CBGB: Kolébka punku

Vesele-smutný, ale rozhodně svěží biografický film o newyorském klubu se špatným manažerem, který byl vizionářem. Do nově otevřeného podniku Hilly Kristala (Allan Rickman) přicházejí stále nové a nové skupiny, které se chtějí prosadit v New Yorku. Zahrají svůj první hit a Hilly na nich vždy najde něco zajímavého. Jeho dcera Lisa se už nemůže dívat, jak táta nezvláda finanční stránku provozu klubu a začne mu pomáhat, což ocení jenom ostatní zaměstnanci klubu. Jak se CBGB stává proslulejším mezi hudebníky punku a new wave, přicházejí načerpat atmosféru i další umělci. Jejich jména se dovídáme z popisků k fotografiím scén a k ilustracím v takovém stylu, jak vyšly v časopisu Punk. (03.11.2014)

HBO sa podarilo natočiť opäť jedinečný hudobný film s prívlastkom podľa skutočných udalostí. Alan Rickman spolu s hudbou absolútne kraľuje. Hilly Kristal v rokoch 2000-2005 bojoval za záchranu klubu a správu o jeho možnom zániku avizoval verejne a spolu s ďalšími vytvoril projekt za jeho aktívne fungovanie. Napriek tomu sa klub CBGB nepodarilo zachrániť a v októbri 2006 odohrala posledný koncert Patti Smith, ktorá ho v ten večer, resp. nadránom aj symbolicky zatvorila. Hilly Kristal bojoval do posledného dychu. V auguste 2007 podľahol komplikáciám rakoviny pľúc. V roku 2013, (zhodou okolností?) v roku premiéry tohto filmu, bol klub pridaný do národného historického registra. R.I.P. Hilly! (12.03.2015)

CBGB je pro ty, co nějakým způsobem načichli punkem, pojmem a protože já jsem jím nasáklý hodně, stal se pro mě tenhle film srdeční záležitostí. Bylo parádní sledovat, jak se rodily legendy jako Ramones, Dead Boys, Iggy Pop nebo Blondie. Díky Hillymu Kristalovi, nezodpovědnému chlápkovi, který ovšem vytrvale šel za svým snem, vznikla nejen řada vynikajících kapel a věčných songů, ale i perfektní film, nacpaný tou nejlepší muzikou, který musí každého zastydlého punkera zahřát u srdce. 90% (10.03.2014)

Na základnej škole sme mávali karneval. Okrem tradičných masiek tam býval program, kedy sme si všetci posadali na zem v telocvični a pred nás prišli starší žiaci, ktorí sa tvárili, že hrajú na hudobné nástroje a spievajú pieseň, ktorá na "playback" hrala. Tento film je trochu drahším updateom karnevalu na základnej škole. Príbeh ustupuje zbesilému samoúčelnému "komiksovému" strihu a film padá do hádania, ktorá slávna new wave/punková kapela sa ešte objaví a ako budú namaskovaní ich napodobitelia. Nič viac tu nie je, iba 100 minútový maškarný ples. Zlatí 24 Hour Party People... (22.08.2015)

Přišlo mi to spíše jako dokument než film. Nemělo to vůbec žádnou energii. Jediné, co mě těšilo na filmu byla hudba známých kapel a také na konci filmu krátký zpěv Alana Rickmana. Jinak herci, ve filmu spíše působili jako asistenti a ne jako herci. Asistovali v dokumentu, nehráli ve filmu. Čekala jsem od tohoto filmu daleko víc. (02.04.2014)