Velký flám

Skvělý film, při kterém jsem se sice nesmál tolik, jako při jiných francouzských komediích (např. první z filmů o Četníkovi.) Proto mi hlava velí, ať dám jen 4 *. Jenže pak si vzpomenu na scény jako oslava oficíra v hotelu, výměna pokojů a spolubydlících nebo závěrečné sestřelení německého letadla šilhavým Němcem a v tom momentu mi srdce říká, ať dám plný počet. No, hlava je moudřejší než srdce a moudřejší vždy ustoupí. Takže za pět, ať nežeru! :-) (09.08.2009)

Určitě je to jeden z nejlepších Funesových filmů. Jenomže i tak ho hodnotím jako průměr. určitě bych přidal taky jednu nebo dvě hvězdičky kdybych k němu cítil nostalgické vzpomínky. Ty ale nemám. Tak hodnotím jako průměr. Herecké výkony jsou velice sympatické, bohužel jsem se u toho moc nenasmál. A to je u komedie přece to nejdůležitější. (24.06.2006)

Toto som si rád pripomenul a dobre som sa pobavil. Funesa bez Filipovského si jednoducho ani na Slovensku nedokáže nikto predstaviť. Na týchto filmoch , ale i iných klasikách ako napr. Winnetuovky, sa nový dabing jednoducho nerobí a máme to radi tak, ako sa to za bývalého Československa kvalitne urobilo. Po Funesovi ma najviac zabával nemecký major, občas som z neho chytal záchvaty smiechu. The best of je scéna výsluchu-"Vy si ze mňe ďeláte blázny!", ale i tigrie chrápanie na izbe bolo super. Elegantné nemecké uniformy, ktoré navrhoval Huga Boss seknú každému. I krpatý Funes v nej vyzerá neodolateľne...90%. (12.09.2015)

Ne uplně čistá komedie, ale je to malinko mixlé i s dobrodružným filmem. Všichni se furt převlékají a schovávají před nacisty. Funés tu nemá tolik prostoru co jinde, a opravdu vtipných scén tu taky moc není. Oproti tomu to má asi vyšší rozpočet, než jiné francouzské filmy té doby a navíc i dobré lokace a kameru. 70% (17.03.2008)

Překvapilo mě, když Gérard Oúry vzpomínal, že Velký flám byl původně o dvou sestrách, z nichž jedna prožila válku v odboji a druhá jako štětka. :o) Trochu mi to připomíná genezi crazy komedie Pane, vy jste vdova!, která byla v prvopočátcích nemocničním horrorem o krádežích krevních konzerv. Z partyzánky a lehké děvy se tedy vyvinuli Bourvil a Louis DeFunés. Pro prvního to byl IMHO vrchol, jakému se jinde nevyrovnal, pro druhého možná jistá satisfakce. Po četníku Cruchotovi a komisaři Juveovi totiž "Herr Kapfelmeister" ukázal, že rtuťovitá karikatura cholerika vůbec nemusí být v rozporu s ceněným hereckým understatementem. I pan kapelník se nádherně rozčiluje, i on péruje své okolí, je ješitný, sobecký atd. Ale když jede na loďce kanalizační rourou a odhazuje do stoky svou paruku a taktovku, není vůbec směšný. Není ani lacině dojemný. V tom rezignovaném pohledu, který si může dovolit jen když se ostatní nedívají, je víc, než bych tady chtěl a měl psát. Jen se podívejte. Stejně tak v situaci, kdy Bourvilovi, kterého předtím i potom ustavičně komanduje, jen tak instinktivně zachrání život. Udělá to, ale aby se snad nezačalo mluvit o nějaké jeho citlivosti, okamžitě odvede pozornost nespokojeným prskáním nad něčím jiným. Jsou to takové drobnosti, ale vystihují to, čeho si vážím jak na Louisovi, tak na Oúrym. Že potenciálním kritikům vyrážejí zbraně z rukou tím, že říkají "uměli bychom točit i vážný film, ale nechceme". Ze zásady, z přesvědčení, z furiantství točili srandu. A skvěle. 100% (26.02.2007)