Grand restaurant pana Septima

Tak, jako mnoho dalších, je i tento film s Louis de Funèsem hojně hrán českými televizními stanicemi. Jeho humor dokáže i po letech stále pobavit a rozveselit. Sice to není výjimečné komediální dílo francouzské kinematografie, které by něčím vybočovalo z průměru hojnosti, ale i tak je sledování tohoto filmu stále příjemnou zábavou. Zábava je založená na jednom muži. Tím je náročný restauratér pro vyšší vrstvu Septime (skvělý Louis de Funès). Jako obvykle je v plné síle. Poskakuje, čílí se, umravňuje, povykuje, kárá, úslužně se klaní, hrdinně se bije v prsa, zkouší a pokouší, trestá, vystrašeně se klepe, poslušně hledá a utíká. Nezastaví se, je stále v pohybu, tančí a létá. A opět ta výbušná síla mimiky emocí! Nakonec dokáže Septime vycepovat každého zaměstnance, překonat každou překážku a slavit velkolepé a zasloužené vítězství s gurmánským povyražením. Z dalších rolí: nervózní a překvapovaný divizní policejní komisař (Bernard Blier), obětavá a oddaná prezidentova sekretářka Sophia (pohledná María-Rosa Rodriguez), prezidentův vrchní ochránce dvou rozdílných tváří Henrique (Venantino Venantini), šokovaný francouzský ministr (Noël Roquevert), rozverný, mizející a objevující se prezident Novalès (Folco Lulli), odhodlaní a zaskočení opoziční konspirátoři prezidenta Novalése (Albert Dagnant, Robert Dalban, René Berthier a Frédéric Santaya), Novalésův strážný anděl (Eugene Deckers), z míry vyváděná obsluha restaurantu (Pierre Tornade), podlézavý číšník Roger (Michel Modo), potácející se sommelier (Paul Préboist), nešťastný pianista (Roger Caccia), neústupný šéfkuchař Marcel (Raoul Delfosse), či Marcelův synovec a odmlouvající kuchtík (Olivier de Funès). Je to jedna z klasických francouzských komedií. Nevyčnívá, ale má stále dostatek sil k příjemné a odlehčené zábavě. Překvapení podniku může přivést mnoha osobám opravdovou ránu šokem. (17.08.2016)

Člověk buď Louise de Funese miluje, nebo filmy s ním vyloženě nemusí - jde totiž o zvláštní druh humoru založeném na pomateném, cholerickém jednání hlavní postavy, v Česku zvlášť okořeněné typickým dabingem pana Filipovského. Už dlouhá léta jsem přemýšlel, v jakém filmu byla ona scéna s parodií Hitlera, a ono tady! Grand resturant jsem viděl nyní poprvé, le mysím, že se nebudu bránit si ho v budoucnu zopakévat při nějaké relaxační chvilce. (02.02.2009)

Všimli ste si, že všetky hotelové raňajky formou švédskych stolov majú uniformne rovnakú chuť? Vrátane praženice - všade rovnako podpriemerná. V Grécku, Nemecku či na Slovensku.  Nuž a Grand restaurant pána Septima, napriek vychýrenej gastronomickej značke pre luxusných hostí a trpákov-politikov, chutí presne ako tá uniformná praženica. Divák sa nasýti, no potecha je len čiastočná. Sľubný začiatok vystrieľa v prvej polovici skoro všetky najlepšie fóry, ale nič si netreba nahovárať, obsahuje skoro rovnaký počet zdĺhavých buhaha scén o ničom. Druhá polovica sa presúva do exteriérovej naháňačky v horách. Je o poznanie nudnejšia, ale zase obsahuje pár absurdných čarovných scén stavajúcich napríklad auto z kolies na strechu. A záver je presne taký istý: nihilistická čarovná pointa únosu prezidenta je vzápätí zrazená pokorným návratom do funkcie. No: ako vravím hotelová raňajková praženica. Poteší nasýtením, sklame chuťou. (03.08.2021)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

Film celkově hodně mdlý, ale několik naprosto světových scén a tradičně perfektní funesův výkon mě přesvědčily, abych přivřel všechny oči a přidal ještě čtvrtou hvězdu, i když vím, že není v tomto případě plně zasloužená. Rozhodně je silnější ta první polovina filmu v restauraci, než ta druhá na cestách. Zub času na tomhle kousku jde (a půjde) poznat čím dál víc... (31.07.2014)