Nepřítel

A zase tu máme jeden podivně divný utopistický film, který vůbec nedává smysl. Nebo vlastně dává? Zpracováním mi Nepřítel připomněl Dvojníka s Jessem Eisenbergem. Retro-žluto-hnědé barevné ladění je zvoleno skvěle, dodává snímku ještě vyšší level podivnosti:) Myslím, že jasným způsobem nelze snímek interpretovat, ale ti, kdo budou mít zájem, naleznou na internetu spousty (ne)možných a (ne)pravděpodobných teorií a filozofických rozborů. Jake Gyllenhaal nám trošku zarostl, ale v té bundě mu to i tak sluší:) Na konci filmu na Vás doslova vybafne jedna lekačka:) I když jsem docela nadskočila ze sedačky, zároveň mi ten výjev přišel trochu i groteskní. (04.10.2015)

Racionální vysvětlní možná existuje, možná že ne, a možná je to taky úplně jedno. Villeneuve je samozřejmě super řemeslník, ale umělce v něm minimálně v tomhle případě nevidím - na to jsem se místy pořád moc nudil a rozplétání (nebo předení) motivačních pavučin mi nepřišlo zdaleka tak vtahující a podnětné jako u vrcholného Lynche (jehož taky úplně neobdivuji, ale umělec je to s velkým U). Škoda, že podobné slabiny doprovází všechny filmy Villeneuva, jinak samy o sobě zajímavé a místy i stylové. 70 (10.02.2017)

Dokonalé vyjádření strachu z odpovědnosti, celé ty podvojné principy, úžasné provedení. Vzhledem k mému strachu ze závazků a k mé napůl šílené/napůl v nepořádku (to je asi to samé) mysli se mnou film rezonuje. Atmosféra je absolutně pohlcující, jako bažiny, které nemilosrdně polykají zaživa. Nenávidím přetaženě dlouhé scény, tady mi ale přišly všechny scény, jako by měly svůj vlastní příběh (život). Vše bylo takové napůl mrtvé a zároveň až hororově živé. Jeden z nejlepších mysteriozních filmů - ever. (12.10.2015)

Už minimálně 5 let platí jméno Denis Villeneuve za člověka, kterého je třeba sledovat a kterého jsem si velmi oblíbil. Sicario, Zmizení nebo Blade Runner 2 jsou všechno jasné pecky. Nepřítel mě unikal, ale věděl jsem o něm, jen se mě do něho nechtělo. Vůbec jsem nepochopil ty pavouky. Bojím se že bych na film mohl koukat 3x a výsledek by byl stále tentýž. Taky se bojím toho, že ten film už nikdy z hlavy nedostanu a budu na něj muset stále myslet. 65% (18.06.2020)

Režisér Villeneuve a herec Gyllenhaal si očividne rozumeli na snímku Prisoners,ktorý je prístupnejší pre širokú paletu divákov,čo by som nemohol povedať o tomto zvláštnom počine,ktorý je ale intenzívnejší pre spektrum ľudí,ktorí obľubujú podivnosť najhrubšieho zrna,ktorá v tomto prípade je. Začiatok mi pripomenul posledný Kubrickov film Eyes Wide Shut,ktorým sa Denis inšpiroval na úvod. Nepriateľom sa hlavnému hrdinovi stáva jeho dvojník,ktorý je mu podobný ako vajce vajcu,kde na začiatku sa s podivným kľúčom dostáva do miestnosti so spoločnosťou,ktorá praktizuje divné veci,pričom do popredia sa dostáva pavúk,ktorého zmysel som nepochopil ani s prichádzajúcim koncom...Keď sa stretnú dvaja ľudia podobní ako dvojičky,pritom nie sú,jeden je učiteľ,druhý je herec céčkových produkcií,navzájom sa nepoznajú,nevedia o sebe až do momentu,keď jeden uvidí druhého a nastáva posadnutosť ho spoznať,to nechám na divákovi,kto spozná koho ako prvý... A potom nastáva chaos v depresívne naladenom snímku s prvkami klasického filmu Noir od režiséra s jeho dvorným hercom,kde v prvom prípade sa stavia na extrémne dusnú atmosféru,a v tom druhom prípade sa môže niekedy stať,že nebudete vedieť,kto je kto,a to je len dobré,spochybniť sa dá všetko,aj tento film. (21.05.2014)