Zločiny a poklesky

Ano, Woody. Takhle by to taky šlo. Crimes and Misdemeanors je parádní film, kterému vévodí tři herci - Alan Alda, Anjelica Huston a Martin Landau. Bavilo mě pozorovat právě postavu Martina Landaua, jak upadá do čím dál tím většího stavu bezradnosti, bavilo mě sledovat Woodyho, když natáčí "lehce" extravagantního Aldu a fakt mě bavil tento film. Opravdu se zdá, že Woody s věkem zraje a uvědomuje si, co mu opravdu jde. Tohle je rozhodně jeden z jeho nejlepších filmů. 100 %. (14.10.2012)

Presne ako už bolo povedané, Allen nám znovu naservíroval v princípe to isté, len zase v inom, originálnejšom obale. Tentokrát však prichádza s témou, do ktorej vmiešanie komediálnych prvkov si mohol dovoliť naozaj len pán Woody. Dva príbehy dvoch mužov. V oboch je značné morálne posolstvo, v jednom duševným trýznením z nevery a zločinu, druhý, taktiež nevera a neschopnosť presadiť sa, to parádne všetko odľahčuje. A hádajme, v ktorom si zahral Allen. Koniec, v ktorom sa stretnú hlavní aktéri oboch drám má preto zvláštny, ideálny koniec, ktorý jednoducho 'nejde napísať Hollywoodom'. A ešte jedna perlička: "Keď už je vzťah bez sexu, je to koniec." "Máš pravdu, naposledy som bol v ženskej, keď som bol navštíviť Sochu Slobody." 90%. (13.03.2008)

"Povšimněte si, jaký je v lásce zvláštní paradox. Když se zamilujeme, chceme nalézt všechny, či alespoň některé osoby, na nichž jsme lpěli v dětství. Zároveň milované žádáme o nápravu křivd, jež nám rodiče či sourozenci způsobili. V lásce je tedy protiklad. Pokus o návrat k minulosti i o její nápravu. " (13.12.2015)

Možná takhle nějak by napsal Dostojevský svůj Zločin a trest, kdyby žil v dnešních dnech, bydlel v New Yorku a měl slušně vyvinutý smysl pro humor. Nevím zda Zločiny a poklesky obsahují nějakou speciální filosofii či morální ponaučení, krom toho, že život je krysa a morálka je silně individuální záležitost, takže i amorální lidé mohou vést spokojený život. Také zde není nijak speciálně velké kvantum vtípků, i když pár klasických allenovských hlášek by se našlo ("Naposledy jsem byl v ženě, když jsem navštívil Sochu svobody.") Ale Martin Landau v roli úspěšného lékaře na životní křižovatce je vynikající a už kvůli němu stojí film za vidění. Celkově bych pak řekl, že vedle "Manželů a manželek" je tohle asi nejlepší Allen ve vážnější poloze. (29.04.2005)

„Ohni něco, je to k smíchu. Zlom to, není to k smíchu...“ Tvorbu Woodyho Allena teprve se vzájemně pestrými pocity objevuji, ale tímhle filmem mě Woody po Haně a jejich sestrách už podruhé za poslední dobu potěšil. Je to vskutku pěkný tvůrčí posun od počátků ve znamení neotřelých crazy komedií často bez celistvého děje až ke komorním příběhům ze života obyčejných lidí, byť samozřejmě ani zde nechybí humor, stejně tak lze rozpoznat typický Allenův rukopis v dokumentárních vložkách či ukázkách ze starých filmů. Zaujal mě nejen příběh doktora ve vlastním zápasu se ctí a svědomím během svých morálních poklesků směřujících až k zločinu, ale i nenásilné promítnutí těchhto morálních otázek do vedlejšího příběhu filmaře a jeho tvůrčí práce. Přičemž celý film pěkně vyvrcholí přímo symbolickým dialogem mezi oběma hlavními postavy (doktorem a filmařem) nad tématy filmu a zločinu. Spoustu záblesků jemné ironie vystřídávají delší zádumčivé chvilky s posmutělou atmosférou, na jejíž vytvoření má úspěšný podíl i vizuál dvorního Bergmanova kameramana Svena Nykvista a zatímco chvíli se divák směje a baví se, jindy se uchýlí s vážnějším podtónem k hlubšímu zamyšlení. Martin Landau, kterého jsem jako herce viděl vůbec poprvé, zvládl výborně oscilovat mezi oběma polohy tragikomické postavy a Allen s Aldou v rolích téměř samých sebe výsledek určitě nepokazili. Pěkný kousek, za mě spokojenost. [80%] (14.08.2021)