Reklama

Reklama

Hilly Kristal si po dvojitém bankrotu půjčil v roce 1973 peníze a koupil v New Yorku podnik Palace Bar. Vždycky si přál dát příležitost živé hudbě, hlavně country, bluegrassu a blues. Odtud pochází nový název klubu: CBGB... Country, bluegrass a blues - tyto tři hudební žánry daly název uznávanému newyorskému klubu CBGB, který se díky svému majiteli Hilly Kristalovi stal kolébkou undergroundového rokenrolu a punku. Protože v jeho klubu na Bowery nechtěly country kapely vystupovat, rozhodl se dát příležitost i jiným formám rocku. V jeho podniku mohly hudební skupiny vystupovat pod jedinou podmínkou – musely hrát jen vlastní tvorbu. Žádné pecky z hitparád, žádné předělávky. Jeho krédem bylo podporovat umělce za každou cenu. Hilly Kristal se tak proslavil a je právem označován za kmotra punku, který stál u zrodu kapel jako Blondie, Television, Ramones, Talking Heads, Dead Boys nebo The Police. (HBO Europe)

(více)

Videa (20)

Trailer

Recenze (154)

Rockerman 

všechny recenze uživatele

Příjemný snímek o chlápkovi, který měl velký "čich" na objevování talentů, ze kterých se po čase staly světové rockové hvězdy. Hilly je sice "kmotrem" punku, ale nesnáší účty a placení nájmu. Jeho klub navštěvují davy lidí, ale zisk tomu vůbec neodpovídá, protože má mnoho "kamarádíčků", kteří pijí drink na účet podniku. Naštěstí má pár přátel a tvrdohlavou dceru Lisu, kteří slavný klub CBGB nenechají zbankrotovat. Velmi dobrý Alan Rickman hraje úsporně, ale přesvědčivě. Možná, že se k tomuto filmu ještě vrátím. ()

VyViteKdo 

všechny recenze uživatele

Dlouho, dlouho, předlouho mě, uchem a částečně i srdcem pankáčovi trvalo, nežli jsem se dokopal shlédnout tento film. Výsledek je opravdu na pět (v tomto případě hvězdiček). Když vezmeme jakým stylem je odvyprávěn těžký, zato však plnohodnotný život pana Kristala, tak to ani jinak dopadnout nemohlo. Za mě jen několik nezbytných pojmů: Television, Talking Heads, Patti Smith, Blondie, Dead Boys, Ramones, Iggy Pop, Lou Reed, Police. To všechno jsou jména kapel, která byla tak vtipně podána, že to ani není možné. Přesto je film vskutku vážný. Zamiloval jsem si Alana Rickmana v téhle roli a jen těžko ji budu dostávat z hlavy. Za mě už jen díky srdeční záležitosti v podobě klubu CBGB hvězdička navíc. Z pěti jsem ubral jednu za to, že byla použita originální hudba a místy dost neseděla s tím, co herci dělali na jevišti. Každopádně 5-1+1=5 a tím pádem pět hvězdiček. ()

Reklama

becki_tu 

všechny recenze uživatele

Zajímavý, leč zkratkovitý film o výčtu kapel, které prošly legendárním klubem CBGC. Díky pestrému hereckému obsazení a punk-rockovému soundtracku se pravděpodobně nudit nebudete, ale žádnou přidanou hodnotu nebo filmařskou nadstavbu tu nehledejte. Je to zkrátka hraný dokument, který víceméně zaujme pouze dvě skupiny diváků - fanoušky jednotlivých kapel nebo fanoušky jednotlivých herců. ()

kikakrystof 

všechny recenze uživatele

Film je spíš takový dokument o punku. Žádný drama se nekoná jak by člověk očekával (prostě tu jen sledujete jak Hilly, majitel klubu, pomalu krachuje, nakonec samozřejmě ke krachu nedojde), což je sice škoda, ale i tak film zabaví a to díky svojí hudbě. Hudba je tu prostě perfektní a navíc se tu dozvíte spoustu informací o punku. Film se sice snaží zpestřit zajímavým komiksovým pojetím, ale né že by to zrovna fungovalo. Navíc herci taky parádní, hlavně Rickman. /60% a klidně bych do toho šel znova, kvůli hudbě/ ()

ancientone 

všechny recenze uživatele

Menší nemotorný brat 24 Hour Party People. 24 Hour Party People bolo rozprávaním divokým ako punk sám, ženúcim sa neustále vpred, chŕliacim štipľavé poznámky a hovoriacim o scéne bez pátosu a mýtizácie, v CBGB chýba už základná esencia punk rocku - riadny rytmus. A "nápadité" komixové elipsy, pár pôsobivých simulácií ikôn, ani nič podobné tomu nepomôžu. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (5)

  • Niektoré z nálepiek na stenách klubu CBGB v čase jeho otvorenia ešte neexistovali. (beso74)
  • Vo filme je niekoľkokrát možné zazrieť na rohu ulíc Bleecker Street a Bowery označenia ulíc písané bielymi písmenami na zelenom podklade. V sedemdesiatych rokoch 20. storočia však boli ulice na Manhattane označené čiernymi písmenami na žltom podklade. (beso74)

Reklama

Reklama