Moji přátelé

Pomaly som snáď ani poriadne neveril vlastným očiam, čo to vlastne neustále vrstvil ten Monicelli za nánosy samého nevkusu, čo sa vskutku tvárilo, ako dajaká komédia!? • A ešte sa toho priamo zúčastňovali nielen špičkoví, áčkoví hereckí predstavitelia vo francúzsko-talianskom zložení: [P. Noiret, U. Tognazii, neskoršie i B. Blier!], ale zároveň aj akási, ďalšia napodobenina Nina Manfrediho [postava: Guidoa Necchiho] v podaní akýmsi talianskym hercom / spevákom a podobne: Duiliom Del Preteom, ktorý mi ho miestami tak povedzme predsa trochu viacej pripomínal; inakšie musím teda zväšča len s veľkým poľutovaním skonštatovať, že mimochodom režisér vytvoril svoj nasledujúci, najhorší, filmový titul, a to konkrétne hneď po predchádzajúcom príspevku v podobe Lekára a šarlatána [ktorý si oproti svojmu najhoršiemu konkurentovi udržal o miniatúrny chlp väčšiu kvalitu], aké som od neho doposiaľ videl, pričom jestvuje i potenciálna možnosť, že podobných nepodarkov z jeho strany, bude nakoniec azdaže i o máličko viac, než je vôbec prípustné. • Normálne som chvíľu i intenzívne premýšľal nad tým, že Mário dokonca odo mňa vyfasuje iba po jednej *, čo by už asi bola veľmi silná káva, ale som natoľko [zatiaľ] inteligentným, že momentálne teraz v tomto prípade tak neučiním; skrátka držím sa na uzde, ako sa len dá, čo ale nabudúce už platiť akosi obzvlášť nemusí. • Ozaj sa na väčší okamih vrátim i k tomuto mišmaš zlepencu, ktorý namiešala naozaj dosť podivuhodná [scenáristická] »miešačka«; s jednotlivými, a k tomu i nie príliš kvalitnými prísadami, ktoré ma čoraz väčšmi utvrdzovali v tom, že dotyčné osoby za to zodpovedné; postupne do miešačky [ne]popridávali i také [absurdné] prísady, ktoré tam [ne]mali čo extra zvlášť pohľadávať, a práve preto potom z toho následne vznikol i takýmto extrémnym spôsobom nesúrodý T v A r, súci sa úplne rozpadnúť; totižto drží len s odretými ušami, a s akýmsi zázračným zázrakom = totálne sfušovaná robota! Toľko dementných postáv na rozlohe m², sa zakaždým len tak nevidí, a to proste opakovane zamrzí, keď sa kvalitné obsadenie podieľalo na čomsi takom trápnom, až by som povedal, že neznesiteľnom: Sledovanie podarenej partičky štyroch, občasne teda piatich kamarátov, ako vystrájali zlomyseľné, «kanadské žartíky» na účty druhých osôb, tak to asi nebolo nič pre mňa, určite nie v takom strašnom spracovaní, aké ponúkol voľakedy sľubný tvorca. • Chýbala mi tu akákoľvek logika, kedy sa len pozliepali akési, nesúvislé scény z rôznych prostredí [špitál, večierok, bar, hotel a domáce prostredia], čo sa na diváka z čista jasna vysypalo, a teraz si z toho máš akože vybrať, čomu dáš prednosť [ak niečomu?]. Ja rozhodne takmer ničomu! • Stratený čas sa venovať stratenému titulu. • Najlepších bolo asi posledných 15 minút. • Ani nepamätám, kedy naposledy som videl až takto povrchnú a falošnú záležitosť, aká asi ani nemá obdoby? (29.12.2023)

Pro mne je to spíše tragikomedie. Jednotlivé části jsou vtipné a pobaví. Ale nikdy nezapomenu na scénu jak jeden z těch čtyř přátel volal svojí manželce a ta zatímco on se nějaký čas královsky bavil daleko od domova, mrzla v telefoní budce a neměla v to období ani na pořádné boty pro sebe i to děcko co tam bylo s ní( nebo těch dětí bylo víc?). A manžel jí docela sprostě lhal, když jí vysvětloval proč nejde to, či ono. On se ale dobře bavil!!! Podvádění manželky nepovažuji za dobrou zábavu. Vypadám asi jako někdo kdo nedokáže pochopit dobrý vtip, ale mám manželství ze kterého jsem každý den z těch patnácti let spolu strávených čím dál více nadšený. Takže v takovýchto věcech opravdu nic vtipného vidět ani nemůžu. Dávám sice tři hvězdičky. Ale vidět to už nemusím. (23.10.2008)

