Pád

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)

První a druhá série jsou skvostné a opravdu hodně zajímavé. Pět hvězd bez debat. Když se do seriálu ponoříte, uhrane vás. Je velice zvláštní. Sledujete kroky psychopatického vraha - a ten se vám tak dostane pod kůži, že mu vlastně (ke svému úžasu) fandíte a vlastně ani nechcete, aby byl dopaden. Rozhodující měrou je to samozřejmě zásluha Jamieho Dornana, ale ta jeho figura je i výborně a nečernobíle napsaná. Na jeho protihráčku „Scullyovou", jsem si musela chvíli zvykat, až jsem si na ni stejně nezvykla - nemám tu herečku ráda, připadá mi, že je všude stejná - studená a prkenná. Všechny klady seriálu ale pohřbila zcela zbytečná třetí série. Už první díl se nesmyslně táhl - a nedělo se v něm skutečně nic. Pak se o něco "divného" ještě pokusili, a rozředili to úplně. A to zoufalství nakonec... škoda mluvit. Celkově proto snižuji na 4. (19.02.2017)

Mně se na Britech líbí, že v pravý čas dokáží přijít s něčím trochu odlišným a v tomhle případě se jedná o thrillerový žánr a navíc s psychologickou příchutí. Hned od začátku totiž víme, kdo je vrahem a záleží jen na nás s jakými vnitřními pocity se vyrovnáme k muži dvou tváří, téměř vzorným otcem rodiny, ale který je současně i psychopatickým, sériovým vrahem. Jamie Dorman umí nastavit oboje kukadla dokonale. Myslím, že si tu roli docela užil, obzvlášť po boku zcela excelentní Gillian Anderson v roli Stelly Gibson, protože mimo jiné sledovat její tvář a výraz jejích očí, zabírané kamerou většinou velmi zblízka, bylo téměř fascinující a věřím, že mužskému oku i pohled na její stále krásnou vizáž bylo přímo potěšením lahodící oku. Je vidět, že tvůrci si nejen výborně poradili se scénářem, ale i s celou atmosférou filmu, která byla znepokojivě mrazivá až do naprostého závěru a to nemluvím o precizním psychologickém vykreslení hlavních postav. A to, že jsem téměř deprimovaně vzdychala, čekajíc na každý další díl svědčí o celkové kvalitě The Fall, alespoň já to tak vidím. Závěr je natolik zajímavý, že přímo vybízí k dalšímu pokračování, což by mě nesmírně potěšilo. (24.05.2013)

Po pilotu to zatím vypadá na další z kvalitnich kriminálek s důrazem na dobré psychologické vykreslení postav a s postupně pečlivě utvářenou atmosférou, tentorát z prostředí irského Belfastu. Právě tam přijíždí policejní superindentantka v podání Gillian Anderson, aby pomohla s případem zavražděné mladé architektky, s nímž si místní policie neví moc rady a svými dedukcemi pozvolna dochází k závěru, že jde o sérii, což se ovšem nelíbí jejím nadřízeným. A mezitím si vrah, žijící zdánlivě spokojený rodinný život, vyhlédl další obět'... tak ani po pátém dílu hodnocení nezměním, charaktery se ještě více prohloubily, policisté si při snímání otisků na místech činu místo obleků od Armaniho a slunečních brýlí oblékají bílé neforemné cosi, aby se nezničily důkazy a hlavní záporák není zbytečně démonizován, jsou chvíle, kdy působí až sympaticky, záhy nato však stačí jediný kradmý pohled, který dává tušit, že tady není něco až tak v pořádku. Závěr zůstal otevřen, takže to vypadá na druhou sérii...já bych se vůbec nezlobila. (22.05.2013)

Je to takové chladné a neosobní, ústřední vrahoun za sebou navíc poměrně brzy nechává jednu botu za druhou, ale ten občasný detektivně procedurální švih tomu přidává body za snahu neunudit diváka odvěkým kočkováním mezi péry a vagínami. Naštěstí se to po vzoru britských minisérií netáhne do nekonečna a po psychologické stránce vybroušené finále to pak táhne divoce nahoru. Po sečtení a přimhouření oka mi tedy vychází čirá spokojenost. Dál bych se v tom ale nenimral, dvě sezóny tak akorát vystačily na dlouhé zimní večery. (20.02.2015)