Legenda 17

Kdo máme rádi hokej, dobře se na to dívá, nicméně je to pojaté tak extrémně tendenčně proti kanadskému a americkému hokeji, že to samotnému filmu ubližuje. Zajímavý je vhled do stranických intrik kolem vrcholového sportu té doby v Sovětském Svazu, stejně jako nepokryté přiznání, že tzv. sovětští amatéři byli tvrdí profesionálové, odpudivě pak působí výběr herců pro kanadský národní tým, který kopíruje casting planety opic. (17.04.2017)

No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5. (09.12.2013)

Při zápasech SSSR (potažmo Ruska) s Kanadou (s kýmkoli) jsem nikdy nefandil Rusům...až teď. 1) Ruská pohádka (prý Putinův oblíbený film) s fakty poněkud upravenými pro účely dramatického vyznění je taková, jakou ji lze očekávat. Poctivost a píle nakonec dojdou svého ocenění a diváci spokojeně odcházejí od obrazovek...alespoň ti ruští._____ 2) Chybí mi tam více politických režimních souvislostí. Škůdce škodí z osobních důvodů a jinak se všichni chovají korektně. V podstatě by se tentýž příběh mohl odehrát i dnes, až na ty peníze._____ 3) O povaze režimu mluví režisér: Я обнаружил, что ветераны игры СССР-Канада, о которой мы рассказываем, с канадской стороны, полны сил и энергии, а наших половины просто нет, кто-то умер, кто-то спивается. Hráči ze zápasu SSSR - Kanada, o nichž vyprávíme, z kanadské strany jsou plní síly a energie. Naši tu už nejsou, někdo umřel, jiný se opíjí._____ 4) 28letý absolvent vojenské přípravky pro námořníky a poté petrohradské Akademie divadelních umění Danila Kozlovskij (Charlamov) hraje na saxofon a klavír, zpívá a tancuje od dětství. 63letý Oleg Menšikov (trenér Tarasov) patří ke známým ruským hercům. 38letý Charlamovův syn Alexander, který je rovněž profesionálním hokejistou, si zahrál roli Vlada._____ 5) Na kino-teatr.ru (obdoba naší ČSFD) zuří diskuse o historických detailech a zobrazení jednotlivých postav, zejm. Charlamova a trenérů Tarasova a Bobrova. Více mě však zaujalo, že více než stovka vášnivých příspěvků byla zveřejněna ještě před uvedením filmu do distribuce. Názory "zatím jsem film neviděl, ale mám k němu mnoho co říci" nejsou, jak vidím, specialitou jen českých diskutérů. (03.02.2017)

Na pomezí tří a čtyř. Proč čtyři, viz zápory. Klady: technické provedení zápasů, sympaťáci Danila Kozlovskij, tempo. Zápory: nedotažení některých témat, tendenční tlačení postav obou stran k archetypálnosti (zlí, zlí Kanaďani! hodní hodní Sověti!). Nakonec rozhodl fakt, jakým způsobem byli vyzobrazeni Kanaďani. Kromě toho, že je hráli snad jenom tři herci, ještě navíc vypadali jako z Planety Opic. (08.01.2014)

Toto je zatiaľ len môj dočasný komentár, zatiaľ videné v ruštine. Film je výborný, mohol byť aj dlhší, predsa je životopisný. Kanaďanom síce naložili, no čo mi vravel otec, tak sa to zakladá na pravde, koniec koncov, svoju špinavú tvár zámorskí hráči ukázali viackrát už za môj život, spomeňme len špinavý faul na Mikuša vo štvrťfinále na MS v roku 2012, keď sme im hneď z protiútoku fukli gól a nakoniec sme boli strieborní, či keď Lašáka zrazil hráč na MS v roku 2004 v semifinále po ktorom dali gól a rozhodlo, že sme nakoniec hrali len o bronz a skončili 4, no bolo toho viac. Moderný film, no ruský, svoju šialenosť, či jednoduchosť občas ukázali, no aj svoju nepoddajnosť a pospolitosť. (02.08.2013)