Strážci Galaxie

"V životě se mě pokusilo zabít spoustu lidí. Nenechám se zlikvidovat pařezem a mluvícím mývalem." Při standardní výšce, tlaku, teplotě a rosném bodu dokážu ustrážit galaxii sám, ale před časem jsem si natáhl lýtkový sval a tak jsem rád, že se našla pětice dobrovolníků, která vzala ochranu galaxie za svou. Byla s nimi celkem zábava, zejména provokativní zvedání prostředníčku přes kladku mne potěšilo a hodně mne bavilo sledovat trumfování v tom, kdo z nich je největší kretén. Pro mne byl vítězem Drax, ale byly chvíle, kdy mu mývalí, dřevěná i walkmenová konkurence tvrdě šlapala na paty. Jen Gamora byla v této soutěži zcela mimo, ale ta zase měla jiné přednosti i zadnosti, kvůli kterým stálo za to se na tento snímek podívat. (18.02.2015)

Na marvelovské blockbustery dokonale sedí příměr filmu a horské dráhy. Normované produkty ze společné továrny divizí Marvel Studios a Disney lákají na velkolepou jízdu, která je ale zkonstruovaná naprosto mechanicky. Stejně jako se jaunerácké stroje na emoce jeden od druhého liší pouze děsivými malůvkami, pompézními názvy a počtem blikajících žárovek, tak i "Strážci Galaxie" jsou naprosto totožní např. s "Velkou šestkou". Narativní výstavba a dramaturgie, tedy kolejnice směřující diváky k jednotlivým emocionálním hupům a loopingům, jsou naprosto totožné; liší se pouze konkrétní pajduláci. Nejvíce to bije do očí v závěrech, kde okamžitě po spektakulárním vyvrcholení přichází emoční zvrat do dojáku. Osobití režiséři jsou na marvelárny najímáni čistě z marketingových důvodů, aby pomohli utvořit dojem vzájemné odlišnosti jednotlivých titulů, ale prakticky jejich vklad má stejnou váhu jako autorství borců, co malují nelicencované podobizny popkulturních ikon na poutače pouťových atrakcí. (12.07.2016)

Problém většiny Marvelovek tkví v tom, že neumí udržet koncept, anebo jsou součástí rozbředlého seriálového vyprávění. Winter Soldier je se svým zlomem v podobě mluvících počítačů a úhybnému manévru k videohernímu finále příklad prvního. Strážci galaxie spolu třeba s Thorem 2 příkladem druhého. Byť je potřeba říct, že na rozdíl od asgardského kladiváře mají výrazně konzistentnější příběh, zajímavější postavy a i záporák má jakous takous motivaci (ne čistě "i am evil, because evil), která je navíc banalizována tím, že je veřejně přiznáno, že je Ronan pouze pohůnek v rukou Thanose. Jenže právě z toho důvodu nemohou Strážci adekvátně fungovat jako samostatný biják a Marvel tak pokračuje ve svém ne-úplně-dokonalém konceptu vyprávět svoje filmy jako seriály, kdy každá fáze představuje jednu seriálovou sezónu s tím, že Strážci, Thor, ale i Iron Man či Kapitán Amerika představují v samostatných částech pouze více či méně podařené a zásadní epizody směřující a předávající informace k "season finale" v podobě The Avengers. Avengeři budou moci vždy vytáhnout z rukávu nejlepší záporáky (Loki, Ultron, Thanos) a budou se moci regulérně odvázat pro potěchu geeků, ale i mainstreamového diváka, kteří i dnes berou samostatné filmy jen jako výplňovku mezi tím velkým ohňostrojem, v němž si dá do papule Hulk s Iron Manem, popřípadě mutantská dvojka s Avengery či Avengers a Šílený Titán se zálibou ve skládání darů pro samotnou Smrt. Přijetí tohohle konceptu Marvel od svého publika očividně vyžaduje a nehodlá na něm nic měnit, což logicky vede k tomu, že pro některé jde o zajímavou skládačku motivů, žánrů a scenáristických háčků, zatímco druzí se v oné seriálovosti pomalu ztrácí, anebo je koncepčně logické využívání stále stejných zápletek (protože se musí etablovat i ujeté látky typu Strážců a v budoucnu například Dr. Strange či Ant-Man) pomalu ale jistě nudí. Strážci přitom nejsou výjimkou, neboť se jedná vesměs o sled obratem se shazujících klišé, která překvapí leda osmiletého caparta s rukami žmoulajícími Čtyřlístek. Avšak v tomto případě funguje ústřední tým, jeho vývoj a vzájemná profilace do adoptivní rodiny a zasazení do již poznaného vesmíru. A to je to, o co Marvelu šlo. Navíc v zábavné podobě, kdy se i finální souboj povedlo pojmout z části originálně, byť pro někoho infantilně. Mise je tudíž splněna. (01.08.2014)

