CBGB: Kolébka punku

Nejsem velký znalec hudby. Prostě poslouchám to co se mi líbí a mám dosti ucelený názor o tom co stojí za to poslouchat. A co se týče hudby, která zazní ve filmu, tak to je hudba, která se mi zamlouvá. A taky se mi líbilo provedení filmu. Vyprávění je trochu chaotické a pro lidi, kteří se v daném období neorientují to působí trochu složitě a já jako divák jsem si nedokázal úplně pospojovat všechny postavy, které se tam objevily. Ale o tom v tomto filmu zas tak nejde. Jde o to, nebo mě to alespoň přišlo, že celý film je pocta a poděkovaní a je dělán z lásky a pro radost a ne pro peníze. A taky se mě líbili ty komiksové vsuvky, který sloužily k zjednodušení vyprávění. Nechci film nějak srážet, ale tady rozhodně nejde o nějaké velké herecké výkony, ale výkony, které nejlépe popíšou atmosféru a mentalitu lidí, kteří tento klub provozovali. Alan Rickman si odehraje svoje a jeho nenucený výkon je fajn. Hodně mě potěšili herci ve vedlejší rolích jako Johnny Galecki, Rupert Grint nebo Stana Katic, kterou teď naprosto žeru v Castlovi. CBGB je hodně povedený film, ve kterém hraje hodně luxusní hudba a je vidět, že je dělán z lásky. A to mi stačí. (25.05.2014)

Myslím, že milovníci poctivej rockovej hudby, ktorá v tých časoch bola tak populárna, si určite prídu na svoje. Postava Hillyho Kristala bola pre mňa pred pozeraním filmu neznáma a podľa mňa je to fajn pocta vytvoriť niekomu, kto pre rockovú hudbu toľko urobil. Film je hraný, no aj napriek tomu zachováva v sebe prvky reálnosti a v podstate je vystavaný na reálnych základoch - nemal som tým pádom problém s uveriteľnosťou príbehu, čo ale môže byť v tomto prípade aj chybou, nakoľko kolíska punku nie je ani CBGB ani časopis punk spomínaný vo filme, ale ulice Británie. Odhliadnuc od toho, že sa nejedná o dokument sú pre mňa takéto obsahové chyby tolerovateľné. Myslím že tento film má aj napriek tomu výpovednú hodnotu a je vhodný adept na príjemne strávených 100 minút (28.06.2015)

Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. (28.01.2014)

V podstatě veškerá hodnota filmu spočívá ve skutečnosti, že vypráví skutečnou legendu, a v hudbě, která ve filmu zazní. Scénář je prázdný, nekonečně omílá, jak moc bylo všechno punkové, a ukazuje kapely. Herecké výkony se ve škatulkových rolích nemají šanci projevit, ale aspoň nejsou špatné. Jestli chcete nasát atmosféru u zrodu punku, film poslouží dobře, ale klidně ho můžete v půlce vypnout. (25.12.2013)

Menší nemotorný brat 24 Hour Party People. 24 Hour Party People bolo rozprávaním divokým ako punk sám, ženúcim sa neustále vpred, chŕliacim štipľavé poznámky a hovoriacim o scéne bez pátosu a mýtizácie, v CBGB chýba už základná esencia punk rocku - riadny rytmus. A "nápadité" komixové elipsy, pár pôsobivých simulácií ikôn, ani nič podobné tomu nepomôžu. (17.01.2016)