Moji přátelé

Komedie "ala Italia", bohužel už dávno minulých úspěšných let. Ukecaná, vtipná, humorná i hořce úsměvná, především v závěrečných minutách. Škoda jen, že tento titul existuje u nás pouze s CZ titulkama (alespoň mě se dostal v této verzi do rukou). Italské komedie všeobecně jsou hodně "ukecané", jak ostatně každý Ital. Titulky běží v tak rychlém sledu za sebou, že je divák nestačí ani číst, natož aby se mohl dostatečně věnovat ději v obraze. Právě tato skutečnost ovlivnila mé hodnocení o jednu hvězdičku níže. Je krásné sledovat humorné příběhy party starých kámošů, kteří se čas od času utrhnou od svých rodičovských, pracovních a vlastně všech poviností a potulují se po Itálii jako svobodní cikáni, aby se po několika týdnech zase vrátili ke svým povinostem. (23.06.2008)

Tak z téhle partičky by moji přátelé asi nebyli, no a jestli takhle vypadá krize středního věku, mám se na co těšit.. Jediný, kdo vytrvale upoutával mou pozornost, byl Philippe Noiret a vlastně jen díky němu bylo těch 135 minut snesitelných, neb já tu uřvanou Itálii nemusím.. Navíc netuším, kde seženu nočník.. (28.03.2020)

Aspoň pro mě dost hořká komedie. Vyloženě veselé momenty se prolínají s celkem vážnýmy monology hlavního hrdiny. Příliš jsem se nesmál a přišlo mi to trochu natahované. Za nejlepší scény považuji jíž 100x zmíněnou scénu s fackováním cestujících a také závěrečný pohřeb, který dokonaleje vystihuje charakter všech přátel - nepřestat blbnout až do úplného konce. Jako student italštiny jsem si navíc zábavnou formou oprášil slovíčka a fráze. Až budu prožívat krizi středního věku, chtěl bych jí projít se stejným elánem jako tahle pětice vtipálků. (19.12.2008)

"Krtek se okrtil." Komedie, která má u nás podle mě lepší pověst, než by si zasloužila. Se škatulkou bláznivé komedie bych byl trochu opatrnější, protože celý snímek je prodchnut hořkým tónem. A to je možná ta škoda. Moc mi nesedne spojení mystifikační hry na gangstery před nenasytným dědkem Bernardem Blierem spolu s řešením sociálních problémů jedné postavy a až skoro násilně dramatickou finální scénou, což byl asi patrně záměr režiséra Pietra Germiho, který měl film původně režírovat, ale následně zemřel na rakovinu. Avšak už kvůli nesmyslným blábolům hraběte Mascettiho (Ugo Tognazzi), pověstné fackovací nádražní scéně a výkonům čtyř z pěti hlavních hrdinů (t.j. právě Tognazziho, tradičního Philippa Noireta, Adolfa "Larga" Celliho a Gastonea Moschina) stojí za zkouknutí. A podle Philippa Noireta film vychází ze skutečných historek jistého italského architekta a jeho přátel. 70% (08.09.2007)

Přátelé jak mají být. Není nad to, když přátelství trvá od mladého do vysokého věku a přitom vůbec neztrácí šťávu, právě naopak, tihle pánové ví, jak si mají život se svými kamarády pořádně užít a se stoupajícím věkem stoupá také jejich nápaditost ve vyhledávání různých kulišáren a kanadských žertíků. Vynikající italská komedie! (03.12.2008)