Mission: Impossible - Národ grázlů

„Good luck!“ Postmoderně sebeuvědomělá vysokooktanová špionážní akce se široko daleko nejlepšími akčními scénami, vtahujícím vyprávěním, hodně nepříjemným záporákem, velmi příjemnou ženskou postavou (vzhledem i jednáním) a množstvím nostalgických aluzí na seriál (kde se poprvé objevil Syndikát) i předchozí filmy (Moskva, králičí packa, motorky, zmínka o infiltraci do centrály CIA). Spokojeni by tak teoreticky měli být diváci, kteří za nejlepší z dosavadních dílů série považovali libovolný z předchozích čtyř. ___ Přes víceméně epizodickou strukturu je film semknutý nejen na úrovni menších dějových bloků, ale i díky jejich provázání. McQuarrie pro větší přehlednost neustále opakuje a do nových kontextů zasazuje klíčové informace, neztrácí ze zřetele ústřední téma osudovosti a náhody, díky němuž jsou některá rozhodnutí Hunta a Loana ospravedlnitelná (je snazší odpustit množství náhod filmu, který nahodilost osudu tematizuje), a nezapomíná, že natáčí akci týmovou, nikoli sólovou. Vztahy mezi členy týmu, ztrácení a získávání důvěry mezi nimi, nahrazují běžnou romantickou vztahovou linii, které se film k mé velké radosti dokázal zcela vyvarovat. (Postavě neohrožené dvojité/trojité agentky by podlehnutí Huntovu živočišnému charismatu pouze ubralo na věrohodnosti.) Skoro všechny akční scény jsou dynamizovány prostříháváním mezi více postavami a Hunt se opakovaně ocitá v situacích, z nichž by bez cizí pomoci ve zdraví nevyváznul. Sjednocení týmu zhruba v polovině filmu, kdy všichni čtyři poprvé sedí u jednoho stolu, je přitom klíčovým bodem obratu. Dochází k žánrovému posunu od „exotického“ akčního dobrodružství směrem ke špionážnímu thrilleru, čemuž odpovídá i změna barevného tónu (teplé barvy jsou vystřídány chladnými). Nadále sice jde hlavně o získávání a vyhodnocování informací, jenom už ne tak adrenalinovými cestami. ___ Potěšující zpestření v záplavě hlučných a rychle stříhaných akčních scén je také McQuarrieho pojetí akce. Scény jsou relativně přehledné, díky natáčení „naživo“ velmi fyzické a silný pocit nebezpečí vyvolávající (ta potápěčská si svou intenzitou nezadá s některými momenty z Gravitace) a znamenitě pracují také se střídáním delších a kratších záběrů, hluku a ticha. Každá z akčních sekvencí má mimo to vlastní vývojový vzorec a zároveň posouvá hlavní vyprávění (pověst IMF, dopadení Loana). ___ Kromě rozehřívací funkce plní parádně vygradovaná předtitulková akce úlohu posledního hřebíku do rakve IMF. Následující dvě velké akce jsou nejprve po vzoru seriálových epizod samostatně uvedeny (klasická hudba u Benjiho hrajícího na Xboxu předjímá scénu v opeře, Ilsino potápění v bazénu pak Huntovu podvodní misi) a každá z nich je strhující díky odlišnému způsobu distribuce informací. V prvním případě víme stejně málo jako hrdinové, a následně jsme stejně tolik jako oni překvapeni. Ve druhém je nám naopak plán dopředu podrobně vyložen a napjatě čekáme, kdy a jak moc se zvrtne. Třetí výraznou ukázkou chytré práce s diváckým očekáváním a nespolehlivým (resp. vše důležité neříkajícím) vyprávěním je akce v Londýně, naznačující nám, že víme více než některé postavy (Brandtův telefonát), aby se vzápětí ukázalo, že jsme ve skutečnosti byli navedeni na falešnou stopu. K obezřetnosti vůči tomu, co vidíme, co slyšíme a co si z toho na základě znalosti klasických vyprávěcích norem vyvodíme, jsme přitom vedeni již od vtipné scény na Kubě, která je Kubou jen napůl. ___ Podstatnou část zápletky můžeme vnímat jako jeden velký MacGuffin, jenž postavy akorát svádí z cesty vedoucí rovnou k cíli. Ale podobně jako třetí díl, i Rogue Nation je akčním filmem o akčních filmech, který na konstrukci nesoucí jeho akční scény sám upozorňuje. Ví, že my víme. Zná pravidla hry stejně dobře jako diváci a proto je uzpůsobuje vlastním potřebám a nebojí se od nich ani výrazně odklonit (zklidnění tempa a „multiplikace“ padouchů ve druhé polovině). Pro nás je ovšem podstatné, stejně jako u Hitchcockových filmů (se srovnatelně nepravděpodobným zápletkami), nakolik je tato hra s pravidly zábavná a napínavá. Za sebe mohu napsat, že maximálně. 90% (30.07.2015) (méně) (více)