Tango

Možná jsem se nejdřív musel prodívat rapidně rozjetým startem a zvyknout si na styl humoru obsahující mj. množství sexu, šílené akce, vulgarismů i drobný fekál (explicitní prdění), možná jsem v takové ujetině potřeboval na scéně oblíbence typu Philippa Noireta, aby mě to začalo bavit. Nicméně s Noiretovým opožděným nástupem jsem si Tango přes původní odpor začal dost užívat. Takový černohumorný nářez skloubený se schématem road movie se každý den nevidí, ačkoliv Patrice Leconte nezapře zvolenými motivy a částečně i vedením děje silnou inspiraci Bertrandem Blierem (obzvlášť jeho Studeným bufetem). V souvislosti s tím oceňuji, že se Leconte nesnaží svůj zdroj inspirace vyloženě napodobit a tak místo absurdně a tajuplně stylizované mizanscény se tady často pohybujeme v klasicky civilním prostředí. Na druhé straně celkový zážitek z Tanga u mě pokulhává, nemám z něj nezapomenutelný dojem a přestože jsem se víckrát zasmál a některé scény jsou hodně povedené (fingovaná rybařina, první společné vyjednávání na zahrádce nebo později vážněji podaný rozhovor na hotelové chodbě s postavou J. Rocheforta), ke konci mi už děj přišel otravně zacyklený v množství zvratů. V tuto chvíli i proto nevím, zda bych se na Tango někdy podíval znovu, což je u mě při rozhodování mezi 3* a 4* u komedie rozhodující. Uvidíme časem. [70%] (15.08.2023)

Tango je vlastně spíš více překvapivé ve vyústění dialogů v jednotlivých scénách, které jsou netradiční. Ve "vypointování".Ale to "vypointování" vlastně není, až na pár výjimek, zase tak vtipné. Tango je pro mě zvláštní film, oceňuji jeho styl, který je prostě jiný, originálnější, to rozhodně, ale zase se musím přiznat, že mě to místy nebavilo. U komedie, nebo spíš road movie stěží odpustitelná věc. 65% (03.06.2014)

Výborní herci/komici(Thierry Lhermitte/Philippe Noiret, kteří si spolu už střihli výbornou trilogii o Prohnilích), končící doba dozvuku zlatých 80. let francouzské kinematografie, zajímavý námět skýtající řadu možností pro nekončící srandu a.... šílené zklamání. Až na hodně řídké pousmání neskutečně nevtipná a naštěstí jen 88 minut trvající nuda. (06.07.2013)

Čekal jsem větší přímočarost, nestoudnost, bezohlednost, a také humor sice na úrovni, ale tvrdšího ražení. Potenciál byl obrovský a nebyl dostatečně využit. Tango šlo spíš cestou dlážděnou absurdnostmi toho druhu, které mě nedokáží přesně oslovit. Než o nekompromisní šovinistickou komedii, se jedná o nenuceně plynoucí road movie o třech mužích nesoucích v sobě rány, které v nich zanechaly ženy, o rozpolcených mužích, kteří ženy nenávidí, ale současně jsou pro ně nepostradatelnou součástí života. O primárně zamýšlené maskulinní kritice ženského pohlaví nemůže být řeč. V Tangu se však sešlo kvalitní trio hlavních hereckých představitelů, to je bez debat. (05.06.2014)

Tak předně k slovenskému obsahu - Vincent ve vězení neskončí! Což je taky jedna z věcí, proč tuhle ulítlou komedii neberu. Ono to celé bylo docela vtipné, někdy se ani nemuselo moc napovídat a Noiret, Bohringer a Lhermitte to zahráli třeba jen tím, že se vyděšeně otočili, ale prostě mi tu chyběl reálný základ a když hezká Judith Godrèche vytáhla v restauraci pistoli, pochopil jsem, že tohle se mi líbit nebude. Navíc mě iritovaly vlasy Miou-Miou, takovou kadrnožku aby pohledal. No vážně, už dlouho mě film takhle neštval. (13.07.2013)