Vášeň mezi řádky

Ralph Fiennes bude kritiky poměrně uznávaný, protože natáčí filmy, které poměrně věrně dokáží zachytit dobu a prostředí a jsou schopny zaujmout silnými emocemi, a to i přesto, že se na diváka nesnaží být milé, spíše jako kdyby ho odrazovaly svým tempem, strukturou. "Coriolanus" se mi zamlouval trochu více, ale ani tohle není film pro masy. Mně nijak nenadchnul. (16.05.2014)

Pokud bych tento film mohl přirovnat k hospodě, tak to bylo jako U Suchánků. Je až k neuvěření, že pořád existují takhle sterilní filmy, jež postrádají myšlenku, děj, hýždě či humor! Jedině ženy mohou ocenit ten pseudo vztah spočívající v básních či sladkých žvástech, jež pronáší starý perverzní čuňák vůči křehké osmnáctce, jež je "naivní jako Sansa". Každopádně se musím pochlubit, že jsem vydržel celých osmdesát minut, což je vzhledem k mému odporu vůči podobné viktoriánské tvorbě věru úspěch! odpad! Celosvětový výdělek k 5. 7. 2014: $1,234,254, což je 0,09 násobek budgetu (05.07.2014)

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá. (30.05.2014)

Ralph Fieness je excelentní herec, jeden z těch nejlepších doby, ale zatraceně špatný režisér. Už druhý film, který se nese v duchu takové té tradiční, až shakespearovské, dialogovky, navíc s dobovou atmosférou, ale situacemi, které jdou úplně mimo Vaše chápání. Film, co děsně nudí a když už Vás chce šoknout neštěstím, tak to udělá tak blbě, že se Vám chce spíš smát, než brečet. (14.05.2021)

Už dlouho jsem neviděl film, který skončil tak rozporuplným hodnocením diváků, emoce pokryly celou škálu od nadšení po zlost. Sám jsem spíše v prvním klubu - už dlouho jsem neviděl tak klasicky krásnou, komorní kameru, kostýmy i scénografii, které dohromady tvoří takřka dokonalou atmosféru raně viktoriánské Anglie. Hercům lze taky sotva něco vytknout - kromě vynikajícího Fiennese, Jonesové a Scott-Thomasové musím vypíchnout Joannu Scanianovou v dojemné roli Dickensovy manželky, která pokorně snáší veřejné ponížení. Film mě ale celkově nedostal tak, jak by měl - a bude to zřejmě vina scénáře, který nějakým zázrakem udělal z úrodné látky vleklou, unylou podívanou. Ve filmu je hned několik silných okamžiků a organicky se vyvíjejících vztahů, které se bohužel často utopí v nejasném a neohrabaně konstruovaném ději. Fiennes každopádně ukázal, že režírovat umí - pokud jednou natočí stejně řemeslně povedený film s lepším scénářem, budu kvičet radostí jako Oliver Twist nad miskou čočkové polévky. (07.09.2015)