Grand restaurant pana Septima

Člověk buď Louise de Funese miluje, nebo filmy s ním vyloženě nemusí - jde totiž o zvláštní druh humoru založeném na pomateném, cholerickém jednání hlavní postavy, v Česku zvlášť okořeněné typickým dabingem pana Filipovského. Už dlouhá léta jsem přemýšlel, v jakém filmu byla ona scéna s parodií Hitlera, a ono tady! Grand resturant jsem viděl nyní poprvé, le mysím, že se nebudu bránit si ho v budoucnu zopakévat při nějaké relaxační chvilce. (02.02.2009)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

Louis de Funès je jedinečný herec, který dokáže film okořenit svými peprnými výrazy, pohyby - a skvělý dabing Filipovského tomu ještě napomáhá. Scénky z nacvičování servírování skutečně pobaví (jen mi vrtá hlavou odkud ta znělka je a co mi to připomíná), skutečně se člověk nemůže nesmát. Nesmírně a hned ze začátku pobaví vyprávení o specialitě bramborové kaši po ,,hitlerovsku" (objeví se Septimovi stín na obličeji, když mluví německy - stín skvěle doladí chybějící rysy a je z něho Hitler), jeho neustále komentáře a pokyny.. Ano, velký to muž gastronomie pan Septime.. ,,Musí to být pi-pi-pi, ne pa-pa-pa!" Je to můj asi dvaadvacátý film s Louisem a zkrátka se ho nemůžu nabažit, ten nikdy neomrzí :-) (18.07.2011)

Nepříliš povedená reklama na francouzská auta. Film ukazuje, jak jistý typ Citroenu ke své přezdívce Kachna přišel (protože dokáže plavat na vodě). No a u Peugeotu se nám snaží namluvit, že jeho jízdní vlastnosti se nemění, ať jezdí klasicky kolama po silnici, či po střeše, kolama vzhůru... což jako nevím, má to být pochvala, nebo kritika? Nehledě na to, že když chce Funés vyvádět podobné skopičiny, měl vyměnit letní střechu za zimní s pořádným vzorkem, už bylo po 1. listopadu! (15.11.2015)