Tetovaný

Když jsem byl malý, tak se mi to líbilo víc, což je divné z toho důvodu, že jsem to jistě nemohl chápat tak jako dnes. No ale sranda to pořád je a tady tvůrce konečně napadl i nějaký jiný příběh než s dcerou Funese. Tady žádná není, zato manželku vyfasoval obludu, tak zde poprvé nemůžu říct, že Francouzky jsou jen nádherné, asi si to s tou emigrací ještě rozmyslím. (10.04.2014)

• Spojenie Funèsa a Gabina v jednom komediálnom počine, síce vo mne od samého začiatku vzbudzovalo nemalé, rozumej, mimoriadne pozitívne očakávania, ale zase na strane druhej, som sa trochu viacej obával toho, či ma náhodou zase tak opätovne nesklame najmä samotný režisér, ktorého režisérska tvorba je zväčša mojej osobe, nie príliš extra naklonenou, a to i napriek tomu, že sa v nej zvyčajne objavoval i renomovaný Jean Gabin. • V samom úvode ale všetko vyzeralo ešte pomerne veľmi sľubne, keď som priam nasával tieto dve herecké legendy francúzskej kinematografie, a to konkrétne v spoločnej a obzvlášť dynamickej, otváracej sekvencii, keď si "Fufu", v totálne nastávajúcej eufórii vášnivého zberateľa obrazov, náhle všimol, že vážený gróf má na svojom chrbte "vytetovanú" reprodukciu Modiglianiho, kedy som sa vlastne behom ozaj krátkeho okamihu, ihneď dozvedel, s čím by som mal teoreticky počas nasledujúcich, zhruba 90 minút, celkovo počítať, pričom akonáhle sa postavy presunuli na iné, odľahlejšie miesto s potenciálnou renováciou letného sídla, tak vtedy som sa oveľa intenzívnejšie zaujímal nielen o to, či si jeden z protagonistov, svoju „zbierku” napokon rozšíri aj v takto bizarnom počínaní, keď by ho chcel doslova „zodrať z kože”, ale aj o to, či sa udalosti stočia presne takým smerom, ktorý by nakoniec vyhovoval obidvom stranám? • Totižto, určite neurobím chybu, ak poviem, že bude pre neho „ťažkým orieškom”, ktorý poriadne rozlúsknuť, nie je vôbec jednoduchou záležitosťou, a to ani nehovoriac o ďalších, prípadných postavách, ktoré by postupne mali vstúpiť do diania. • Lokalita sa pravdepodobne zmenila, no pohnútky postáv sa akosi len opakovali, až sa divák miestami cítil byť nimi málo otráveným, že si vzápätí povzdychol, aký premárnený potenciál! • Herci sa snažia, ako môžu, i keď neviem, či sa dokonca vo svojich rolách občas nestrácali, či povedzme neprehrávali? • Pán František Filipovský bol možno ešte lepším, akým býval sám Originál, a práve preto budú mať jeho filmy vždy nábeh k priaznivejším hodnoteniam, než by tomu bolo trebárs v opačnom prípade... (23.11.2022)

"To je jen Platón, moje krysa. V noci bývá nervózní." Komedie s Louisem deFunés mají společnou jednu ohromnou věc: stokrát omleté a odevšad vykradené zápletky jako tato (namátkou - Saki: Pozadí, Roald Dahl: Kůže nebo český film Muž, který stoupl v ceně) s ním dostávají úplně nový rozměr. Tetovaný je nádherně rozmarná komedie o přátelství a idiosynkratických extravagancích, které nás spojují. Nejsem vášnivý sběratel výtvarného umění ani inkvizitor lidí z památkového úřadu, ale je mi to jaksi blízké. I to je asi důvod, proč Tetovaného stavím na vyšší příčku než dejme tomu populárnější Senzační prázdniny. 80% (19.02.2003)

"Pane ministře! Vaše excelence!" Netušil jsem že tenhle film existuje. I přes lehce vodový scénář to s dabingem Františka Filipovského a Čestmíra Řandy stojí za to, a konec, ten je vůbec ze všeho nejlepší :-) EDIT 2022: Idylka francouzského venkova, člověk by měl hnedle chuť se tam aspoň na léto přestěhovat :) (29.10.2012)

Tetovaný je příjemný komediální pokus o symbiózu jednoduchosti a vznešenosti. A klaunská zběsilá údernost je zde skutečně podbarvena elegantní urozeností a zjemňuje tím svou neotesanost. Opět trpí je celková soudržnost děje, ale díky herectví ústřední dvojice většina diváků leccos promine. Jejich popularita znamenala téměř jistý úspěch. Mohu sice litovat preferování okamžiků gagu před celistvostí, přesto nejedno místo dokáže roztáhnout úsměv doširoka. Hvězdou filmu je svérázný hrabě Enguerand - Louis Marie de Montignac alias legionář Legrain (dobrý Jean Gabin). To on dodává příběhu neotřelé kouzlo a přirozenou vznešenost, se kterou nekompromisně umlčí každý hlasitější vzdor troufalosti. Do hry přichází i jistý druh polemiky životních přístupů, ty ale slouží především k podbarvení momentů a vypíchnuti kontrastů. Druhou hvězdou je Félicien Mézeray (příjemný Louis de Funès), sebevědomý obchodník s výtvarným uměním. Jeho neurvale naléhání do té doby nenarazilo na hrdou neústupnost. Každý má svou cenu a kompromisy jsou občas nutností, vedoucí k cíli i ve způsobem přijímání a dávání. Nakonec se vše stává hrou a skromnost není vždy tou nejžádanější lidskou vlastností. Z dalších rolí: venkovský stavitel s ojedinělou zakázkou Maurice Pellot,(sympatický Paul Mercey), dychtiví američtí kupci obrazů Larsen (Joe Warfield) a Smith (Donald J. von Kurtz), Félicienova manželka s nesnesitelným smíchem věčnosti Suzanne Mézeray (Dominique Davray), nad hraběcím samosoudem bdící venkovský četník (Pierre Tornade), k rasismu odbojný Mézerayův komorník (Ibrahim Seck), Félicienův dvorní malíř Dubois (Henri Virlojeux), či pečlivý dermatolog profesor Mortemont (Hubert Deschamps). V jednoduchosti je stále síla, šarm a neposedné nadšení dodává osobitý styl. Obveselí, potěší, někoho nadchne, málokoho zklame. Amedeo Modigliani, urozený Gabin, diblík Louis a nedbalá vizáž sešlého šlechtického sídla, jako hold vznešených starých dobrých časů. (14.07.2017)