Lakomec

Dve uplne ine recenzie na uplne ine filmy, v ktorych je vsak pekne vidiet, co je dobre a co je zle na filmoch: 1. ze je Funes skvely herec, mi je jasne od detstva. Kazde jeho gesto, posunok, pohyb je originalny a pritom prirodzeny a na mieste.. Filmom Lakomec potvrdil, ze nie je iba vynikajucim hercom, ale ze je velkym reziserom, umelcom. K Molierovi pristupil s pokorou a uctou, ale pritom jedinecne. Svojou komikou ho nezatienil, ale podriadil sa mu, rovnako ako vsetci ostatni herci, ako hudba ci kulisy. Ale co je najdolezitejsie, to divadlo obohatil filmovou recou bez toho, aby nas pripravil o pozitok z divadla. Tak tu mame to najlepsie z divadla aj z filmu. Priklad - Harpagon sa zacne teatralne stazovat pred svojimi detmi na svoju chudobu (divadlo), otoci sa a nahle vidime, ze jeho oblek je potrhany akoby bol naozaj zobrak (film), ale iba nachvilku, kym sa neotoci a nezacne novu repliku. Presne tak sa to ma robit. Bravo. 2. A teraz, ako sa to nema robit - vseobecne obdivovana adaptacia Pana prstenov napriklad, knihu povazujem za jednu z najkraksich knih vobec, film za filmovy odpad. Podobna situacia, Bilbo pred Frodom zatuzi po prsteni a my vidime ako sa mu spotvori tvar, je to robene digitalne, akoby bol divak sprosty a nevedel si tu premenu domysliet z filmovych prostriedkov. Nuz, kto neovlada filmovu rec, musi si pomoct zhovadilostou. Preto to nie je ani film, ani divadlo, ale jeden nekonecny videoklip. (20.12.2012)

Louis DeFunés hraje krále hamižných choleriků Harpagona, Michel Galabru jeho sluhu Jakuba a Claude Gensacová dohazovačku Frosinu. Zdánlivě všechno, jak má být, že? Jenže na posledních třech Louisových filmech je vážně znát, jak překračuje vlastní fyzické možnosti a zatímco v Zelňačcce to odpovídalo figuře a o Četníku a četnicích se nesluší mluvit, Lakomec by byl býval mnohem lepší, kdyby byl natočen o deset let dřív. Člověku se skoro chce zařvat: "Už ho nechte, ať si sedne!" a to není ta správná reakce, jakou by měl ten starý skrblík vzbuzovat. Myslím, že ani zachování fragmentů veršovaného textu a všechny ty výmysly kolem (Uderzovy kresby, text hry na stěnách atd.) nejsou dohromady k ničemu. Tak už ho vážně nechte sednout. 50% (26.01.2006)

Asi nejlepší adaptace tohoto díla. Neskutečně roztahané ale i přesto naprosto přesvědčivé dialogy skvěle vtáhnou do děje a pak už nezbývá nic jiného než sledovat opět geniálního Funése (Krampol je ovšem příšerný!) Vlastně je veliká škoda že to občas až moc smrdí divadlem a levné kulisy někdy strašně bijou do očí (09.06.2021)

Tak tady jsem na rozpacích. Četla jsem Lakomce a hra mě uchvátila (vtipné) a pak se podívám na film a to už tak dobré není. Nevím jestli je to tím, že tady už Funese nedaboval Filipovský nebo že to je prostě film podle hry kterou jsem četla. Nevím prostě toto je jeden z mála fílmů Funese, který se mi nelíbí. (05.02.2011)

S Molièrovym Lakomcem se setkávám nepravidelně už víc než 10 let. Poprvé to bylo ještě na gymnaziu, kdy jsme s celou školou cestovali na divadelní představení do Zvolena a Lakomec pro mě byl zážitkem, jaký mi později různé viděné TV záznamy téhle hry určitě nedokázaly vynahradit. Byl jsem ale zvědav na francouzský film podle tamnější národní klasiky, ač vypadla z toho jenom další (navzdory původnímu účelu natočení pro kino) studiová inscenace. Ovšem s několika osobitými režijními nápady. Dochází na ně i během notoricky známého monologu, kdy Harpagon duševně na dně po zmizení své milované truhličky se přepadá do skutečného vykopaného hrobu, zatímco onedlouho se ocitá na divadelním jevišti; oceňuji i následní domácí vyšetřování zaranžované jako soudní proces. Je-li třeba tou sekvencí z jeviště zdůrazněn záměr tvůrců setrvat u divadelního pojetí i v adaptaci pro filmové plátno a visí-li všude v soudní místnosti propagační plakáty k Molièrově komedii, odpouštím (coby hravý odkaz směrem ke klasickému divadlu :)) i tu scénu s koňmi v podobě namalovaných kulis. :o) Nakonec proč ne, Lakomce, ač klasickou hru, je určitě nutno brát i s jistou nadsázkou, a tvůrcům se jí sdělovat daří velice úspěšně. Hezký Molièrův nápad s postavou kočího a kuchaře v jedné osobě, který se dle své aktuální potřeby převlíká, zde získává vtip navíc, když si zdejší kuchař omylem na sobě nechává i červenou kočího věstu. Louis de Funès je představitelem Harpagona velice ikonickým a vede si v komické roli "trochu jinak" znamenitě, Galabru i Gensacová mu skvěle sekundují, slabinou pro mne zůstávají někteří ti mladí herci. 75% (05.06.2020)