Režie:
William FriedkinScénář:
Walon GreenHudba:
Tangerine DreamHrají:
Roy Scheider, Bruno Cremer, Francisco Rabal, Amidou, Ramon Bieri, Joe Spinell, Jacques François, André Falcon, Jean-Luc Bideau, Anne-Marie Deschodt (více)Obsahy(2)
Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (160)
Snímok by som rozdelil na dve polovice. Tá prvá bola nezáživná a nudná, plná šedivých dialógov a vleklého deja, tá druhá už radikálne otočila a divák si tak konečne užije adrenalínovú jazdu plnú napätia a nebezpečných situácií. Vychádza mi to na lepší priemer a myslím, že by lepší výsledok film nedosiahol ani v prípade, keby nevznikli Star Wars. 65/100 ()
Musím říci, že mi ten začátek (respektive první hodina) připomínal Vymítače ďábla. Teprve při hodnocení jsem zjistil, že je to skutečně od stejného režizéra (tento objev mě potěšil=> díky němu si myslím, že jsem získal takový ten cit filmového odborníka). :D. Ale teď zpátky k filmu, jak jsem psal: první hodina byla naprostá katastrofa, zmatené, nudné, nezáživné: to všechno jsou slova, která první půlku vystihují a aspekty díky nímž jsem poznal rukopis Friedkina. Naopak druhá část filmu, Vás doslova vtáhne do děje. Jízda trucků byla luxusní a napínavá, ale ani jejich kola nestačí na to, aby film vyhrabaly z lepšího průměru. ()
„Cestou necestou, polem nepolem, vezu nitroglycerin.....pokud to poseru, nestačím dát ani poslední sbohem“. Pekelná jihoamerická mise na šesti resp. dvanácti kolech a kdo jiný už by se ji měl ujmout, než výstavní partička čtyř ztroskotanců, jejichž podpis na ďáblově smlouvě má poměrně čerstvou pečeť. Leč nikdy nevybledne a na vykoupení (se) je již pozdě. (A)nebo ne? Příznivce Clouzetova originálu teď zřejmě rozpálím do ruda, ale zatímco originál trpí černobílostí (nikoliv kamery, ale postav), jistou (technickou)naivitou, občasným přehráváním a přílišnou rozvláčností (v první třetině), tenhle remake W. Friedkina je zatraceně sugestivní, vyvoněná záležitost, nedávající divákovi ani na okamžik vydechnout. Od úvodního intra, tj; představení hlavních postav, přes přesun na „zaslíbené“ místo, šťavnatě voňavou (potem, krví, mazlavým olejem a naftou) přípravu náklaďáků, vlastní trnitou cestu, až po samotné finále. Jackpotem potom budiž snové herecké obsazení, jemuž kraluje dvojička R. Scheider-B. Cremer, ale ani zbylí dva „závozníci“ nejsou rozhodně do počtu. Přesto R. Scheider (společně s Tangerine Dream, dotvářející halucinogenní atmosféru) neochvějně vládne a musím uznat, že takovýto prázdný pohled neměl ani při „face to face“ randíčku se zubatou potvůrkou. Masterpiece, který paradoxně zlomil Friedkinovi vaz. Nikoliv v mých očích. 90% ()
Originál miluju a jestli někdo považuje tenhle jeho remake za srovnatelný nebo dokonce lepší, tak to se asi posral v kině. Pochválil bych výpravu, kameru a hudbu, ale nepochopím a neodpustím, že Friedkin zahodil kamarádsko-milostný trojúhelník mezi Mariem, Joem a Luigim, na kterém stál původní film. A nahradil ho nijak extra zajímavou hodinovou expozicí postav, zahrnující jejich osudy před příchodem do Jižní Ameriky. Navíc v jeho podání mi druhá polovina skoro nepřišla napínavá - scéna na mostě je sice parádně natočená, ale napětí jsem u ní necítil. ()
"Silencio por favor! Potrebujeme skúsených šoférov ochotných riskovať vlastný život..." Pôvodná francúzka verzia je vážne skvelý film a vzhľadom na rok výroby 1953 som mu jednoducho musel dať plný počet. W. Friedkin natočil o 24 rokov neskôr remake, ktorým si hanbu neurobil. Filmy sa na seba začínajú podobať až od polovice, dovtedy sú to dva odlišné filmy a chvíľu som zaváhal či skutočne sledujem remake filmu Mzda strachu. Hlavní predstavitelia boli vybratí dobre, sadli tam obidvaja, ale Roy Scheider mi bol sympatickejší. Friedkinov pohľad bol o čosi drsnejší a krvavejší, hlavne v prvej tretine, staršia verzia je zase poriadne napínavá. Iba máloktorý remake dopadne dobre, Friedkin to však dokázal. 80%. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (16)
- Mzda strachu patrí medzi 12 najobľúbenejších filmov Quentina Tarantina. Uviedol to pre britský filmový magazín Sight and Sound. (dom1niq)
- Most přes řeku Papaloapan postavil umělecký návrhář John Box a most měl několik hydraulických nosníků. Několik dní před natáčením, ale řeka vyschla. Musel být použit umělý déšť, který stál 3 000 000 amerických dolarů a scéna trvá pouze 12 minut. (Terva)
- Při výbuchu v Jeruzalémě byl zraněn kaskadér Nick Dimitri. (Terva)
Reklama