Reklama

Reklama

Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (160)

Šakal 

všechny recenze uživatele

„Cestou necestou, polem nepolem, vezu nitroglycerin.....pokud to poseru, nestačím dát ani poslední sbohem“. Pekelná jihoamerická mise na šesti resp. dvanácti kolech a kdo jiný už by se ji měl ujmout, než výstavní partička čtyř ztroskotanců, jejichž podpis na ďáblově smlouvě má poměrně čerstvou pečeť. Leč nikdy nevybledne a na vykoupení (se) je již pozdě. (A)nebo ne? Příznivce Clouzetova originálu teď zřejmě rozpálím do ruda, ale zatímco originál trpí černobílostí (nikoliv kamery, ale postav), jistou (technickou)naivitou, občasným přehráváním a přílišnou rozvláčností (v první třetině), tenhle remake W. Friedkina je zatraceně sugestivní, vyvoněná záležitost, nedávající divákovi ani na okamžik vydechnout. Od úvodního intra, tj; představení hlavních postav, přes přesun na „zaslíbené“ místo, šťavnatě voňavou (potem, krví, mazlavým olejem a naftou) přípravu náklaďáků, vlastní trnitou cestu, až po samotné finále. Jackpotem potom budiž snové herecké obsazení, jemuž kraluje dvojička R. Scheider-B. Cremer, ale ani zbylí dva „závozníci“ nejsou rozhodně do počtu. Přesto R. Scheider (společně s Tangerine Dream, dotvářející halucinogenní atmosféru) neochvějně vládne a musím uznat, že takovýto prázdný pohled neměl ani při „face to face“ randíčku se zubatou potvůrkou. Masterpiece, který paradoxně zlomil Friedkinovi vaz. Nikoliv v mých očích. 90% ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Snímok by som rozdelil na dve polovice. Tá prvá bola nezáživná a nudná, plná šedivých dialógov a vleklého deja, tá druhá už radikálne otočila a divák si tak konečne užije adrenalínovú jazdu plnú napätia a nebezpečných situácií. Vychádza mi to na lepší priemer a myslím, že by lepší výsledok film nedosiahol ani v prípade, keby nevznikli Star Wars. 65/100 ()

Reklama

curunir 

všechny recenze uživatele

,,NIKTO NEMÔŽE BYŤ LEN ,NIČ VIAC´ ." __ K tomuto filmu som sa dostal vďaka výbornému soundtracku od Tangerine Dream, ktorý by som pre jeho silne elektronický a nemelodický, zato však úžasne atmosferický základ radil skôr do sci-fi žánru a až o niečo neskôr som sa dozvedel k akému filmu bola v skutočnosti táto hudba zložená. Po jeho pozretí môžem konštatovať, že hudba mi prišla lepšia na samotnom albume, vo filme sa miestami stráca akoby ju nebolo počuť. Pôvodný francúzsky film sa mi zatiaľ nepodarilo vidieť, no podľa všetkého je ešte lepšie spracovaný ako tento vydarený remake. ,,Čarodej" je snáď po všetkých stránkach parádny film, či už sa to týka hereckých výkonov, technických dispozícií, spomínanej nervy drásajúcej atmosféry (a to nielen v scéne prechodu mosta) bezpochyby dosiahnutej za podpory režiséra, pre ktorého však paradoxne znamenal odchod do ,,druhej ligy". Začiatok filmu sa môže zdať byť rozťahaným, rozhodne však nenudí (ako aj film celý) a je potrebným ako pre zoznámenie s postavami, tak aj pre úplný pesimistický záver. Drobne prilepšených 5* je tak v tomto prípade na mieste. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Druhá a iba o niečo menej vydarená adapátcia Arnaudovho románu. Preto nesúhlasím s názorom, že sa jedná o remake, vzbudzuje to negatívne asociácie. Ale napriek tomu práve porovnávanie scén s Clouzotovou verziou spôsobuje veľkú divácku slasť. Pridané a ubraté motívy, odlišné rozčlenenie príbehu. Sorcerer má akoby dve expozície, tá prvá vo francúzskom filme, čiže čo bolo predtým, absentuje. Pribudli politické témy a zaujímavé motívy, viď atentátnici, nápad s výbuchom autobusu v konfrontácii s prevozom výbušnín ako práce za peniaze je geniálny. Vôbec by mi neprekážalo, ak by film trval aj tri hodiny, ak by sme sa presekávali džungľou o niečo dlhšie. Bonus: extrémne vydarený genius loci miesta a jeho obyvateľov. ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Poměrně dost věrný remake původního filmu se všemi klady a zápory. Asi i proto budu tyhle dva filmy hodnotit víceméně stejně, protože když si je porovnám, tak mimo ty aspekty které mají společné je tu jenom jeden zásadnější zápor a to fakt, že film není v ničem originální a nabízí to stejné co verze z roku 1953. Kladem pak je o něco kratší stopáž, takže míň prostoru pro nudu. Mno vychází mi to pořád na ten průměr.55% ()

Galerie (45)

Zajímavosti (16)

  • Přestože oba náklaďáky vypadají dost odlišně, v obou případech jde o stejný typ, a to MGC M211 z roku 1951. (Stejšn)
  • Nilo (Francisco Rabal) přiletí do Porvenira omšelým letadlem Douglas DC-3, zatímco Corlette (Ramon Bieri) používá helikoptéru Bell 47J Ranger. (ČSFD)

Reklama

Reklama