Dom Hemingway

Film o životním obratu jednoho gangstera pracuje s docela předvídatelnou strukturou - gangster se mstí, gangster dělá kraviny, gangster dělá ještě větší kraviny, gangster klesá na dno, dochází k malému prozření, najednou ale nic nevypadá tak, jak se zdálo, tak gangster dělá další kraviny, ale už to nefunguje, naopak ho cesty vedou k většímu prozření a téměř velkolepému happyendu. Ve výsledku se vlastně nic zase tak moc nezměnilo, jenom se v jednom gangsterovi probudil otcovský cit, ale přesto nadále zůstává v srdci gangsterem. Jude Law se obratně pere se svou pověstí herce povrchních kvalit, nechutně nagelovanou lysinou a fotříkovským vzezřením dokazuje, že zvládá i role jiného charakteru, než doposud. Vzpomněla jsem si přitom na přerod Jamese McAvoye pro loňský Filth (tam je to ale trošku jiná kapitola). Na scéně si užijete mimo to Londýna a jeho přirozených kvalit a samozřejmě slušné dávky okouzlujícího britského akcentu. PS: Nenechte se odradit úvodní scénou, která je podle mě velmi zábavná, pokud film nepustíte v rámci zábavného večera rodině. Trochu podivný zážitek. (08.08.2014)

Jude Law nikdy nebyl (tak) cool. V úvodu těžká jízda a kanonáda hlášek. Ne že by to pak nebylo kvalitní, ale ta srážka s realitou nebyla zdaleka tak zábavná jako když se Dom sebral a šel dělat bordel, to bych hrozně rád viděl v celovečerním měřítku, i když i závěr měl svá pozitiva. Mimo jiné Emilia Clarke, scéna s trezorem. Zklamán rozhodně nejsem, ale i tak bych byl daleko radši, kdyby úvodní půlhodinka trvala hodiny 2. A možná i trošku víc prostoru pro Domova parťáka, kterého mu dělal samotný Červený Bedrník. 7/10 (21.04.2014)

Film, ktory klame telom. Na prvy pohlad to vyzera ako klasicka blazniva nahlaskovana Ritchieovka (tomuto dojmu dost napomaha uz uvodny genialny monolog o vystavnom nadhernom umeleckom diele, cize penisu hlavneho hrdinu) a hlavny hrdina naozaj pôsobi ako keby vypadol z nejakeho Ritchieho filmu. Lenze ono to je civilny tragikomicky film o tom ako tato klasicka gangsterska figurka konecne dospeje a stane sa z neho normalny zodpovedny chlap. Co asi na prvykrat sadne malokomu, ale ked tomu date sancu a budete vediet do coho idete, tak vas to urcite nadchne. 8/10. (12.09.2014)

Formálně je Dom Hemmingway následovník klasické britské feťácko-punkové scény, tedy mnoho "chodících" záběrů ve velkých celcích, aby okolní ulice byly ostré a neuchopitelná nátura většiny vnějších vlivů. Protagonista je však z toho všeho čistě nejneuchopitelnější, jedná se sice o chodící scénáristickej konstrukt (očividně nevzdělaný hrubián, který ale mimochodem ve svých květnatých monolozích odkazuje a metaforizuje kulturní díla), který v reálném světě nemá souputníka, respektive je ve všech dobrém zájmu, aby jej neměl, ale stejně je z něj člověk celou dobu nervózní. Škoda poslední třetiny, kdy veškerá chvála toho, jak se vynechávají klasické témata po propuštění z lochu ukáže být jako předčasná a film předkládá obvyklou snahu o odpuštění a vykoupení. A to naštěstí i přes to, že hrdina zůstává navždy zmrdem. "What do you mean I can't smoke fag in a pub?" "They banned it. It is not healthy." "Being a cunt isn't healthy." (12.10.2015)

Na první pohled klasická britská gangsterka, na druhý ovšem překvapivě citlivý film o tom, jak je těžké stárnout. A obě tyhle téměř nezávislé polohy drží pevně při sobě jeden jediný element - Jude Law. Z počátku téměř ryzí fyzické herectví (Přesně takhle měla vypadat filmová adaptace Welshova kultovního Sviňáka!), v naprosté herecké smršti jeho one man show (kde trochu připomene Toma Hardyho nejen v Bronsonovi, ale spíš v kultovním britském miniseriálu The Take), později se film zvolna překlopí do citlivější polohy, čímž se promění i herecké výrazové prostředky a Jude místo řádění a paření dojímá. Je navýsost jasné, že bez něj by celý tenhle projekt byl poloviční. Povedená je mizanscéna, má takový ten správný britský look, výborně vybraná hudba (jen ti bostonští Pixies mi k té Anglii moc neseděli...i když je pravda, že tady za oceánem byli mnohem populárnější než doma v USA), silně pábitelský rozměr Domových monologů a opravdu originální scénář (nebýt ve věku Doma, možná bych nebyl schopen ho plně docenit), zajímavá forma (velmi efektní ztvárnění dopravní nehody, mezititulky) a celkem jistá režie Richarda Sheparda. Mimochodem co se kulturních rozdílů týče, jestli my tu v Čechách měli (a máme) pásky, tak v Anglii mají místo pásků naprostý bouráky. A Dom Hemingway je jedním z dlouhé řady z nich. (05.04.2014)