CBGB: Kolébka punku

A. Rickman v roli H. Kristala, newyorkského kmotra punku a undergroudové hudby ve vtipném a svěžím snímku plného hvězd jak hereckých tak i jejich rolí. Talking Heads, Ramones, The Police, Blondie nebo Stooges. Takhle to jednou všechno začalo. R. Grint jako člen punkových Dead Boys, M. Akerman jako Debbie z Blondie nebo J. Galecki jako manažer Television. Snímek je protkaný animovanými prostřihy do okýnek komiksu a než jsem pochopil, že se vlastně jedná o styl používaný v časopisu Punk, nemohl jsem tomu přijít na chuť a působilo to na mě rušivým dojmem. Horší 4. (09.01.2015)

Nesourodá směs různých historek o tom, jak která kapela začínala v CBGB. Film je tak nějak bez děje, prostě si plyne a najednou skončí. Chybí tomu nějaké výraznější scény a bohužel od průměru to nezachrání ani výborný Alan Rickman. Na jedno shlédnutí se to dá, ale pochybuju, že bych to potřeboval vidět znovu (04.01.2014)

Mohl to být větší punkovej nářez (když už je to film o punku), ale jinak jsem si i docela rochnil, ta přehlídka tehdejší (a vlastně pořád aktuální) undergroundový scény, kdy si tu podávají dveře od zaplivaných hajzlíků kapely jako Talking Heads, Blondie nebo Ramones... to jednomu přejde mráz po zádech, ani neví jak. O recitující Patti Smith nebo jako vždy nařachaném Iggy Popovi ani nemluvě. Škoda, že filmu ke konci malinko dojde šťáva, teda nic proti Dead Boys, asi to byli punkáči se vším, co k tomu patří, ale tahle dějová linie, kdy jim Hilly Kristal dělá producenta, malinko vázla. To je ale fuck, protože Alan Rickman, ale i typově skvěle vybraní herci (Iggy, maníci z Ramones) byli výborní. Jdu si pustit nějakou tu opravdovou Muziku, Gabba Gabba Hey! (22.12.2013)

Film je spíš takový dokument o punku. Žádný drama se nekoná jak by člověk očekával (prostě tu jen sledujete jak Hilly, majitel klubu, pomalu krachuje, nakonec samozřejmě ke krachu nedojde), což je sice škoda, ale i tak film zabaví a to díky svojí hudbě. Hudba je tu prostě perfektní a navíc se tu dozvíte spoustu informací o punku. Film se sice snaží zpestřit zajímavým komiksovým pojetím, ale né že by to zrovna fungovalo. Navíc herci taky parádní, hlavně Rickman. /60% a klidně bych do toho šel znova, kvůli hudbě/ (16.03.2015)

Na CBGB & OMFUG aneb Country Bluegrass Blues and Other Music For Uplifting Gormandizers jsem se opravdu těšil, protože newyorská punková scéna 70. let je moje vůbec nejmilovanější hudební období. Zápletka mi tu nechybí, beru to jako snahu zachytit nejslavnější léta tohoto legendárního klubu. Ale asi tak od poloviny filmu už sledujeme jen nekončící finanční trable Hillyho Kristala, což je popravdě docela nuda. Chybí mi tu nějaké příhody Dee Dee Ramona, Johnnyho Thunderse a dalších, o kterých je především úžasná kniha Zab mě, prosím. Celkově je trochu ostuda, že ve filmu zcela chybí Johnny Thunders (uslyšíte ho alespoň na soundtracku), New York Dolls a dokonce i písnička Chinese Rocks. A Iggy Pop, Lou Reed a další se zcvrkli na pouhé karikatury s jednou či dvěma hláškami (viz třeba Now I Wanna Sniff Some Glue), stejně jako se nám z filmu nějak vytratily všudypřítomné drogy, groupies, bedňáci a tak celkově každodenní život kapel z CBGB scény. Ramones a Television z děje brzy zmizí a nejvýraznější zůstávají Dead Boys, kteří ale bohužel působí hrozně nepřesvědčivě, playback z toho přímo čiší. Zachraňuje to alespoň poťouchlá cameo rolička Cheetaha Chroma. Autoři si taky mohli odpustit anachronismy, kterých je ve filmu zřejmě víc než reálných skutečností. Ramones jen těžko mohli před Hillyho přijít s písničkou I Got Knocked Down (But I´ll Get Up) ze sólového alba Joeyho Ramona z roku 2002, stejně jako Patti Smith rozhodně nemohla vystupovat s písní Because the Night ve stejný den ani rok, kdy Lou Reed poskytoval rozhovor pro časopis Punk. A stejně tak všichni víme, že slavné tričko Please Kill Me bylo bílé a vypadalo úplně jinak. Ale celkově si pokusu natočit o CBGB film cením, protože já osobně bych do takového projektu asi neinvestoval. (28.12.2013)