Zelňačka

V tomto případě jsem zcela ochotný vypustit trikovou stránku, která teda nestála za mnoho, ale zbytek byl geniální. Louis de Funés jako stařík, který touží po ztraceném mládí a o své mrtvé manželce, kterou mu mimozemšťan zpátky přičaruje, avšak mladou a nevybouřenou. Kouzelný příběh o stárnutí a o jistém druhu lásky, která přetrvá(?)....už bych spoiloval. Nechápu nízké hodnocení, jedná se o parádní záležitost, které nechybí opravdu nic (až na dobré triky :o) (27.04.2010)

Tento milý, príjemný a trochu smutný príbeh už nepatrí medzi klasické "funesovky", kde sa smejete od začiatku do konca, tu vám príde niekedy smutno, niekedy príjemne clivo a občas aj trošku nudne. Je to určite aj kvôli Funesovmu dosť podlomenému zdraviu, veď napokon, bol to jeho posledný film a tým pádom aj iným prístupom k filmu. Ani tu síce nie je núdza o mnoho vtipných situácií, ale už to nie je ono. Je mi ľúto, že dávam len 3 hviezdičky, ale sú veľmi silné a úprimné. (07.05.2011)

Je to smutný film a není to v žádném případě klasická komedie, na které jsme od Louise de Funèse zvyklí (což bylo asi záměrem), ale já osobně se musím přiznat, že jsem celý tento film tak nějak nepochopil. Nepobral. Možná na něj ještě nejsem dost zralý, možná mi zážitek zkazil příšerný Krampolův dabing, ale to nic nemění na tom, že mé pocity po jeho zhlédnutí by se daly charakterizovat dvěma slovy - trapné a nudné. Jestli to měl být smutný a poetický příběh, proč tam proboha byly ty trapné vtipy? Podivná splácanina všeho možného... (03.02.2008)

Předposlední Funésův film se povedl. Příjemná oddychovka na jedno odpoledne. Výborná melodie, která mě každý den ráno probouzí z mobilního telefonu. Dva staříci prděním přivolají mimozemšťana z planety Ox, kterému zachutná polévka zelňačka. I když mě nechutná, tento film s jejím názvem jsem strávil dobře. Dále musím vyzdvihnout velmi pěkný obraz, ač je film natočen začátkem 80. let, působí to díky obrazu, jako by to bylo natočeno teprve nedávno. Škoda jen, že se film k nám do ČR dostal až po smrti Filipovského, protože dabing s Krampolem (není mu moc rozumět, protože se snaží až moc napodobovat Filipovského), nebo s Lábusem (ten ho nenapodobuje vůbec, ale i tak je to příšerné) stojí za starou bačkoru a někteým lidem to znechutí tak, že filmu dají menší hodnocení. (16.08.2008)

Hezký, jemný film o dvou venkovských stařících, kteří stojí před nelehkým dilematem. Mají dožít ve světě, kde strávili celý život a teď se jim mění před očima, nebo odcestovat na neznámou planetu Oxo, vařit ufonům polívku a žít do dvou set let? :-) Pověst filmu kazí existence dvou dabingových verzí. Předloha Reného Falleta je napsaná s láskyplnou péčí a citem pro poetický jazyk, plný vtipných obratů. To se kupodivu podařilo zachovat první verzi dabingu. Udělala ho ČT, přeložil Jiří Dědeček (specialista na nepřeložitelné francouzské chansony) a Louise namluvil Jiří Lábus. Zní to jako hodně divný nápad, ale vzpomeňte si, jakou nedůvěru z počátku budil jeho dabing Marge Simpsonové či Rowana Atkinsona. Tak vidíte. I tentokrát to dopadlo dobře, už proto, že se Lábus nepokoušel napodobit dikci Františka Filipovského a udělal to po svém. Malér je v tom, že v první verzi se film vysílal jen jednou, o léta později ho uchvátila nova a opatřila vlastním dabingem. Ten se spokojil s pouhým významovým překladem, takže polovina kouzla filmu je v tahu. Druhá byla brutálně znásilněna sípajícím Jiřím Krampolem. Já vím, pořád ho kritizuju. Proti němu samotnému nic nemám, ale to, že umí obstojně imitovat dikci F. F., pro mě není dostatečná reputace pro dabing Louise de Funés. Krampol už má svá léta, podlomené zdraví a nedokáže už dobře nadabovat ani "svého" Belmonda. Takže jako estrádní číslo to beru, ale když je hlav o několik oktáv hlubší než být má a navíc není synchronní s obrazem, říkám tomu problém. Každému, kdo chce Zelňačku vidět, proto radím, aby si opatřil tu první verzi. 90% (11.04.2003)