Legenda 17

Pokaždé, když nastupovala Sborná v jakékoliv sestavě, plivali jsme oheň a dštili síru, zvlášť po ,,68" roce. Vcelku nám bylo buřt jaké hvězdy tam hráli, jen jsme se modlili, aby jsme jim pocuchali peří. Lainu Michajlov, Petrov, Charlamov s mastodontem Ragulinem v zádech jsme nenáviděli nejvíc, protože bohužel dávali góly. S odstupem času a výstupem Sovětských vojsk zpět na jejich území , jsme ochotni uznat, že hokej hrát uměli, nemá cenu si to zalhávat. Film je celkem solidně natočen se všemi klišé co k němu patří, i když ne zcela ve férovém duchu. Co za hovády tam udělali z Kanaďanů bylo směšně děsné. Ovšem nejvíc mě pobavil fešný Tarasov (myslím typově) , když si vzpomenu na obtloustlého skřeta s věčnou papachou na kebuli. Tyranskou povahu vystihli a tuším, že vybrali jen odvárek z jeho metod. Suma sumárum musím nakonec dát stejně čtyři, přes určité nedostatky mě to bavilo. (08.12.2013)

Stejně jako Američané, i Rusové mají svůj "zázrak na ledě". I oni kdysi odehráli zápas, jenž vstoupil do dějin hokeje. Zápas, v němž jako skupinka bezmála jen nadšenců, chlapíků, od nichž se nic světoborného nečekalo, dali na pamětnou bandě nabubřelých kanadských rádoby hvězd a samozvaných mistrů světa. Zápas, u kterého bych se, kdybych ho sledoval naživo, mohl opětovně dmout pýchou, že jsem Outsider a že jsme jim to zase pěkně natřeli. A co teprve, kdybych byl nějakou podivnou souhrou náhod na ledě? Vsadím se, že by byla má po zápasová euforie zmocněna vědomím tvrdé práce, jež by byla zákonitě za mnou, tím, že se to honění puků pod tvrdou ruku páně trenéra Tarasova vyplatilo... 80% (16.12.2015)

Film, který mi mnohé připomněl, i když Charlamov byl mistrem hokeje v době, když už jsem se o tento sport zajímal už jen povrchně. Film se mi líbil, ale objektivně ho mohu sotva posuzovat. Krátce popíšu proč, a nechám toho: Nevím, zda jsem už chodil do školy nebo ne, ale v rubrice sportovních zpráv Rudého práva jsem byl docela zběhlý, Tam jsem se také dozvěděl, že hokejový reprezentant Josef Golonka si ve vaně zlomil žebro a letos nepojede na MS. To mě uvrhlo do hlubokého zoufalství, pro nějž jsem neměl jiné řešení, než že se mistrovství odloží, dokud se Golonka neuzdraví a nebude moci nastoupit. Že se tak nestalo jsem považoval za krutou nespravedlnost vůči celému českému národu... Pane Lebeděve, natočte prosím ještě film o Golonkovi! (22.01.2017)

Nikdy bych neřekl, že ze spojení životopisného filmu v ruském kabátku může vzniknout takový brilantní film, ve své kategorii bezchybný epos. Rusové se opravdu vytáhli a vytasili se s něčím tak nečekaným, až mi to vyrazilo dech. Je vidět, jak filmu Rusové dali vše, protože chtěli skvělý finální produkt, na který by si nikdo nemohl stěžovat. Chci začít asi herci, kteří zde nefungují jen jako panáci s jedním výrazem, ale dokonce zde i hrají, a to vůbec ne zle. Danila Kozlovskij je nesmírně sympatický herec, v roli Charlamova zazářil. Ve vedlejších rolích bych chtěl pochválit Olega Menšikova v roli neústupného úspěšného trenéra Tarasova, který na své hráče aplikoval opravdu neortodoxní metody. Když se přesunu k filmové atmosféře, tak tam se nedá nic vytknout. Bylo zajímavé sledovat taktéž politický vliv, který samozřejmě dost ovlivňoval dění v sovětském hokejovém průmyslu. Leckomu může přijít snaha zobrazit Kanaďany jen ve špatném světle dost přehnaná, ale dá se očekávat, že je Rusové ve filmovém štábu nebudou vykreslovat kladně, ale trochu je přibarví. Film je nesmírně poutavý, zajímavý a barevný filtr tomu dodává nesmírnou autentičnost . Musím ještě zmínit, že sekvence na ledě totálně odrovnaly svého filmového konkurenta ze západu s názvem Hokejový zázrak. Nemůžu jinak, než že dávám 91 % (17.05.2017)

Pokud člověk něčemu zcela zasvětí svůj život, bývá v tom zpravidla velmi dobrý a velmi úspěšný. Charlamova si z dětství nepamatuji, neboť se stále řadím do generace, která dokáže vztyčit svůj meč na dlouhé hodiny a není k tomu třeba modrých pilulek. Jména mi byla pochopitelně povědomá. Život spjatý s těmito jmény už ovšem ne. Při úvodní šílenosti, která se sice odehrávala ve Španělsku, ale byla tak strašně ruská, se mi málem udělalo nevolno. Pokud bych měl celý film trpět všemožné ruské píčovinky, tak bych hodnotil velmi podobně, jako tomu bylo v případě tohoto ruského klenotu. Postupem času se z toho ovšem vyklubal celkem příjemný snímek pojednávající o drsné ruské přípravě, která byla ve skutečnosti velmi pravděpobobně ještě o něco drsnější a byla pouze pro filmové účely značně zkrášlená. Celý film směřuje k jedinému okamžiku - ke střetu dvou nejlepších týmů svých kontinentů. Musím se přiznat, že mi ani zásadně nevadil všudypřítomný ruský patriotismus. Člověk si za ta léta navykl na ten americký a tady se jen změnila hlavní role. Co mi ovšem vadilo byl odporný monotonní překlad v reálném čase všech postav nemluvících ruštinou do ruštiny. Neskutečným způsobem mě to iritovalo. Více už mě iritovaly snad pouze vlasy hlavního hrdiny, které byly zastřihnuté do tvaru hrnce. Na toho člověka se dalo koukat pouze na ledě, když se trošku zpotil. Příliš mě neoslnily ani záběry z hokejového kluziště. Vidím to na lepší tři hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (15.03.2017)