Bezpečný přístav

Úplně typickej Sparks. Máme tu sympatickou hlavní dvojici, pěkné barvičky, slaďoučkou romantiku - celé to ale docela hezky funguje a pak se tam hodí nějakej absurdní a kýčovitej twist ve snaze o co nejdojemnější konec až na to, že to působí jak vytažené z toho nejlacinějšího německého romantického TV filmu. (23.09.2015)

Na jednu stranu romanitckej příběh se sympatickou dvojicí, na druhou stranu že by thriller? No, byl by to thriller, kdyby to nebylo tak extra very předvídatelny. Takhle jsem cítil nějakej thrill leda tak když jsem u toho usínal (podařilo se mi to 3x, než jsem to dokoukal). Rozhodně ta rovina romantická je tady lepší... a to je co říct. Ale jinak žádná velká sláva. V mysli mi zůstane hlavně Julianne Hough a Josh Duhamel jakožto sympaťáci, ale za rok nebudu vědět, o čem to pořádně bylo... (03.12.2016)

Vezu se na vlně romantických filmů a velice rychle začínám zjišťovat, že natočit kvalitní, zajímavou a zároveň i něčím originální love story je asi fakt náročný. Nenechte se zmást, nečekám oduševnělá dramatická díla, ale jakožto zástupce něžného pohlaví vítám snímky naplněné prostou láskou, důležitými existenčními (alespoň pro samotné aktéry) otázkami a zajímavým partnerským životem. Nemusely by být tak často plytké a bez alespoň trochu zajímavého nápadu, jako byl konkrétně tento. Herecké obsazení tentokrát nebylo úplně špatné, ústřední dvojice v podání Julianne Hough a Joshe Duhamela byla sympatická, ladilo jim to spolu. Trošku navíc mi tam přišla kamarádka Cobie Smulders, ale zase se ve filmu neobjevuje moc často, takže to vlastně moc neva. Vývoj zamilovaného páru je kupodivu šmrncovně podaný, ale za navazující linku s pronásledujícím policajtem (David Lyons) bych sekala ruce, možná rovnou i hlavy. Jeho role je nudná, otřepaná a hlavně neuvěřitelně průměrná. Samotné finále, ve kterém má tenhle muž taky své prsty, už jen dovršuje pohár unylosti. Nicholas Sparks je generátor na růžovou knihovnu a podle ní se točí stejně barevně laděné filmy. Možná by už konečně někdo měl říct dost a zamyslet se nad zbytečností dalšího takového filmu na stříbrných plátnech. (13.02.2014)

To, co jsem prožívala během celého filmu se slovy ani nedá popsat. Strhlo mě to od první vteřiny. Hlavní hrdinka má vážně něco do sebe. A samozřejmě Josh je charismatický jako vždycky. Mezi oběma to dokonale jiskřilo a tak to má být. Drama a thriller v jednom je zajímavá kombinace. Ani bych nečekala, že se to tak povede. A ještě musím vyzdvihnout tu krásnou přírodu a moc přijemnou hudbu, která k tomu krásně hodila. Jen mě teda zaráží ty procenta tady. Já dávám bez váhání 100%. (26.10.2013)

Lasse Hallström si posledních pár let plní po allenovsku jeden film ročně. Dávno pryč jsou však časy Gilberta Grapea nebo Homera s doktorem Larchem. I když mě třeba předloňský Lov lososů v Jemenu potěšil, pobavil i dojal, stárnoucí Švéd má svá nejlepší léta za sebou. To americký spisovatel Nicholas Sparks, otec pěti dětí, si asi rád sedá na nějaký heboučký polštář, nalije si červené víno, pustí tklivou hudbu, otevře notebook a začne psát další bestseller. Sorry, ale autor, který nedokáže vymyslet příběh s pevnějšími švy, nemůže platit za to, čím za oceánem je. Ale k filmu. Pojďme se zasnít. Blonďatá a toho času vystrašená Katie zřejmě někoho odkrouhla. S kapucí přes hlavu a téměř bez osobních věcí (vystylovaná je ale permanentně dokonale) nasedá na autobus, který ji má zavést za lepším příštím. Třeba do idylického městečka, kde sluníčko svítí jasněji než kdekoliv jinde, kde jsou všichni nesmírně milí a přátelští a kde se natřásá i hezoun, kterému umřela manželka na rakovinu, který vzorně vychovává dvě děti, a který vyčkává na tu pravou. Přijde? Světe, div se, bude to napínavé, ale přijde. Největším zádrhelem jejich vztahu nakonec nebude povrchní spor o kolo, propadnuvší se podlaha nebo synek, který se se ztrátou matky stále nevyrovnal, nýbrž jistý polda (a tak trochu psychopatický opilec), který Katie nenechá žít její pohádku. Darebák jeden!! Ale konec ironie. Hallström a Sparks nechtějí diváky moc trápit a nalajnovali všechno přesně tak, aby si to dokonale sedlo. Ostřílený režisér má naštěstí svojí rutinu naučenou tak učebnicově, že postupně začneme odpouštět. Může za to příjemná atmosféra (tu Hallström servíruje prakticky s železnou pravidelností), malebné prostředí, líbivý hudební podkres, Josh Duhammel, Julianne Hough a vlastně i všechna ta milá škobrtnutí, která k tomuhle žánru už tak nějak patří. Neříkám, že tak snadno zapomínám, ale za ten optimismus tu třetí hvězdu dám. PS: I když za to prachmizerné akční finále by někdo měl dostat pořádně přes prsty. (23.07.2013)