Rozbitý svět

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Obyčejně neobyčejný snímek, který je svým vlastním způsobem naprosto realistický, přinejmenším tak působí. Je pravda, že poslední část mi přišla už lehce nadsazená a film by mi přišel lepší bez ní, ale taky je pravda, že se do snímku hodila z hlediska toho, jak jednotlivé zápletky gradují. Příběh, který má divák možnost sledovat, je složen z několika samostatných příběhů, které se navzájem doplňují a ovlivňují. Jednotlivé rodiny žijící nedaloko od sebe, každá má svůj příběh, historii, problémy a radosti. Herecké obsazení je skvělé, nedokázala bych si představit lepší Cillian Murphy, Tim Roth a Rory Kinnear předvádějí vážně obdivuhodné výkony, také musím zmínit, že se povedlo vybrat i dobré obsazení do dětských rolí. To co mě ale na tomhle snímku zaujalo asi ze všeho nejvíce je jeho pojetí. Nádherná kamera zaměřená na detaily v prostředí, což ve výsledném dojmu navozuje ještě větší autentičnost. Tímto tedy znovu vyzdvihuji práci Roba Hardyho. Scény jsou velmi šikovně sestříhané a doplněné zvukem- popřípadě (což se mi hodně líbilo) beze zvuku. A nesmím zapomenout na opravdu povedený soundtrack. Za mě to jsou silnější tři hvězdy. (11.05.2013)

Nesnadné dětství sympaťačky Skunk. Zpočátku hořké i úsměvné zároveň, ale s ubíhajícím časem čím dál víc smutnější a depresivnější. Krom představitelky hlavní postavy mě potěšili i Roth a Murphy v dobře zahraných rolích. Ale hlavně film může sázet na pečlivě vystavěný příběh a výbornou práci s divákovými emocemi. Celkově to vidím na silné 4*. (16.07.2014)

Aj sociálne drámy majú svoje zaužívané klišé, pokiaľ ste ich už zopár videli, britské či americké, tak vás Broken asi príliš neprekvapí. Možno je to ale aj jeho najväčšia devíza, fakt, že viete čo od tohoto subžánru čakať. Mám pocit, že slovo broken vystihuje nielen vnútorný stav postáv, ale aj dramaturgiu filmu, viackrát som nevedel, v ktorej fáze sa film akurát nachádza, čo páve rieši. Vždy sa to vykryštalizuje, stane sa niečo "náhodné", aby sa dej posunul vpred. Čiže na mňa pôsobilo Broken mierne vykonštuovane. Trochu nechápen uvažovanie niektorých postáv, ale to je možno dané aj inou mentalitou, po brutálnej bitke dievčaťa totiž nenasleduje vyhadzov zo školy, ale iba zopár hodín po škole a tak ďalej. Možno by mi viac vyhovovalo, ak by sa dej viac sústredil na jednu postavu, v podstate som ale s návštevou kina spokojný. (31.05.2014)

Jsem zmatená. Ne že bych si nedokázala užít mix žánrů, ale to je v případě, když je cílený a vytěžený. Tady mě s největší pravděpodobností nejvíc mate označení drama, sociální drama. Protože mám dojem, že film je ultimátně o něčem trochu jiném a rozhodně je vyprávěn úplně jinými prostředky, než jaké by byly typické pro "sociální drama". Například scéna, kdy Rickovi rodiče stojí v obývacím pokoji a diskutují nad šišatým nápisem na dortu, má mnohem blíž k jakémusi surrealistickému existencialismu. Ale oproti tomu tři vlčí sestry a falešná obviňování ze znásilnění jsou motiv typický právě pro sociální sondy. Sekvence otravování tatíčka kvůli telefonu je zase přímočará jako v nějaké slapstick komedii. Nejistou ruku při utváření výrazu celého filmu lze asi přičíst tomu, že se jedná o režisérský debut. Scenárista úplný začátečník není a vypadá to, že si na tomhle materiálu oproti přesně zaškatulkovatelným předchozím počinům zkoušel magičtější a rozvolněnější druh příběhu (ale neznám knižní předlohu, takže víc to rozebrat nemůžu, i když porovnání kniha - literární scénář - film by bylo asi hodně zajímavé). Zpracování mi přijde neukočírované třeba proto, že je poznamenané aktuálně módní hipsterskou estetikou, která mi přijde mírně samoúčelná a v závěru vlastně i docela otravná. Potenciál herců mi přijde nevyužitý. Třeba to, že Tima Rotha za celou dobu neuvidíme jinak než v obleku. A to se film celou dobu odehrává "u něj doma", jenom asi v jedné nebo dvou krátkých scénách jakože "pracuje", takže by byl formální oděv na místě. Vytváří to dojem nedotaženosti, film si bere za své velkou řadu témat a motivů, ale v detailech/hloubce ponoru selhává. To se záběry postav na estetickém vrakovišti nebo v zasklené mlze nahradit nedá. (05.05.2014)