Sněhurka: Jiný příběh

Třetí WTF filmová Sněhurka s rokem vzniku 2012 (první, druhá). Tahle se odehrává v první čtvrtině 20. století ve španělské Seville v prostředí býčích zápasů a jméno její hlavní hrdinky je Carmen. Film je navíc černobílý a němý, přičemž je určitě náhoda, že vznikl zhruba rok po tom, co se začalo oscarové tažení taktéž němého The Artist. Nevím, kdo dostal ten super nápad tohle natočit, ale docela dost lidí na to asi uslyší a stráví s touto jihoevropskou retro Sněhurkou příjemné chvíle (18 nominací na cenu Goya). Budiž jim to přáno, já si pro další oslavu španělské filmové produkce musím počkat na nějaký ten pěkný atmosférický thriller nebo horor. (01.02.2013)

Mám dojem, že už jsem viděla všechny verze Sněhurek. Ale pozor, tuhle natočili Španělé a je to opravdu jiný příběh.. protože Španělé točí věci jinak. Už ze začátku mě zaujala černobílá forma a nepřílišná ukecanost, díky čemuž vynikla již tak výrazná hudba a herci vskutku museli hrát. A taky hráli, zaplaťpánbůh... Ději smutného osudu malé Carmen jsem propadla téměř ihned, ale vrchol přišel v aréně v Seville (a to býčí zápasy opravdu nemusím), kde se Sněhurka rozpomíná na své dětství. To je pro mě nejkrásnější moment filmu a nic, ani závěr, ho nemůže přebít. Pro mě (a za mě) za čistých 5*. (11.09.2013)

Film poznamenaný cimrmanovským syndromem - Pablo Berger jej pečlivě připravoval dlouhých 8 let, když ho na cílové rovince předběhl jakýsi floutek jménem Michael Hazanavicius a urval pro sebe prvenství a vavříny. Jeho The Artist byl sice první, ale vzhledem k rafinovanosti odkazů na němou éru můžeme tohoto loňského vítěze Oscarů přirovnat k prvnímu stupni základní školy, zatímco Bergerova Sněhurka je univerzitou. Bergerův snímek je dokonale propracovanou poctou (především evropským) nemým filmům 20. let, která kouzlí a boduje každým střihem, každou kompozicí, každým hudebním motivem, každou narážkou, každou postavou, každou scénou. I přes tuto formální dokonalost a nebývalou grácii v citování slavných filmových vzorů je Sněhurka: Jiný příběh především svižně fungujícím filmem, který vás zavalí napětím, citem, vášní a na konci i smutkem (poslední scéna patři mezi nejsilnější a nejsmutnější závěrečné scény za dlouhá léta). V době stále tupějšího mainstreamu, stále vybrakovanějších žánrovek, proudu průměrných filmů z celého světa širšího než Amazonka a nánosů pseudoartových uměleckých výpovědí působí Sněhurka: Jiný příběh jako zjevení. Museli jsme se prostě vrátit ke kořenům, kdy film ještě nebyl mrtvý... (13.02.2013)

,,ZÁZRAK NEBO PROKLETÍ?“...... /// Němá tragédie rochnící si v národní zábavě, do který zaobalila osud holky, co kousla do votrávenýho jablka. Oproti Umělcovi spíš jen hříčka točená srdcem a mít tak hoďku dvacet, možná by ji oslavovalo i neArtový publikum. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád, když parchanti žijící u macechy trpí. 2.) Su hluchoněmej (ale ne blbej - číst umím!) 3.) Thx za titule ,,reqiuem“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (27.02.2013)

tradiční příběh v hodně netradičním hávu.Po vší pozornosti a nadšení,které tuhle Sněhurku provázelo bych možná čekal o něco víc,ale nakonec převažuje spokojenost.Druhý snímek v krátké době,který dokázal,že černobílý a němý film není mrtvý,ba co víc,dokáže mnohdy nabídnout mnohem víc než barevný,mluvený a se spoustou efektů...80% (30.07.2013)