Grand restaurant pana Septima

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

Tak, jako mnoho dalších, je i tento film s Louis de Funèsem hojně hrán českými televizními stanicemi. Jeho humor dokáže i po letech stále pobavit a rozveselit. Sice to není výjimečné komediální dílo francouzské kinematografie, které by něčím vybočovalo z průměru hojnosti, ale i tak je sledování tohoto filmu stále příjemnou zábavou. Zábava je založená na jednom muži. Tím je náročný restauratér pro vyšší vrstvu Septime (skvělý Louis de Funès). Jako obvykle je v plné síle. Poskakuje, čílí se, umravňuje, povykuje, kárá, úslužně se klaní, hrdinně se bije v prsa, zkouší a pokouší, trestá, vystrašeně se klepe, poslušně hledá a utíká. Nezastaví se, je stále v pohybu, tančí a létá. A opět ta výbušná síla mimiky emocí! Nakonec dokáže Septime vycepovat každého zaměstnance, překonat každou překážku a slavit velkolepé a zasloužené vítězství s gurmánským povyražením. Z dalších rolí: nervózní a překvapovaný divizní policejní komisař (Bernard Blier), obětavá a oddaná prezidentova sekretářka Sophia (pohledná María-Rosa Rodriguez), prezidentův vrchní ochránce dvou rozdílných tváří Henrique (Venantino Venantini), šokovaný francouzský ministr (Noël Roquevert), rozverný, mizející a objevující se prezident Novalès (Folco Lulli), odhodlaní a zaskočení opoziční konspirátoři prezidenta Novalése (Albert Dagnant, Robert Dalban, René Berthier a Frédéric Santaya), Novalésův strážný anděl (Eugene Deckers), z míry vyváděná obsluha restaurantu (Pierre Tornade), podlézavý číšník Roger (Michel Modo), potácející se sommelier (Paul Préboist), nešťastný pianista (Roger Caccia), neústupný šéfkuchař Marcel (Raoul Delfosse), či Marcelův synovec a odmlouvající kuchtík (Olivier de Funès). Je to jedna z klasických francouzských komedií. Nevyčnívá, ale má stále dostatek sil k příjemné a odlehčené zábavě. Překvapení podniku může přivést mnoha osobám opravdovou ránu šokem. (17.08.2016)

První polovina na mě zapůsobila velmi dobře, šéf je v podstatě diktátor, kontrola zaměstnanců v převleku parádní, no a samozřejmě Louis de Funès dává průchod svému temperamentu a jeho cholerické výbuchy jsou k popukání.. Bohužel druhá půlka je mýma očima úplně někde jinde, celé se to překlopilo do zasněžených hor a mě to moc nebavilo, hledání pana prezidenta mě za srdce nevzalo.. (04.12.2023)

První  polovina z restaurace je plná typických Funésovských gagů. Funés velmi přísně a důrazně komanduje a zkouší svoje zaměstnance a neodpustí jim nic. Dokáže odejít a potom se vrátit v převleku za obyčejného muže a podívat se jak to tam chodí za jeho zády. Je zděšen a dělá jim po práci různé cvičení apod. Geniální. Ovšem po nečekaném únosu prezidenta se z toho stane nudná a neskutečně trapná detektivka, kterou potom prakticky hned vypínám. Škoda mohla to být jedna z nejlepších Funésovek. (26.08.2015)

Tohle mne příliš neoslovilo. Nejdříve taškařice z vděčného prostředí restaurace a potom chaotické krimi vrcholící naprostou nesmyslnou honičkou zasněženými kopci. První část měla několik velice zdařilých momentů (Funès jako Hitler) a těšil jsem se, že podobná lehkost bude vlastní celému filmu, že to tedy bude hlavně o rtuťovitém šéfovi restaurantu, jeho hostech, jeho podřízených a postupné proměně v lepšího člověka. Leč nestalo se, ačkoliv ani po únosu prezidenta jsem neztrácel naději ve svižnou komedii. Jenže, čím víc se scénář koncentruje na vyšetřování, tím víc vychází najevo jeho nedomyšlenost ve většině ohledů. Existovaly snad pouze obrysy celé zápletky? Nebo původně mělo jít o onu komedii, ale pak tvůrcům došly vtipy a celé se to zvrhlo ve svéráznou parodii na detektivní filmy? Parodie přece ale nemůže být zcela vážná… . Jediný, kdo nezklamal, je pochopitelně samotný Funès, jenž má u nás jednu obrovskou výhodu – dabing nenapodobitelného Františka Filipovského. Člověk znalý originálu si až říká, jestli to není nefér, jestli to není takový menší podraz na diváka. Ale divák se baví a to je hlavní. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, Jeanne (20.01.2008)