Veliké bourání (1918) (E01)

Kosatík si zde vybral jen určité střípky z daného období, ale ty rozvinul zajímavě a umožnil lépe nahlédnout pod pokličku Masarykova uvažování. Z rozhovorů s Lloydem Georgem je v podtextu naznačeno, že Československo byl do jisté míry umělý útvar, což Masaryk mlčky jakoby připouštěl. O to zajímavější je uvědomit si, jak heroický zápas o vznik první republiky musel svést a že bez něj by se to podařilo jen stěží. Masaryk byl osobnost evropského i světového formátu, jakou jsme od té doby už nikdy v politice neměli a nejspíš už ani mít nebudeme. Tím nemyslím světoznámost - tu si vysloužili shodou nejrůznějších okolností v osmašedesátém Dubček a v devětaosmdesátem i Havel. Ovšem skutečná státnická prozíravost a moudrost už jim oběma víc či míň chyběla. Zřejmě je nevedla ona ruka Prozřetelnosti, jak to naznačil v tomto díle ústy Masaryka několikrát i Kosatík. Možná je opravdu něco mezi nebem a zemí a Prozřetelnost s podobnými osobnostmi v historii  prozřetelně nijak neplýtvá. (12.03.2023)

Jako celek vnímám tento korpus rozporuplně, úroveň obsazení a řemeslného provedení je proměnlivá, úspěšnost vyrovnání se s psychologickými profily postav u jednotlivých perfomerů kolísá (ačkoli většina z nich předvádí svůj takřka životní výkon), stejně tak jako míra (byť jistě nutného) redukcionismu. Občas je konverzační a filozofický formát příliš přímý a rovinný pro vyjádření dynamičnosti tématu i historického kontextu. Tento díl ale považuji za nejpovedenější, zejména jsem doslova oslněna hloubkou dialogů – z úst Masarykovských oponentů (zejména doporučuji text pronášený M. Donutilem v roli D. L. Georgea) je obsažen pregnantní, nemilosrdný a nestranný politologický rozbor následků rozbití unie, která se jevila obsolentní překážkou tváří v tvář německému nacionalismu. Nejsou obviněním ani Masaryka ani těchto z dobového hlediska totiž naprosto logických snah, ale jsou jeho maximálně trefnou charakteristikou, včetně nevratných důsledků tohoto aktu. „Když vyžetene lidi z katolické církve, myslíte, že přidjou do té vaší? Nesmysl, stanou se z nich doživotní ateisté.“ „Musím bořit, aby bylo možné stavět.“ „Boříte určitě, boříte všechno. Ale jedno vám povím: vyvoláváte z té vaší minulosti duchy, kteří se jednou zmotní proti vám.“ „Co uděláte, když se dá Karel v Praze korunovat českým králem? Řeknu vám, co udělají vaši kamarádi doma. Všichni ti, kterým posíláte romantické dopisy zašité v knoflících, uspořádají hon na to, kdo mu jako první v katedrále políbí ruku. … Neprozraďte prosím nikomu ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný než ostatní Češi. Kdybyste totiž zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé. Proto jste odešel do zahraničí. Prchal jste před nimi. A potom jste si vymyslel ty vaše teorie. Nejčastěji o Slovanech – `Slováci jsou vlastně Češi`. Já myslím, že nejsou. A myslím, že ani nevědí, že to o nich tvrdíte.“ V neposlední řadě pak oceňuji velmi zdařilý výkon Martina Huby, v jehož pojetí je Masaryk velkým sympaťákem. (26.10.2018)

Celkově jde asi o lepší díl, ale jak se věnuji této době, tak mi přijde, že díl je zaměřený příliš jedním směrem. Jako když máte tunelové vidění. Tato doba má rozhodně větší potenciál, než jenom Masaryk a někdo další v diskuzi. Dobové postoje jsou sice sdělovány tak, aby jim divák rozuměl, ale jsou pro mě poněkud zjednodušené. (16.05.2018)

Rozjezd Českého století nemohl samozřejmě začít jinde než u tatíčka našeho státu, Pana prezidenta. Sledujeme jej od roku 1914 po vznik ČSR. Zpočátku je to spíše pomalé a divák čeká, až se děj trochu rozjede, ale od poloviny filmu už to přeci jen je lepší. Trochu zrychlit a zkrátit by neškodilo, i přes výborně zahranou osobnost není občas co hrát. Ale to tvůrcům rád prominu, protože se jim podařilo krátký úsek Masarykova života krásně podat. PS: díl v některých chvílích zajímavě naznačuje otázku náboženství v českých zemích. Zatímco většina protestantů musela v 16. století násilně přijmout katolické vyznání nebo odejít, po vzniku ČSR Masaryk prosazoval návrat k protestantským kořenům. A jak mu jeho anglický oponent (hrál ho skvěle Donutil) předpověděl, mohlo by se také stát, že Češi úplně ztratí svou víru - a to se ve své podstatě také stalo. V tomto směru to tatíček Masaryk opravdu nedal. (30.12.2016)

Už v prvním díle si určitě povšimnete specifického Sedláčkova režisérského stylizování - Mluvící hlavy. Pro někoho úmorně dlouhé scény a dialogy, plné filozofických obratů a životních pravd. Kosatík však ukazuje, že i v tomto množství dialogů dokáže zkušeně manévrovat, a krom učebnicě dějepisu dostáváte i spoustu výborných dialogových výměn (Donutil - Huba a spousta pravd o mnohonárodnostních státech; Příjezd Masaryka do domoviny; Huba - Navrátil a prozření o skutečném nebezpečí zevnitř). Martin Huba tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, a jeho stylizace do Masaryka je výborné i díky precizní práci maskérů. Pochopitelně, nelze být nekritický, výprava není asi taková, jakou by si to zasloužilo, a to, že všichni napříč světem mluví jedním jazykem, je takové filmařské klišé. (15.01.2023)