– There’s another way. – Great, what is it? – Well, we’re working on the power of love. – How’s that going? – Mmm, not good. Asi nejlepší možná ukázka toho, jak pomýlené byly stížnosti na údajnou roztahanost první poloviny Avengerů. Strážce galaxie nepovažuju za tak nestravitelné proto, že by se oproti mému vkusu nějak výrazně vymykali žánrovým zvyklostem, ale poněvadž zkrátka selhávají ve všem, o co se snaží. Námětem i charakterovým laděním a skladbou postav se očividně směřuje k podvratnosti, jenže se nikdy nepokročí dál než za občasný krotký vtípek a od konvencí se nikdy nevzdálíme příliš daleko. Zároveň je však tón filmu hozený do laciného komična dostatečně na to, aby prokládání zcela vážně míněným patosem a dramatičností působilo přinejmenším rozpačitě – z extrémní loajality, kterou si Strážci hned od začátku bez větších důvodů projevují, by bylo trapně i Avengerům. Ačkoli Star Lord (velmi slabý odvar Malcolma Reynoldse) by měl logicky fungovat jako prostředník mezi divákem a naprosto neznámým světem, tahle role je mu upřená, protože je do něj už od samého začátku plně integrován. Výsledkem tudíž je, že se v záplavě akčních scén a informací o nových světech, politických aliancích a měnících se spojenectvích marně snažíme vyburcovat v sobě aspoň trochu zájmu o to, co se s tímhle fikčním vesmírem, a co hůř s postavami, stane, protože nikdy nedostaneme příležitost pořádně se s nimi seznámit. V tomhle ohledu Strážci až děsivě připomínají ten tvůrčí potrat, o němž se slušní lidé nahlas nezmiňují. Přesto tenhle počin úplně neodepisuju, protože zatímco takový Thor se po svém druhém dobrodružství nemá kam vyvinout a může nadále fungovat leda tak jako pohledná blondýnka na zavolání podle potřeby, z tohohle by se po počátečních porodních bolestech mohlo přece jen vyklubat něco aktivně dobrého. PS: Zdaleka nejlepší a nejpřesnější recenze, jaká se dá na netech najít. (02.08.2014)

Klasický Marvel. Nikoho neurazí, slušně pobaví a technicky opět absolutní špička. Jelikož se ale jedná o studio, jenž Vám přineslo sračky ála Neuvěřitelný Hulk, Thor: Temný Svět, poslední dva Iron Mani či spoustu lehce nadprůměrných komiksáren (osobně za jediný opravdu vynikající film z jejich dílny považuji Captain America: Winter Soldier), tak i Strážci Galaxie mají typické neduhy s tím vším spojené. V první řadě záporák stojí za starou bačkoru, zlámanou grešli, starou beru... zkrátka je na dvě věci. Scénář také není zrovna kdovíjaké posvícení. Příběh působí spíše jak pilot nadějně vyhlížejícího seriálu, než silně si za svým stojící celek. V porovnání kupříkladu se Star Wars, kde člověk hltá každičký záběr a dialog, vyšumí Gunnova blockbusterová prvotina jaksi do prázdna. Ano, minimálně ústřední parta (čti: šílený mýval a empatický strom) je super, humor je povětšinou zvládnut také na jedničku a akce je více než dostačující... Přesto po odchodu ze sálu jsem neměl ani sebemenší pocit, že bych právě viděl něco jedinečného, co by mi vzalo vítr z plachet a já na to musel jít znovu a znovu, dokud mi peněženka nevyhlásí bankrot. Chybí tu nezapomenutelná scéna, kulervoucí moment, masakrální hláška, silný hudební motiv... A ať se snaží tvůrci sebevíc, tak prostě ten hřebík na hlavičku neuhodí a neuhodí. Strážci Galaxie jsou zkrátka „jen” další fajn filmek od Marvelu snažící se tvářit, že toho dává hodně, ale ve skutečnosti se jedná jen o dobře financovanou jistotu, která se opět bojí udělat ten jeden krok do neznáma a buď skončit v propadlišti dějiny nebo konečně stvořit něco opravdu pamětihodného, na co budou současná generace se slzou v oku vzpomínat a co ty nadcházející budou s nadšením objevovat. Tak snad (či zase) příště. (31.07.2014)