CBGB: Kolébka punku

Myslím, že milovníci poctivej rockovej hudby, ktorá v tých časoch bola tak populárna, si určite prídu na svoje. Postava Hillyho Kristala bola pre mňa pred pozeraním filmu neznáma a podľa mňa je to fajn pocta vytvoriť niekomu, kto pre rockovú hudbu toľko urobil. Film je hraný, no aj napriek tomu zachováva v sebe prvky reálnosti a v podstate je vystavaný na reálnych základoch - nemal som tým pádom problém s uveriteľnosťou príbehu, čo ale môže byť v tomto prípade aj chybou, nakoľko kolíska punku nie je ani CBGB ani časopis punk spomínaný vo filme, ale ulice Británie. Odhliadnuc od toho, že sa nejedná o dokument sú pre mňa takéto obsahové chyby tolerovateľné. Myslím že tento film má aj napriek tomu výpovednú hodnotu a je vhodný adept na príjemne strávených 100 minút (28.06.2015)

... a tak se mi potvrdilo, že punkáči jsou fakt echt hnusný kekelníci. Nikdy jsem neposlouchal Stinga nebo Iggyho, takže asi ani nezhodnotím, jak se tomu má s věrohodností reálií, ale to jak vyobrazili ten klub, ty záchodky a jak tam byli zaměstnaný bezdomovci a feťáci, to ve mě zanechalo určitý dojem. Není to asi něco, co bych musel vidět znovu, ale rozhodně to za vidění stojí. (03.07.2015)

Zo začiatku som mala trošku problém so šťýlom akým je tento film natočený, ale po chvíľke som sa do tohto zvláštneho štýlu rozprávania dostala a potom som sa skutočne už len bavila. Doteraz som nemala potuchy kto to bol Hilly Kristal no od dnes to už viem a som rada, že takýto človek s veľkým srdcom a mizerným manažérskym talentom existoval....a pevne verím, že tie toalety od momentu kedy sa končí dej filmu boli konečne poupratované, lebo 30 rokov úspešného fungovania CBGB si v takýchto podmienkach viem len ťažko predstaviť :-) (21.08.2014)

Ačkoliv bych měl být unešen, protože k hudbě z CBGB mám blízko, není tomu tak. Snímek mi přijde jalový, ústřední postava poměrně nesympatická a skoro nezajímavá a hudby si také divák moc neužije, protože se střídá přemrštěně rychle. Když se na to člověk dívá, tak se vlastně nemá čeho chytnout. Škoda. 60 % Oblíbená část- se šlehačkou k podiu (12.10.2014)

Pro všechny, co mají nějaké dočinění s punkem a New Wave, je to naprostá povinnost. Pro ostatní exkurze do doby, kdy se rozjížděla muzika nikoliv pro peníze, ale od srdce. Než kapitalistický průmysl semlel punk a udělal z něj nablýskanou mrtvolu, stačili se vykřičet všichni ti mladí a zapálení anarchisti, stačili se vyzvracet na prohnilý svět, stačili poslat do řiti všechny ty bařtipány, co si myslí, že když maj prachy, patří svět jim. Pomalejší rozjezd, skvělý Rickman a pak...pak to přijde...z Blondie mrazí (byť jsem čekal spíše Atomic), Patti Smith je uhrančivě přesvědčivá, Dead Boys jsou jedna velká Apocalypsa, Iggy Pop utržený ze řetězu ( velmi vhodný obrazový doprovod z poblitých záchodů), Talking Heads s excentrickým Davidem Byrnem přinášející poslouchatelný chaos a samozřejmě našlápnutí RAMONES (škoda, že nezazněly ty nejlepší vypalovačky)! Na spoustu se nedostalo, což je logické. Ano, chyběly mi další kapely - B-52´s, Misfits, Agnostic Front...ale pokud titulky nelžou a prošlo klubem 50000 kapel...no... Na film o punku je snímek spíše krotší, jelikož místo sexuálních orgií přináší jen náznaky (i Blondie, tedy Debbie Harryová, ze sebe v reálu strhávala trička). Jenže na prvním místě je stejně muzika, tak jaképak copak. Hey! Ho! Let's Go! (02.02.2014)