Jak se budí princezny

Moje oblíbená pohádka, jejímuž kouzlu jsem podlehla až v pozdějším věku(že by se dříve tolik nevysílala?!). Klasické zpracování Vorlíčka se opravdu povedlo. Stejně jako výběr herců (především nezapomenutelný Vládimír Menšík, který už v době natáčení bojovala s nemocí), krásná hudba a celkový děj. 78%. (17.01.2008)

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění. (24.12.2014)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)

Od dětství mám nějakým způsoben zakódované, že takhle pohádka není nic moc. A to je chyba. Ústřední pár princezna Růženka (M. Horáková) a princ Jaroslav (J. Hrušínský) je sice tuctový, řekla bych dokonce až nepovedený, ale sluha Matěj alias V. Menšík je tu naprosto skvělý. Co naplat, vždycky když ho někde spatřím, tak mi neskonale zvedne náladu. Je to holt borec, který v současnosti nemá obdoby. A když se k němu ještě přidá J. Sovák jako král, baron F. Filipovský a královna S. Zázvorková vychází mi z toho skvělá zábava v podání ještě skvělejších herců. Přece jen už nejsem malý capart, který ke štěstí potřebuje bílého koně a na něm princeznu v krásných modrých šatech. Pěkných vánočních 85% (24.12.2009)

Oproti ostatným vianočným evergreenom mi táto rozprávka pripadá trochu ako chudobný príbuzný. A to doslova - výprava mi tu prišla naozaj poslabšia a prostredie nezaujímavé a pomerne pusté. Ale stále sa môže spoľahnúť na nezlyhávajúceho Menšíka a pekne vylepšenú rozprávku o Šípkovej ruženke. Pridanou hodnotou je vtipným spôsobom nafúkaný princ Jana Krausa, ktorý bežne zápasí s medveďmi (aka Menšíkom v kožuchu). Druhý princ mi prišiel ale hrozne generický a nevýrazný. Celkovo až príliš obyčajná rozprávka, ale čo by sme dali za to, keby sme vedeli také točiť aj dnes. 6+/10 (08.01.2024)