Na Větrné hůrce

Moc ráda bych dala víc, ale nejde to. V podstatě jediné, co se mi na tomto filmu líbilo, byl představitel Heathcliffa. Kdyby to byl původní scénář, byl by to určitě velmi povedený film, má spád, dramatičnost, sílu, ale je to scénář podle notoricky známého románu a navíc velmi dobře napsaného. A když hlavní pointa příběhu - celkové rozuzlení - smíření - ve filmu chybí, nemohu dát víc. T. Dalton byl ale vynikající. (20.07.2008)

Bravurní román. Film tím pádem je jen jeho kostra...Už víckrát jsem se chystal prostudovat si román, který má sice i kladné hrdiny, ale ti jako by byli uměle nasáčkováni v drsné realitě, kterou popisuje Emily Broteová. Neumím si dost dobře představit, jak by se právě ony zápisky postojů a emocí, které postavy prožívají dali přenést do filmu. Někdy jsme o záměrně naturalisticky zachycené situace, přenášené do slov, které odrážejí realitu právě takvou, jakou je dříve či později pozná každý člověk, pokud se pohybuje mezi lidmi, protože většina lidí právě taková je. Obsah filmu, podobně jako i románu zní často velmi stroze, knihu je třeba důkladně pročíst , aby si člověk plně uvědomil o čem řada lidských životů právě je. Není to nic hezkého, je to naopak výpověď autorky o smutcích a děsech života. Co mě ještě zarazilo, tak je ta skutečnost, že román napsala žena. Zpravidla je ženské saní bzpečně oddělitelné od mužského, i když dopředu čtenář neví, kdo to napsal. Zde se ovšem žádná ženská vata, odbíháníí do nudné, lépe či hůře napsané lyriky prakticky nekoná, stále se jde "rovnou na věc", tedy zaznamenávání činů a projevů jednotlivých postav, bojujících o prosazení svéhojá na úkor druhého, a silnější a mocnější vyhrává, ale jen do chvíle, než ho poráží jiný, aktuálně silnější a mocnější. Román je nepochybně jedním z nejlepších skrz svoji pravdomluvnost, který byl ve Viktoriánské éře napsán, a bezpochyby i patří mezi skvosty světové literatury všech dob. zde se ale nevyhnu ani jisté ironii, která se mi sama vkládá do věty, protože právě tenhle pohled na člověka ho neukazuje v nikterak optimistickém a nadějném světle, tedy jako bytost kterou by jsem chtěl kdy být. Ať je mi omlouvou, že jsem si podobně jako jiní svou lidskou existenci nevybral, nezvolil, netoužil po ní, ale musím tenhle ´děl - jako jiní - i nést - úspěšně či spíše neúspěšně, neb to druhé je hlavní daň za bytí! (17.06.2010)

Srdce ochořelo láskou tvou, zneuctěnou, potlačovanou... Větrná hůrka jako chrám osudové lásky, dýka svírajících vášní zlomeného srdce. Mág charismatu Timothy Dalton oděn do všech vrstev žíznivé, opatrné, rozervané, zničující, (z)klamané lásky. Touží, hoří, miluje, žárlí, nenávidí, prochází bouřlivými výšinami, hněvem z odmítnutí. Sloupává plátky spalující uhrančivosti, žár doteků pýchy. Bouře a popel nitra, zášť neopětovaných citů. Životy pozemské vyhasly. Nechť smrt přinese "omlazení," oproštění od lidských neduhů. Ať magie citů na vřesovišti zanechá memento klidu a slib vyslovený přetrvá ve svatyni věčné lásky. (03.01.2015)

Uhrančivý příběh … jako Heathcliffovy oči. Pro ty, kdo neznají knížku Emily Brontëové, může být magickým i krutým příběhem vášnivé, oddané, ale svým způsobem i nelítostné lásky, která měla mimořádně ostré hroty. Mně ovšem finále přineslo velké a trochu bolestné rozčarování, neboť dějová linie byla uťata poněkud nečekaně a především poněkud předčasně. Ke slovu se tak nedostaly děti těch, kteří milovali i nenáviděli neobyčejně hluboce a vytrvale. Vyprávění pak nemohlo projít katarzí, která by na vřesoviště přinesla klid a mír, s nimiž obyčejně přicházívá i vykoupení. Kromě toho ani Heathcliff nedostal příležitost, aby naplnil svůj osud. Vidím to tak na 3,5* - přičemž jsem zamýšlela zvednout hodnocení na 4* ... pro tentokrát, a to vzhledem k tomu, že: 1) předloha by neměla scénář ani režii svazovat, 2) partie byla rozehrána ve velkém stylu a 3) pozměněné finále dává smysl. Jenomže na druhou stranu náhradní, z nouze zvolená pointa tak trochu popírá - či lépe řečeno znehodnocuje podstatu zápletky, navíc ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- ve všeobjímající marnosti a bezútěšnosti nic neřeší a k ničemu nevede - jen ke smrti ... těla či duše. Menší oklikou se tak dostávám k úplně stejnému hodnocení, jaké si u mě před časem vysloužily "Bouřlivé výšiny" (1992). P.S.: Heathcliff byl blázen ... do Cathy Earnshaw, ale nebyl šílenec - alespoň dokud byl při plné síle ... a nebylo - NEMĚLO BÝT (!) nic, co by ho dokázalo srazit na kolena. (03.01.2015)

Budu předpokládat, že zbytek prostě shořel ve střižně při strašlivé nehodě s balíkem slámy a nedopalkem od cigarety, protože jestli autor scénáře usnul při čtení předlohy a pak se to snažil zamaskovat tím, že takhle to v podstatě docela určitě skončilo, musela bych začít ubírat další hvězdičky. Nebo to možná točila banda hipsterů, kteří teď s hrdým výrazem na tváři pyšně prohlašují: "We were making 'How it should have ended' videos BEFORE it was cool." Tak či onak, s klasikou (jakkoli šílenou) se zkrátka nehýbá, jelikož to může mít za následek převeliké pohoršení. (01.03.2015)