Legenda 17

Pro nás je to úsměvný, ale věřím, že v Rusku kdekomu ukápne slza při nostalgický vzpomínce na to, jak za časů huňáče Brežněva Sborná šlapala. A že šlapala, o tom neni pochyb. Jen to nebyla taková idylka a toho patosu tehdá taky nebylo tolik. Kluci byli většinou rádi, když přežili trénink a Tarasov s Bobrovem byli spíš tyrani, než hodní taťkové. Charlamov sám je popsán jako geniální hokejista se sobeckými sklony, kterej nejdřív musí dozrát pro to, aby pochopil, jak moc je důležitej team work. A všechno to končí prvním zápasem Série století, což je kapitola sama o sobě. Jasně, Kanaďani tehdy byli nafrnění a nedávali Ivanům žádnou šanci, ale to, co filmaři udělali z Bobbyho Clarka, to mě naprosto vyřídilo. :D Jinak zápasy, kterejch jsem se trochu bál, mě docela bavily, byť působily poněkud zmatečně. Hokejovejch filmů je málo, tak trošku nadhodnotim a dam 70% a položim tradiční otázku našim rejžům a produkčním: fakt by jsme něco podobnýho nedokázali natočit a zaplatit? Hokejovejch příběhů máme docela dost. (07.12.2013)

Když se Valerij Charlamov proháněl po ledě a sklízel v Sovětském svazu všechny ty ovace, já se takříkajíc ještě „houpal otcovi v pytlíku“. Nicméně jsem viděl docela dost materiálu a dokumentů z jeho doby i dob největší slávy Sovětské sborné a musím uznat, že to byli machři. Tento film je potřeba brát s velkou nadsázkou a ruským patriotstvím, ale jsem rád, že Kanadě dali pořádně na prdel jako správní „sovětští“ hokejoví hrdinové. Jasně, je tu spousta věcí, ve kterých se dost přehánělo (ale v kterém americkém filmu ne), zahrané to bylo slušně, Světlana Ivanova je pěkná baba a já se u toho prostě nenudil. Takže dávám nadprůměrné hodnocení. (10.11.2018)

Poprvé v životě jsem fandil sborné. Zjednodušený scénář se dá omluvit legendickým zpracováním, ale v závěru film působí (asi nechtěně) trochu jako parodie (sledování utkání s Kanaďany v nemocnici, ve vězení, maskérská práce u herců, kteří představují kanadské hokejisty...). Motivace přečíst si nějaký životopis o Charlamovovi. (13.07.2017)

.. "Řídila Irina, přestože neměla platné řidičské oprávnění. Na mokré vozovce nedaleko hlavního města nezvládla řízení, vozidlo strhla do opačného směru, kde došlo ke srážce s protijedoucím kamionem. Jejich auto bylo zcela zdemolované. Při druhé nehodě už Charlamov štěstí neměl. .. Posádka vozu nepřežila. .. Tragickou událost připomíná pamětní kámen s nápisem příznačného znění: „Zde padla hvězda ruského hokeje.“ Валерий Борисович Харламов. .. Valerij Charlamov ve věku pouhých třiatřiceti let opustil milovanou dceru Begonitu a syna Alexandera." ... (14.04.2017)

Nikdy bych neřekl, že ze spojení životopisného filmu v ruském kabátku může vzniknout takový brilantní film, ve své kategorii bezchybný epos. Rusové se opravdu vytáhli a vytasili se s něčím tak nečekaným, až mi to vyrazilo dech. Je vidět, jak filmu Rusové dali vše, protože chtěli skvělý finální produkt, na který by si nikdo nemohl stěžovat. Chci začít asi herci, kteří zde nefungují jen jako panáci s jedním výrazem, ale dokonce zde i hrají, a to vůbec ne zle. Danila Kozlovskij je nesmírně sympatický herec, v roli Charlamova zazářil. Ve vedlejších rolích bych chtěl pochválit Olega Menšikova v roli neústupného úspěšného trenéra Tarasova, který na své hráče aplikoval opravdu neortodoxní metody. Když se přesunu k filmové atmosféře, tak tam se nedá nic vytknout. Bylo zajímavé sledovat taktéž politický vliv, který samozřejmě dost ovlivňoval dění v sovětském hokejovém průmyslu. Leckomu může přijít snaha zobrazit Kanaďany jen ve špatném světle dost přehnaná, ale dá se očekávat, že je Rusové ve filmovém štábu nebudou vykreslovat kladně, ale trochu je přibarví. Film je nesmírně poutavý, zajímavý a barevný filtr tomu dodává nesmírnou autentičnost . Musím ještě zmínit, že sekvence na ledě totálně odrovnaly svého filmového konkurenta ze západu s názvem Hokejový zázrak. Nemůžu jinak, než že dávám 91 % (17.05.2017)