Lakomec

Na rozdíl od jiných si nemyslím, že Louis de Funès v roli Harpagona působí unaveně, naopak. Až jsem se divil, jak je vitální, jak pořád odněkud někam běhá, někoho něčím tluče nebo po někom něčím hází, jak rozhazuje rukama, vztekle křičí a hned zase nevinně kňourá... Prostě obdivuhodná forma, říkejte si, co chcete. Škoda je, že se Lakomec nezbavil největšího neduhu, jímž trpí od doby, kdy ho Molière napsal, a to té roztahanosti. Film ji sice kromě Funèsova řádění poměrně úspěšně maskuje také několika doopravdy skvělými scénami s Claude Gensac a Michelem Galabru, ovšem chvílemi (obzvlášť v závěru) se zkrátka vleče a nedá se s tím nic dělat. (16.10.2015)

Tento film s mistrem francouzské komedie by mě nadchnul spíše jako divadelní hra. U sledování jsem totiž každou chvíli měl dojem, že sedím v divadle a trošku mi to rozptylovalo pozornost. Nápad nebyl vůbec špatný, ale pořád mi tam něco chybělo... ale co? Čekal jsem něco víc, ale sám nevím co přesně. Místy mi film připadal sušší a situací kde bych se vyloženě zasmál nebylo tolik, kolik bych od filmu, který si mistr vysnil trošku víc. Určitě se nejedná o propadák, ale po druhé se na tento snímek podívám až někdy za delší dobu. Myslím si, že krásné tři hvězdy nikoho neurazí. (23.03.2014)

Film se poměrně málo točí kolem Funèse a musím přiznat, že dialogy ostatních jsou mnohdy rozlezlé a začnou nudit, protože postavy se snaží odříkat celý ten starý text, obdivovat jednu věc tolika slovy, kolik jen dokážou vymyslet. Monology do kamery jsou pak vyloženě ujeté. A zatímco některé zvláštní nápady, jako třeba tu s čarou života, jsem uvítal, některé pasáže a místnosti na mě působily zvláštně. Hru jsem četl, zpracování je vlastně docela dobré, ale na vážně dobrý film to dle mě nestačí. (24.01.2011)

Pan Funés je dokonalý. To s naším dabingem to bylo špatné. Nemyslím hlas, ale ty chyby ve výslovnosti, děs. Nebylo jich naštěstí moc. Na hlas je třeba si zvyknout, zpočátku se i zdálo, že nemá pořádnou intonaci. Režie celého filmu také nic moc. Mně totiž vadilo to kecání na kameru. To nesnáším. Ale zase na druhou stranu, obléci pana Funese do pavích per a dát mu k tomu ty brýle, to byl nápad k nezaplacení. Nu, po začátku filmu sem postupně přichází stará herecká elita Francie, jako Michel Galabru nebo Funesova filmová manželka Claude Gensac. V mini rolích je pak zde četnický kolega Tricard, tedy Guy Grosso, a další četník Merlicot Michel Modo. Ale ani ti nejsou sami, jsou zde prostě samé známé obličeje. Snímek nakonec hodnotím hodně pozitivně, takže dávám sedmdesát procent. *** A PŮL (05.03.2020)

První polovina filmu byla dost rozvláčněná a ani nebyla tak vtipná, ale jak se děj rozjel a zvláště finále u soudu bylo k popukání. Skvělé nápady s koňmi a texty na zdech, past na noze i občasná změna prostředí (ať už divadelní jeviště, nebo syn za mřížemi) spolu s Funesovým uměním ovšem nemohou vyvážit rozvláčněnost - chtělo by to tak o dvacet minut méně. 70% (18.12.2009)