Lakomec

Na tomto splněném snu Louise de Funèse mně neseděly především dvě věci. Za prvé mladí herci. Ti byli vážně divní. Přitom to byl ansámbl z Comédie-Française, pro který byl Lakomec denním chlebem. Nevím, možná hráli na film až moc divadelně. Druhý prvek, který celkový dojem poněkud kazil, byly přímé řeči na kameru. V divadle při promluvě k publiku takové pasáže vyzní patřičně, ale do filmového zpracování mi tohle nesedělo. Funèsův až extrémní respekt k předloze byl trochu ke škodě věci. Co ale Louise ani při chřadnoucím zdraví neopustilo, byla nápaditost gagů. Několikrát jsem se opravdu od srdce zasmál (prasátko, otrhané šaty, šuplík, přehlídka haraburdí za 3 000, kuckání, paví kostým, ...). Potěšil i Uderzo, ale když už s ním pracovali, mohli jeho ilustrace dostat trochu větší prostor. Jiří Krampol se v dabingu snaží, ale především ve vzteklých scénách mu při tom hudrování občas není úplně rozumět. Zvyknout se dá, ale originál je v tomto případě přece jen o kus lepší. Celkově film na pomezí tří a čtyř hvězd, takže zdejší celkové hodnocení naprosto odpovídá. Já zaokrouhluji nahoru vzhledem k převaze pozitiv nad negativy a především z patetické lásky. Z mé patetické lásky k Funèsovi, která je asi obdobná, jako Funèsova patetická láska k této divadelní hře. (20.01.2020)

Louis DeFunés hraje krále hamižných choleriků Harpagona, Michel Galabru jeho sluhu Jakuba a Claude Gensacová dohazovačku Frosinu. Zdánlivě všechno, jak má být, že? Jenže na posledních třech Louisových filmech je vážně znát, jak překračuje vlastní fyzické možnosti a zatímco v Zelňačcce to odpovídalo figuře a o Četníku a četnicích se nesluší mluvit, Lakomec by byl býval mnohem lepší, kdyby byl natočen o deset let dřív. Člověku se skoro chce zařvat: "Už ho nechte, ať si sedne!" a to není ta správná reakce, jakou by měl ten starý skrblík vzbuzovat. Myslím, že ani zachování fragmentů veršovaného textu a všechny ty výmysly kolem (Uderzovy kresby, text hry na stěnách atd.) nejsou dohromady k ničemu. Tak už ho vážně nechte sednout. 50% (26.01.2006)

Dve uplne ine recenzie na uplne ine filmy, v ktorych je vsak pekne vidiet, co je dobre a co je zle na filmoch: 1. ze je Funes skvely herec, mi je jasne od detstva. Kazde jeho gesto, posunok, pohyb je originalny a pritom prirodzeny a na mieste.. Filmom Lakomec potvrdil, ze nie je iba vynikajucim hercom, ale ze je velkym reziserom, umelcom. K Molierovi pristupil s pokorou a uctou, ale pritom jedinecne. Svojou komikou ho nezatienil, ale podriadil sa mu, rovnako ako vsetci ostatni herci, ako hudba ci kulisy. Ale co je najdolezitejsie, to divadlo obohatil filmovou recou bez toho, aby nas pripravil o pozitok z divadla. Tak tu mame to najlepsie z divadla aj z filmu. Priklad - Harpagon sa zacne teatralne stazovat pred svojimi detmi na svoju chudobu (divadlo), otoci sa a nahle vidime, ze jeho oblek je potrhany akoby bol naozaj zobrak (film), ale iba nachvilku, kym sa neotoci a nezacne novu repliku. Presne tak sa to ma robit. Bravo. 2. A teraz, ako sa to nema robit - vseobecne obdivovana adaptacia Pana prstenov napriklad, knihu povazujem za jednu z najkraksich knih vobec, film za filmovy odpad. Podobna situacia, Bilbo pred Frodom zatuzi po prsteni a my vidime ako sa mu spotvori tvar, je to robene digitalne, akoby bol divak sprosty a nevedel si tu premenu domysliet z filmovych prostriedkov. Nuz, kto neovlada filmovu rec, musi si pomoct zhovadilostou. Preto to nie je ani film, ani divadlo, ale jeden nekonecny videoklip. (20.12.2012)

Vždycky mě mrzí, když čtu v biografiích svých oblíbených herců o jejich divadelních počinech, že jsem je nemohla na jevišti vidět na vlastní oči. Většina má totiž tu špatnou vlastnost, že už nejsou mezi námi. Louis mi to ale svým způsobem splnil, jeho Lakomec je totiž divadlo na plátně. Zklamaná jsem nebyla ani trochu, na rozdíl od většiny jsem totiž vůbec nečekala „typického Funèse“. On sám ovšem zůstal i v klasické hře naprosto svůj. Při scénách s pavím převlekem jsem málem vypelichala. :) „Radil bych úřadům, aby tu věc vyšetřili co nejzávažněji! A jestli mi nepomůžete zpátky k mým penězům, budu žádat spravedlnost a dám zatknout POLICII!“ (22.07.2016)

Ano měl to být vrchol Funésovy tvorby, která od půli 70 let stagnovala, ale po dvou infarktech se natáčení posunulo až na rok 1980, přestože Funés věnoval na natáčení své nejlepší síly a film byl natočen pod řežíjní taktovkou osvědčeného Giraulta a herecky obsazené kolegy z četníků a stálé filmové partnerky Claude Gensac, přesto se nejedná o jeho top film, ikdyž Funés jako Harpagon působí přesvědčivě, přesto daleko lepší zpracování Lakomce je z roku 1990 se Sordim a Antonelliovou nebo z Divadla na Vinohradech s famózním Kopeckým. Navíc toporný český dabing s Krampolem sráží film ještě o jeden stupínek níže. (11.04.2014)