Zločiny a poklesky

Dva filmy v jednom, z ktorých u mňa jednoznačne vyhral ten s Landauom. Príbehy s viacerými malými životnými pravdami, ktoré Allen podáva veľmi nenútene: s humorom, ľahkosťou i vážnosťou zároveň. Čím viac máte odžité, tým viac si to užijete. 4,5* (12.10.2020)

I na Allena dost temná, krutá, depresivní a proklatě černá komedie... Výchozí situace a vůbec několik motivů dost připomínají jeho pozdější Match Point, což ale neubírá ani jednomu z filmů na působivosti (02.06.2007)

Allen u mě jako obvykle neboduje, řekl bych, že to je především z toho důvodu, že se věnuje tématům, která jsou mi naprosto cizí a ty příběhy mě vůbec nezajímají. Tohle mělo docela přesah, ale když mě to většinu stopáže strašně nudilo, tak víc jak dvě hvězdičky dát nemůžu. 35% (25.06.2022)

47. Zlatý Glóbus za rok 1989 - nominace (1) - Nejlepší film (drama) (15.12.2008)

,,Zločiny a poklesky" patria medzi Allenove najambicióznejšie námety. Bravúrne spája komédiu a drámu. Vzhľad filmu je elegantný a strašidelne temný, zatiaľ čo partitúra je jazzová a zvodná. Príbeh má niekoľko kľúčových tém (dobro a zlo, život a smrť ), ktoré sú veľmi jasne riešené a spracované s obratnosťou a pravdou. Koncept ako taký nie je inovatívny, ale je náročný a nesmierne presvedčivý. Humor je úžasne ironický a veľmi charakteristický pre osobitý múdry Allenov štýl, sú tam odkazy a postrehy, ktoré sú ostré a bystré (vždy jedna zo silných stránok Allena ako spisovateľa) a sú dobre zmiešané s vážnym tónom, ktorý je temný a patrične znepokojujúci. 8,5/10 (10.03.2022)

Woody jako pozorný žák Jeana Paula Sartra: člověk je svobodný a svými rozhodnutími utváří svojí esenci. Svoboda ovšem nespočívá jenom v našich rozhodnutích, ale taky v tom, že je dokážeme unést a stát si za nimi (viz drama Mouchy, které zde volně Allen variuje). Člověk hledá boha, ale nachází jen jiné lidi (drama Dábel a pánbůh). Juda tedy při svém rozhodování nemluví s tím druhým v duši - s bohem, protože ten tam nikdy nebyl přítomen, ale jen s přítelem rabínem. A stejně tak Cliff je fascinován slovy filosofa, které zaznamenává na filmový pás, aby byl jeho smrtí zanechán ve svých nejistotách a otázkách. Světlo v temnotě je hlavním symbolem filmu a je obsaženo v Judově povolání. Rabín se nebojí oslepnutí, protože ho provází světlo vnitřní. (18.03.2010)

Takže klasika - nic, co by mě u Woodyho Allena překvapilo - nudné typy žen (intelektuálky a ukecaný), mužské role taky jako vždy (ukecané a úspěšnější než Woody), otázka nevěry ("nečekaně") atd. Jediný vtipný momenty, který mě opravdu pobavily a nedržely ve mě jenom ubohou pohodovou atmosféru, byly, když tam ta jedna baba vyprávěla o tom rande, kdy ju posral a fakt hustá hláška okolo sexu: já jsem byl naposledy v ženské, když jsem byl na prohlídce sochy svobody. To se fakt povedlo, chch. (07.02.2007)

Nejlepší Allen. (18.12.2010)

Starší allenovky mi sedí víc. A patří mezi ně i tato. (25.03.2013)

"Když jsem byl mladý, nikdo sebevraždy nepáchal, všichni byli příliš nespokojení". (10.11.2018)