Dostavilo sa sklamanie priamo úmerné niekdajšej snahe Mojich priateľov zohnať na videokazete alebo aspoň v programe niektorej z televíznych staníc. Z očakávanej sviežej záležitosti sa napokon v roku 2015 vyvalil zatuchnutý pach mesiace nepraného spodného prádla mužov. Tejto vôni zodpovedal humor, založený na podvádzaní žien, ich vytrestaní zimou a chladom, odcudzením, nekomunikáciou. Sociálny kontext je v sebahodnotiacom slove jednej z postáv do istej miery prítomný, no je slabý ako šesťkrát lúhovaný čaj. A navyše: v žartoch štvorice a neskôr pätice starších pánov je takmer vždy prítomná zlomyseľná krutosť. Zo správania partie dedov bolo zjavné, že v detstve išlo o takzvaných triednych grázlov, ponižujúcich slabých a odstrčených, spolužiačkam lejúcim atrament za biele šatičky a učiteľom prilepujúcim žuvačku so špendlíkom na stoličku. V komentároch opakovane čítam, že najlepšia scéna bola s fackovaním vyklonených hláv z odchádzajúcich vlakov. Jej popularitu súvisiacu s väčšinovým (mainstreamovým) chápaním humoru režisér so scenáristom vyhmatli veľmi presne, pretože ju tam šupli rovno dvakrát. A diváci nadšene zareagovali. Na tejto scéne však nie je nič smiešne ani geniálne. Na druhej strane uchovanie si detskej hravosti po celý život na zahodenie nie je. Sympatický je i zmysel pre absurdné srandy. Pre okamžité bláznivé nápady aj ich realizáciu. Našli sa aj podarené záležitosti (scéna s dieťaťom na nočníku, záverečný pohreb), ale bolo ich poriedko. Navyše tempo filmu bolo uspávajúco pomalé. Meditatívne pasáže nevypĺňali žiadne zapamätaniahodné záležitosti. (04.08.2015)

Milá první komedie s neuvěřitelně výbornými herci minulých let. Další dvě pokračování i s léty neztrácejí naprosto nic na půvabu a komičnosti... :-))) Partička "blázínků", většinou velmi úspěšných lidí, přátel, kteří se nudí životem konformity a proto vymýšlejí různé alotrie, vyměňují si adresy milenek a krásně před manželkami nastrojují finty, kterak se vyhnout vysvětlování toho a ... ale hlavně, hlavně jde o krásné "klukovské" přátelství pěti mužů na život a na smrt. (24.07.2011)

Po dobrém zážitku s filmem Dámy a pánové jsme zůstali ve stejném žánru a stejné zemi. Pustili jsme si další starší a tentokrát mnohem známější italskou komedii Moji přátelé. Jako námět jsou chlapi s duší dítěte, kdy se občas jen tak seberou a jdou vyvádět jednu skopičinu za druhou. Podobný přístup k životu je velmi osvěžující, i když může blízkým lidem způsobit mnohá trápení. Některé vylomeniny byly perfektní a nahlas nás rozesmály a některé byly „jen“ dobré. Komediální stránka filmu funguje na výbornou i díky skvělému obsazení. Té bandě chlapů jsem to všechno věřil. Bohužel celkové vyznění snímku je spíše smutné a tím nemyslím závěr, který naopak velmi pobavil. Atmosféra je často melancholická, problémy se sice neřeší, ale jsou stále tady a občas hlavní hrdiny doženou. Ti si jen povzdechnou a utečou k nějaké další ptákovině, třeba na nádraží. :-) Také mi nesedl vypravěč a nahlas pronášené myšlenky, to mě hodně vytrhovalo z té skvěle potřeštěné atmosféry. Proto je to o hvězdu méně než předchozí film Dámy a pánové. (30.08.2023)