Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Ralph Fiennes, F. Murray Abraham, Mathieu Amalric, Adrien Brody, Willem Dafoe, Jeff Goldblum, Harvey Keitel, Jude Law, Bill Murray, Edward Norton (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Pan Gustave (Ralph Fiennes) je legendou mezi hotelovými zaměstnanci. V bezčasí mezi dvěma světovými válkami, v bohem zapomenuté zemi, kde toho nepříliš funguje, je luxusní Grandhotel Budapešť oázou spolehlivosti, již zosobňuje právě tento šéf hotelového personálu. Přání svých hostů plní pan Gustave, ještě než jsou vyřčena, a většinu z nich navíc zcela nezištně miluje, a to i ve fyzickém slova smyslu. Když mu jedna taková vděčná zákaznice odkáže mimořádně vzácný obraz a vzápětí navěky zavře oči (ne zcela dobrovolně), nejenže náhle závratně zbohatne, ale navíc se stane trnem v oku naštvaných pozůstalých, terčem nájemného vraha a hračkou v rukou místní policie. Ve všech těchto nevděčných rolích mu pomáhá obstát jeho osobní šarm a mladý pikolík Zero Moustafa (Tony Revolori), z něhož chce vychovat svého nástupce. (Cinemart)
(více)Videa (15)
Recenze (1 440)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $58,568,967║Tržby Celosvetovo $164,725,117▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ zas som sa moc nenašiel u Wesa Andersona, dopozeral som to do konca ale neberie to a neberie, jeho štýl ide mimo mňa /40%/ ()
Wes už nám pomalu začíná inscenovat sám sebe a tak Grandhotel Budapešť je především nekonečné defilé jeho nezaměnitelného rukopisu, které už se postupně přetavuje do výnosného trademarku. Atrakce střídá atrakci, a tak není čas některé scény a postavy nechat nadechnout a pořádně doznít. Byla to natolik zběsilá jízda po starém dobrém lunaparku, že dá docela zabrat se na film pořádně naladit. Zato se však Wesovi nedá upřít vypravěčský talent a atmosféra předválečné Evropy - navoněné, zásadité a na prahu války vyšinutých maniaků. A zato upřímný dík. Ale příště ať si radši znovu uvede své předešlé filmy, než abych zas za dva roky chodil na v kostce to samé. ()
To, co Fiennes předvedl v Grandhotelu Budapešť Ralph Fiennes, je paráda s velkým P a jeho concierge boss, jehož by Bohumil Hrabal označil za největšího pábitele, prostě nemá chybu. Ať už uspokojuje bohaté paničky ubytované v „jeho“ hotelu, nadává šéfovi za najmutí pikolíka bez konzultace nebo dělá kázaní personálu při večeři, budete na něm viset pohledem od začátku do konce. Není to nejlepší Wes Anderson, ale ten film znám nazpaměť. ()
Poměrně dlouho jsem se odhodlával k zhlédnutí tohoto snímku, jenž sklízel úspěchy na mnoha svých taženích. Jakmile jsem si jej však pustil, nelitoval jsem. Grandhotel Budapešť je velmi příjemně nasnímaní film, kterému nechybí dávka vtipu, dramatičnosti a dobrodružství, avšak také akce dodávající filmu větší tempo a spád. K tomu všemu se tu objevuje celá plejáda známých herců ve větších i menších rolích, což opět dodává Andersonově počinu na poutavosti. Kromě příběhu mě zaujala také vizuální stránka filmu, která napomohla k pozornému sledování celých 100 minut. Když si sečtu klady a zápory (např. nerealističnost, resp. "ujetost" některých scén, což ale žánr komedie směle snese), vychází mi prostě 5*. ()
Hodně figurek, žádná postava. Hodně vypravěčů, žádné vyprávění. Hodně pohybu, žádný směr. Anderson opět ve velkém stylu balancuje nad propastí samoúčelného blbnutí. Designem jednotlivých prostředí a období (červenofialové art deco ve 20. letech, šedorůžová během nacistické éry, oranžovo-zelená v 60. letech), geometrickým perfekcionismem v řešení mizanscény nebo rukodělně působícími triky jde o neuvěřitelně zábavné skloubení poetiky klasických grotesek a Mélièsových výpravnějších filmů. (Detailem pro fajnšmekry je skutečnost, že každá éra byla natáčena v jiném poměru stran: 1.85:1 pro přítomnost, 2.35:1 pro 60. léta, akademický formát pro 30. léta.) Nesouhlasím ale s tím, že Anderson dospěl a v pestrobarevném balení nám předkládá smutný a melancholický film. Jakékoli snahy o vážnost, ať ve vztahu k postavám nebo k tématu války a zašlých časů, selhávají. Válečný rámec, nostalgický nádech a několikanásobné přepsání dějin střední Evropy slouží hlavně jako alibi pro pestrobarevné blbnutí. Zweig je přítomný víceméně jen díky matrjoškové struktuře vyprávění, jejíž zřídkavé zohledňování v průběhu filmu přitom vyvolává otázku, kterou jsem si přes touhu nechat se volně unášet Andersonovou imaginací musel klást opakovaně – „K čemu?“ Dle principu „proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě“ je ve filmu rozvedena celá řada prototypických situací, které bychom v jejich nevyumělkované a příběhu lépe sloužící podobě nalezli v klasických útěkářských a caper filmech. Čistě povrchová je pak přiznaná inspirace Hitchcockovými thrillery (pronásledování nevinného) nebo Lubitschovými screwball komediemi z obskurních evropských zemí (hlavně Fiennesova postava a její přístup k ženám, bohužel nikoli "ostrovtipnost" dialogů, jejichž humor zde naopak často spočívá v sázce na jistotu v podobě dobře načasovaného vulgarismu). Záměrná vykonstruovanost situací přitom nachází odezvu jenom v jednání postav, které respektují přísná pravidla a nikdy nechodí v diagonálních liniích, čím se kruh elegantně uzavírá, neboť vykonstruovaný svět dává své neživosti smysl prostřednictvím umělých figurek. Obdivuji preciznost, s jakou Anderson své světy buduje, baví mě bezchybný komediální timing většiny herců, ale hlubší smysl, větší hloubku a vypravěčskou nápaditost v tom prostě nenacházím. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Arbiter ()
Galerie (148)
Zajímavosti (42)
- Jean Dujardin si ve filmu zahrál malé cameo vojáka v přestřelce na patře hotelu. (HellFire)
- Vo filme vystupuje až 12 hercov, ktorí si už zahrali pod režisérskou taktovkou Wesa Andersona. Pre každého z trojice hercov Bill Murray (M. Ivan), Owen Wilson (M. Chuck) a Jason Schwartzman (M. Jean) ide už dokonca o siedmy celovečerný projekt režiséra. (Itar)
- Kvůli záběrům hotelu z dálky vytvořil štáb 4,2 metru široký a téměř 3 metry vysoký, ručně dělaný model. Inspiraci pro vizuální stránku hotelu Budapešt tvůrci brali z architektury středoevropských hotelů, jako například Grandhotel Pupp v Karlových Varech či Grandhotel Gellért v Budapešti. Hotel se fasádou dále značně podobá hotelu Bristol v Karlových Varech, což lze poznat i z plakátu, kde je slavná soška karlovarského kamzíka na skále nahrazena jelenem. Inspirací pro fiktivní město Lutz zase byla Praha. (Eoin)
Reklama