Neveselý kousek, který mám moc rád za dějovou i myšlenkovou mnohovrstevnatost. Zápletka s trojúhelníkem Allen-Farrowová-Alda je sice jen nahozená, ale moc dobře odkoukaná ze života (jak si v milostné fascinaci druhou osobou dokážeme nadělat spoustu iluzí o intenzitě vzájemných citů, sdílených hodnotách a životních postojích…), pak je tu ten svérázný filosof a postupně slepnoucí rabín, samé silné motivy, plus Nykvistovy teple podzimní světelné atmosféry. Až jsem byl překvapený, že tohle všechno je z jednoho filmu, připadalo mi to ve vzpomínce jako filmů několik. Sám autor si prý víc cení soustředěnějšího zpracování téhož základního tématu v Match Pointu – ten se taky hodně povedl a je asi přístupnější s prominutím normálnímu divákovi; Zločiny jsou podle mě bližší lidem, které oslovuje Woodyho „klasické“ období. Jde ostatně o jeden z posledních Allenových počinů z doby, kdy byl u nás ještě poměrně novým fenoménem, objevovali jsme jeho starší filmy a nadšeně chodili do kina na každou novinku, která pokaždé stála za to – což vůbec nebyly špatné časy :-) (14.04.2013)

Netypicky přemýšlivý a potemělý Woody. (06.12.2005)

Celý film je vlastně docela nuda se špetkou typického Allenovského humoru...Woody hraje opět ten samý neurotický charakter jako v každém jeho filmu...Nicméně konec vykrystalizuje v krásnou filozofickou baladu, která mě utvrdila v tom, že nic ve filmu nebylo zbytečně...a už jen za toto si film zaslouží 4*.... (22.05.2011)

Jeden z mála Allenových filmů, kde má po boku herce na stejné úrovni. Proto to tentokrát nebude jen Woody Allen, kdo vám zůstane v mysli, ale i Martin Landau a Alan Alda. Znovu jde o vynikající mix mezilidských vztahů a podrazů, lásky a nenávisti, humoru a emocí. Vše vygradováno do nádherného konce: "lidská osobnost je součtem jeho předešlých rozhodnutí". (06.12.2005)

zlým ľuďom sa darí a dobráci sa trápia...pre mňa jeden z tých slabších Allenových filmov pretože ma to príliš nenadchlo ale zase boli tam pasáže kde som sa nemohol od smiechu nadýchnuť =D taký ľahký nadpriemer 7/10 (13.03.2012)

best film od Woodyho :-) (25.06.2011)

Malá dva roky trvajúca nevera môže byť váčší problém, ako by sa zdalo, a tak sa pristupuje k jeho riešeniu. To je celý jednoduchý príbeh, ale podstatou filmu je filozofovanie o ľudskom šťastí s náboženskými narážkami. Všetko plynie tak pohodovo, ako to Woody vie, a nezaprel aj na plátne svoju lásku k Mii Farrow alebo slabosť na chodenie do kina na dospelé filmy so školáčkami. Za záverečný pekný preslov o šťastí zaokrúhľujem nahor. –––– Naposledy jsem byl v ženské, když jsem navštívil sochu slobody. –––– Jestli chcete šťastný konec, jděte na hollywoodský film. –––– Události se dějí tak nečekaně, tak nespravedlivě. Lidské štěstí zřejmě není zahrnuto v plánu stvoření. (23.04.2015)

Už je mi jasné, odkud Woody Allen "opisoval" při Match Pointu - tam taky nechal pachatele úkladné vraždy bez trestu. V přítomnosti Mii Farrow je Woody skutečně vtipný, je znát, že mu její blízkost šla k duhu. Obvyklý morální přesah výjimečně nepřevtipovaného filmu mu obzvláště sluší. Nejlepší vtip: "Naposledy jsem byl v ženský při poslední návštěvě Sochy svobody." :-)) (18.03.2009)

Dostojevského Raskolnikov se po týdnech vnitřních rozporů přiznává k vraždě dvou žen a odchází na Sibiř, Allenův hlavní hrdina se nepřiznává a žije šťastný a spokojený život...Jestli toto není geniální námět, tak co potom je?! (13.08.2011)

Jedna z nejlepších Woodovek, jakou jsem viděl. Woody se tady taky hodně realizuje, jako poprvý v Annie Hall, ale je rozhodně o dost drtivější. Ale všechno, co se točí kolem Alana Aldy, je i bezkonkurenční sranda =). Plus neuvěřitelně tíživej závěr, posledních 20 minut je nálož. (90%) (22.02.2015)