Grand restaurant pana Septima

U Septima – s jeho vyhlášenými specialitami – by chtěl jíst každý. Pana Septima – s jeho červeným zápisníčkem („Dostal jsem velice poetický nápad.“) – by za šéfa nechtěl nikdo. A být v jeho kůži poté, co z jeho milovaného podniku někdo unese hlavu státu, také ne. Ve stejné chvíli mu totiž začne jít po krku komisař, který připomíná uzené koleno, teroristi, ostří jako chilli a sekretářka dotyčné hlavy, dravá jako štika. A monsieur Septim, alias hlavní chod, se chudák klepe jako rosol. Nechte si chutnat. (06.08.2012)

Sdílím stejný názor jako pár uživatelů tady, že jakmile Septime opustí restauraci, tak dojde k rapidnímu snížení kvality filmu. Jako by každou půlku vymyslel někdo jiný. Přitom by úplně stačilo pokračovat s dalšími nápady v restauraci a byla by to sranda. Takhle je to jen obrovská škoda takový potenciál nenaplnit. (17.07.2022)

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

První polovina na mě zapůsobila velmi dobře, šéf je v podstatě diktátor, kontrola zaměstnanců v převleku parádní, no a samozřejmě Louis de Funès dává průchod svému temperamentu a jeho cholerické výbuchy jsou k popukání.. Bohužel druhá půlka je mýma očima úplně někde jinde, celé se to překlopilo do zasněžených hor a mě to moc nebavilo, hledání pana prezidenta mě za srdce nevzalo.. (04.12.2023)

Všimli ste si, že všetky hotelové raňajky formou švédskych stolov majú uniformne rovnakú chuť? Vrátane praženice - všade rovnako podpriemerná. V Grécku, Nemecku či na Slovensku.  Nuž a Grand restaurant pána Septima, napriek vychýrenej gastronomickej značke pre luxusných hostí a trpákov-politikov, chutí presne ako tá uniformná praženica. Divák sa nasýti, no potecha je len čiastočná. Sľubný začiatok vystrieľa v prvej polovici skoro všetky najlepšie fóry, ale nič si netreba nahovárať, obsahuje skoro rovnaký počet zdĺhavých buhaha scén o ničom. Druhá polovica sa presúva do exteriérovej naháňačky v horách. Je o poznanie nudnejšia, ale zase obsahuje pár absurdných čarovných scén stavajúcich napríklad auto z kolies na strechu. A záver je presne taký istý: nihilistická čarovná pointa únosu prezidenta je vzápätí zrazená pokorným návratom do funkcie. No: ako vravím hotelová raňajková praženica. Poteší nasýtením, sklame chuťou. (03.08.2021)