Mzda strachu

Když dva dělají totéž, není to totéž. Přiznám se, že na Sorcerera jsem se, namlsán původním filmem, náramně těšil. Jaké pak bylo moje zklamání, když hned zkraje jsem byl zavalen (v tomto případě) nesympatickou béčkovostí (hudbou počínaje, střihem konče) a přehnanou laciností. První půlka tak daleko spíš než na plytký děj (chraň bůh!) poukazovala na scenáristovu a režisérovu neschopnost. Patřičné grády začne příběh nabírat až během samotného převozu třaskavin, kde již vše probíhá víceméně podle zaběhnutého scénáře. Jakákoli tvůrčí invence podle mě vychází naprázdno a dalším nepříjemným protivníkem, kromě džungle samotné, je hlavním hrdinům čas. První půlka buď potřebovala notně zkrátit (což bych ocenil já), nebo druhá natáhnout alespoň o půl hodiny, poněvadž postavy nemají čas pro rozvoj a jejich hloubka je tak oproti originálu mizivá. Mzdu strachu tedy rozhodně ANO, ovšem původní. 50% (04.06.2010)

Tady musim po letech trochu upravit recenzi a hodnocení. Jsou filmy, který prostě zestárnou, a pak jsou filmy, kam patří i Mzda strachu, který naopak zrajou jako víno. A já jsem si postupem času tenhle film úplně zamiloval a viděl jsem ho už opravdu hodněkrát a to včetně tý kratší verze určený do kin. Ta se asi o trochu víc podobá originálu z roku 1953 a má taky něco do sebe. Je tam třeba navíc scéna s jízdou přes roletu nebo brod přes nějakou říčku, ale o postavách se dozvíte úplný minimum jenom z nějakejch pár flashbacků. Navíc nutno dodat, že třeba tu jízdu přes roletu nebo brodící scénu Clouzot natočil teda mnohem působivěji. Ale zase v normální verzi to vypadá, že celejch těch 218 mil jeli vyloženě krokem, takže by to museli jét tak 14 dní. V tý kino verzi je vidět, že tam byly i rychlý úseky. Největší slabina kino verze spočívá v tom, že končí tim, že Roy Scheider prostě odletí vrtulníkem pryč a padnou titulky doprovázený jazzovou hudbou, která do tý džungle taky moc nepasuje. Člověk z toho má asi podobnej pocit jako z happy endu u Blade runnera. Jinak jsem čet i knižní předlohu a ta se mi moc nelíbila. Možná i kvůli blbýmu překladu. Jsou tam různý technický výrazy a překladatel asi moc nevěděl, o co se jedná, tak to přeložil poněkud otrocky. Naopak název knihy je přeloženej jako Mzda za strach, což asi dává větší smysl než Mzda strachu. Co se týče nejrůznějších teorií, jak by to dopadlo, kdyby hlavní roli hrál Steve McQueen místo Roye Scheidera, tak já si myslim, že by to asi filmu spíš uškodilo. Roy Scheider je civilní, uvěřitelnej, rozhodně nepůsobí nijak supermansky, že by vám bylo hned od začátku jasný, že on ten náklad prostě doveze. Tohle by u McQueena asi nefungovalo. Zdatně sekunduje můj velkej oblíbenec Bruno Cremer, ale ani další dva členové posádek nezůstali jen tak do počtu. Člověk pak i pochopí, proč chtěl Friedkin tak moc obsadit Rabala i do Francouzský spojky. A samozřejmě nemůžu zapomenout taky na soundtrack od Tangerine dream. Divim se, proč tenhle film neměl v době vzniku úspěch. Pro mě je to určitě nejlepší Friedkinův film. 90% (09.01.2024)

Tenhle film má velmi podivně rozložené nakládání s časem. Minimálně půlhodinu zabere postupné představení čtveřice hlavních hrdinů. Pak se dostanou všichni na výchozí místo, ale zase to chvíli trvá, než jsou všichni najati na přepravu beden se starým nitroglycerinem, který může vybuchnout kdykoliv, stačí se na něj jen špatně podívat. Dobrodružná cesta džunglí pak sice nabízí několik opravdu napínavých a perfektně natočených scén, ale pro spoustu diváků už je to pozdě. (15.07.2014)

Zajímají mě filmy, které všichni opěvují, komentáře jsou u nich jeden lepší než druhý a nemají téměř jiné než pětihvězdové hodnocení. Z toho důvodu jsem absolvovala i Mzdu strachu. Cesta džunglí a akce náklaďák kontra most je fakt za 5*. Bez debat. To ostatní kolem už pro mě ale taková hitparáda nebyla. Napětí i akce tu dozajista je, něco do sebe tenhle film bezesporu má, ale že by mi to trhalo žíly, tak to tedy ne, už třeba z důvodu nudnějšího začátku a celkem předvídatelného konce. 60% (06.06.2016)

Dějová linie jakoby se pohybovala v kruhu ... to byla první myšlenka, která mě napadla hned po závěrečných titulcích. Ne že by nepřistupovala k tématu dostatečně zodpovědně, ale k jádru věci se propracovává snad až příliš velkou oklikou. Patrně chce ukázat tvůrčí a inovativní přístup, jenomže příběh tím jaksi ztrácí na intenzitě i na soudržnosti ... postupně se drolí na jednotlivé scény - a pohromadě ho nedokáže udržet žádné množství krve, potu či bláta ... ať už je smícháte v jakémkoli poměru. Neboť jsou pouhými REKVIZITAMI ... nic víc neznamenají. A na rekvizitách se nedá vystavět žádný opravdu dobrý příběh. P.S.: 1) Ona Bohem zapomenutá destinace ani vzdáleně nepřipomínala poslední útočiště, ale ... víte ... nemůžete vynášet soudy na základě prvního - ani druhého pohledu. V každém případě svedla dohromady životní ztroskotance, kteří by se jinak mohli potkat leda tak v pekle. Neboť Ďábel nikdy nespí. Přepečlivě dohlíží na VŠECHNA místa na Zemi - každou hodinu ... každou minutu ... každou vteřinu; 2) "Mzda strachu" z roku 1953 je nejméně o třídu výš ... popravdě: Teď, když můžu srovnávat - možná by si zasloužila i poslední, pátou *. (04.06.2016)