Tonoucí se stébla chytá

Pestrobarevný Funes, a to doslova. Pastelové barvy hrají po celou dobu a nejvíce září ta zrzavá rodina Castagnierových. Funes je i na své poměry velice crazy. Řádí ve svý fabrice na plachetnice, v majáku, na kajaku, na traktoru… No prostě další jeho vynikající střeštěná role v dalším jeho potrhlém filmu. Škoda, že je to poněkud neznámý film oproti jeho jiným filmům. [9609. hodnocení, 178. komentář, 76%] (05.08.2021)

Ještě než spatřili světlo světa Weasleyovi, byli nejslavnější rusovlasou rodinou Castagnierovi. Tonoucí se stébla chytá má celkem slušnou první polovinu (Fourchaumova "oprava" lodi či hroutící se kazatelna měly své kouzlo), pak se však humor začne měnit spíše ve sled akčně laděných scén, které jsou někdy až zbytečně protahované (trable s traktorem). Lhal bych, pokud bych řekl, že jsem se u Tonoucího nepousmál, ale osobně si myslím, že má Louis de Funès na kontě povedenější komedie. (25.11.2020)

Jedna z nejlepších komedií s Funèsem. No ale opravdu. On teda má tolik že člověk ani neví který film si pustit, ale ne všechny mají to co tento. Jednak Funès má tady do dokonalosti propracovanou mimiku, to je až neskutečný že nemá jedinou sekundu kde by něco nevnímal-nereagoval, (režie, scénář klobouk dolu), a to ještě lepší je, že tady všichni tvoří. Není to ,,on ten film udělá,, ale každý jeden má tady kvalitní gagy v jednom kuse, navíc stejně kvalitně to i zahrají. Tohle je prostě bomba. Tohle je Hirošima. 5/5 (09.06.2014)

Musim rict, ze nekolikrat jsem se u toho od srdce zasmala, napriklad u sceny s kazanim - napadne mi pripominala naseho Svejka. V nekterych chvilich uz mi ten kraval a vsechno prislo otravne, ale zkratka libilo se mi to. Dala bych i 4 hvezdicky, ale zase ve srovnani s Cetnikem... Take bych pripomnela bezva scenu se zelenou barvou, take parada! (18.09.2013)

Zajímalo by mě, kam ta nezbedná Ústřední půjčovna filmů chodila na české názvy francouzských komedií, když i některé původní jsou dost bizarní (u nás neuvedeno např.: Nestrkejte dědečka do kaktusů, Ježíšek je neřád nebo Neplač s plnými ústy). No nic. Tonoucí je Louisovo poslední setkání s partou Roberta Dhéryho, z níž před lety vzešel. A je to už setkání dvou různých světů. Tehdy značně vyhraněná postava běsnícího podnikatele je příliš dominantní na to, aby se divácká pozornost dala dělit mezi víc komiků. Obligátní role krotkých trpitelů Funésovy nátury ale Dhéryovci hrát nemohli, takže mají přece jen víc prostoru, než bylo zvykem. A já si myslím, že to není to pravé ořechové. Ale za tu smršť gagů (scéna s výstupem na maják a rozšlapanými dorty mě vždycky sejme) 70% (06.05.2003)