Fantomas se zlobí

Prvnímu dílu se pokračování nevyrovná. Je ve všem horší, ale herecké výkony všech zúčastněných opět nemají chybu. Živelná komika Louise de Funése definitivně zatlačila do kouta původní hvězdu trilogie Jean Maraise. Humor však tentokrát dostal až moc velký prostor a to dost zatlačilo původní myšlenku, a sice, že Fantomas měl být seriozním a temnějším dílem, které na humor nebude tolik sázet. 60% (24.11.2010)

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)

Další ze série hravých parodických detektivek, která mi přijde ještě zábavnější. A to díky většímu prostoru pro postavu komisaře Juvea (skvělý Louis de Funes), který rozehrává skvělý koncert jak ve vlaku, tak na vědeckém kongresu v Římě a tak nádherně si užívá ocenění. A ten maškarní bál! Jean Marais má zajímavou trojroli. Jednak klasicky nepolapitelného padoucha Fantomase (s hlasem Raymonda Pellegrina) a nezdolného novináře Fandora. Nově také profesora Lefévra, autora objevu, který se chystá zneužít Fantomas. A tak začíná přehlídka převleků, masek, pastí, honiček, bitek, únosů a útěků. Samozřejmě komisaře doplňuje jeho asistent Bertrand (Jacques Dynam) a Fandora jeho půvabná snoubenka Héléne (Myléne Demongeot) a nově Helenin malý bratr Michel (syn Louise, Oliver de Funes). A ti všichni se nakonec ocitají na tajném Fantomasově místě, kam jsou uneseni. Ale důvtip, práce unesených a improvizace je z toho vyseká, aby zase mohl propuknout závěrečný karneval honičky, kdy Juve s Fandorem chytají Fantomase, který opět uniká, aby se pak znovu objevil. Nádherně zurčivá zábava, která je vtipná svoji hrou a nadsázkou. Která baví a hřeje zároveň jako úsměv, či jako teplý smích půvabné Héléne, je neposedně rozverný jako Juve, je tvrdošíjně důvtipný jako Fandor a mrazivě nebezpečný jako Fantomas, když se zlobí. (09.11.2010)

"Pronásledují mě, já se otočím a srazím dva lotry svou třetí rukou." Třírukej komisař Juve je skvělej. A byl by skvělej i tehdy, kdyby neměl střílející dřevěnou nohu, střílející doutníky a ztopořenou pásku přes oko. Jeho stíhání Fantomase, Fandora i tří profesorů Lefevrů je prostě dokonalý. Kdepak zavedený postupy, to chce instinkt. Pak by mohl Fantomas pláchnout jedině v lítajícím Citroenu, což by byl samozřejmě úlet. A jelikož se v tom zmatku neustále pohybuje i nádherná Helena, tak bych si ji dovolil pozvat na oběd do Říma, abychom se mohli společně pobavit nad genialitou vyznamenaný hvězdy francouzský policie. (20.02.2022)

"Vy nevite, co jsou gadgety? To nechodíte do kina?". Druhý díl už od animovaných titulků a prvních dvou scén nenechává nikoho na pochybách, kdo je hlavní hvězda. A protože světu právě vládla bondománie, Juve se rozhodl držet krok s dobou ("Je tu doba tajných agentů") a předvádí nám své vylepšováky. Ze zloděje Fantomase se dle bondovského syžetu stane šílenec, který chce ovládnout svět (ten ďábelský smích jde Maraisovi skvěle), ale i když i zde byl příběh autorizován Marcelem Allainem, jde spíše o exhibice Funese, kterého nechává Hunebelle řádit bez dozoru (což je u komika jeho typu vždy ke škodě). A protože jde o rodinnou podívanou, přibude ještě nezbedný kluk. Starý dobrý Fantomas je pryč... (19.05.2010)