Ukradli torzo Jupitera

Moc příjemný film. První díl s názvem Něžné kuře jsem viděl a mrzelo mě, jak se v něm postavili s pojmem komedie. Tady už to ale všechno bylo daleko lepší. Humor typicky francouzský, jenom si člověk trošičku musí zvyknout na samotné herce. Prostředí v Řecku boží a Catherine Alric také docela dost potěšila. Celkově vzato jsou čtyři hvězdy naprosto adekvátní. (26.05.2013)

Dvakrát mě to neoslovilo. Čekal jsem víc a Nežné kuře bych z hlediska kvality přirovnal výš. Ačkoliv francouzský humor mám rád na víc jak 3 to nebude. Protože Torzo prostě není nějak zvlášť vtipné. Jediný vtip, který nad kterým jsem se od srdce pobavil je neustálé komolení jména Blankenberg. Ten film pro jistotu zopakuje několikrát. Jsou zde samozřejně i jiné úsměvné věci. Třeba žertování Lisy s její matkou v dopise. A Řecké prostředí je zajímavé, postava řeckého komisaře je taky poměrně zábavně komická. Ale ničím to podle mě nějak nevybočuje z průměru a vlastně jsem čekal mnohem víc. (03.02.2017)

Osmdesátková dobrodružná francouzská komedie ve svižné honbě za antickými artefakty s fungujícím duem Noiret Girardot , s trochou sluníčka, moře a trochu sexy atmosféru dodává Catherine Alric, ale asi jinak nic, co by oslovilo dnešní publikum a na mně už moc uhulákané. (02.03.2022)

Typická ztřeštěná francouzská komedie o dvou manželských párech, které se snaží dopadnout zloděje kusu sochy Venuše zatímco, po nich jde jak policie, tak vrahové, kteří jsou se zloději spojeni. Příběh se odehrává během svatební cesty, na kterou se do Řecka vydají čerství postarší novomanželé - policejní komisařka Tanquerellová a profesor řeckých dějin Antoine Lemercier. Při prohlídce památek na útesu v Athénách vypráví profesor manželce mýtus o tom, jak děti a ženy ubránily město před Peršany. Na místě provádí vykopávky také archeolog Charles-Hubert Pochet, který se tomuto mýtu a profesorovi vysměje. A tak se hlavní hrdinové seznámí. Charles je zase ženatý s mladou blonďatou kostí jménem Agnes, která se však také zaplétá s jiným mladíkem, zapojeným do loupeží uměleckých děl. Při vykopávkách objeví Charles torzo neznámé sochy a ukáže se, že je to součást Venušiny sochy ze 4. století před naším letopočtem. Je třeba nechat torzo ohodnotit znalcem umění, místo toho dojde však k jeho krádeži, ke které se omylem připletou oba manželské páry. Charles a Antoine jsou zatčeni, ale jejich manželky je vysvobodí a společně se vydávají za překupníky umění, kteří jsou však nebezpeční a ozbrojení, zatímco po nich jde policie v čele se zmateným řeckým komisařem, který vypadnul během akce z vlaku. Ještě nesmíme opomenout to, že Agnes se nechává ráda osahávat ostatními muži, její manžel je dost nadržený a komisařka umí setsakramensky dobře střílet. Naše hlavní čtveřice se nebojí vytáhnout zbraň, aby dosáhla svého a dopadla zloděje. Jo, byla to prostě ulítlá komedie s trochou násilí a podle mého názoru tam bylo až příliš romantiky a manželského milískování. (16.02.2023)

Pokračování lepší svého předchůdce. Už prolog, ve kterém Lise stihne jedním vrzem pozatýkat bandu lumpů a vdát se, dává tušit, že tentokrát to Annie Girardot a Phillipe Noiret rozbalí na plné pecky. A taky ano. S podporou de Brocy, Perrina a Catherine Alric přetavili lehce úsměvnou krimi komedii v neuvěřitelně pohodovou a současně pořádně ztřeštěnou jízdu plnou zvratů, bláznivých gagů, vtípků akce a jiskřivých dialogů. Nechybí tomu onen kdysi tolik typický okouzlující francouzský šarm a lehkost, skvělé herecké výkony a navíc geniální pointa, která je skvělou těčkou za bláznivým pátráním po jedné ukradené prdeli. (01.04.2012)