Zeď

"Boží poklop skleněný, pod ním život zklidněný." Maj recht, pane Pölsler, s tou inovací. Kdo by dnes četl knížky, stačí filmy, ve kterých se nám ty knížky celé přečtou. Čili romány ve 3D. Můj dojem z Marlen Haushofer a jejího názoru na svět: autorku zřejmě opustil partner, navíc po smrti psa zůstala na světě úplně SAMA, se suicidálními myšlenkami. Z depresí se však vypsala v knize, což je rozumné. Jaké trauma utrpěl režisér Pölsler netuším, ale já z jeho filmu značné. Shrnutí myšlenek: kočky jsou dobré, psi jsou fajn a chlapi jsou zbyteční.  Správná žena je nejšťastnější na samotě u lesa, jako úplně poslední člověk na světě, pak teprve její život dává ten pravý smysl. Viz naše Gertruda Brunhildovitá, která je, na rozdíl od konzumního, prohnilého a duchem chudého světa TAM VENKU, velmi bohatá. Má psa, kočku, krávu, býčka, bílou vránu a celoživotní zásobu dřeva do kamínek. Taky pramenitou vodu, horský vzduch a výhled na panoramata. Dále propisku, tři balíky dopisních papírů a utkvělou představu, hraničící s bludem, že se nalézá ve skvělém filmu. Hlavně však vlastní pušku na střílení zbytečných chlapů. Prásk! Jedna rána stačí. (27.02.2023)

Předlohu neznám, to předesílám. Nicméně film se mi líbil, jen bych ještě chtěla vidět více geneze chování. Mě přijde, že njedřív "nevěděla jak na to" a pak už "věděla". A taky jsme možná až příliš dopředu věděli, že přijde o Lynxe, nejdříve jsem si řekla: super, to krásně vystihuje její zmar, že to jen tak prohodí, přišla jsem o psa... ale ouha, to byl jen začátek popisu vrcholné dramatické akce, možná by byla působivější bez přípravy. PS: Plakát je příšernej! Tak sladkej, film vůbec nevystihuje, tohle vidět, nejdu na to. Ještě že Das Film Fest měl na stránkách výrazně více vystihující záběr. (22.10.2012)

Příběh o ženě, která je kvůli tajemné neviditelné zdi, co ji začne v krasné horské krajině znenadání obklopovat, nucena proniknout hluboko do své duše a sama se vypořádat s vlastním žitím. Od začátku se mi to jevilo velmi zajímavě a byl jsem do příběhu opravdu ponořen, až náhle přišel moment, kdy hrdinka začala vyprávět o věcech, které mi s tím vším předchozím nešly dohromady. A tak to šlo až do samotného konce. Nedokážu to přesně popsat slovy, ale prostě mi následný sled událostí a hlavně vyprávění hrdinky přišel nějak vnitřně proti srsti a měl jsem chuť z kina odejít. Vydržel jsem až do konce a ten pocit se nezměnil, ba naopak, byl dost negativní. Sálalo z toho něco zlého, ač se to tak vůbec netváří... Proto "1 hvězda" spíše z pocitu a přesvědčení, po řemeslné stránce nemohu opravdu nic vytknout. (14.08.2013)

Trochu jsem se obával náročné psychologické hry. Místo toho se přede mnou doširoka rozevřel příběh ženy uvězněné na relativně malém místě, která bojuje o holé přežití (ať už fyzické či psychické). Robinsonovský příběh se sympatickou herečkou v hlavní roli mě potěšil mimo jiné i dechberoucími záběry Alpské krajiny. Pro mě jednoznačně nejmilejší překvapení na 47™ Karlovarském filmovém festivalu. (09.07.2012)

Nee, sto osm minut zírání na psychopatickou paní s pár zvířátky dost zabíjí. Sto osm minut hezkých krajinek, luk, lesů, skal a potoků, lovu jelenů a krás lidskozvířecího přátelství zní sice zajímavě, ale věřte, po dvaceti minutách začnete toužebně očekávat závěrečné titulky. Ano, filozofická témata o hloubce návyků lidské společnosti, podstatě práva v přírodě, podstaty člověka a nevýhodě moudrosti stáří v páchání sebevraždy mohou být občas inspirativní, ale už tu párkárt zpracované byly a upřímně...o dost líp. A pokud celou dobu lítostivě věříte těm blábolům o neviditelné zdi, jež ta žena se zaujetím vypráví, její nadšené zabíjení chudáka pána, co se jen bránil zuřivému psovi, nakonec přesvědčí o pár blocích maximálně tak v její hlavě. (30.06.2012)