CBGB: Kolébka punku

Film je spíš takový dokument o punku. Žádný drama se nekoná jak by člověk očekával (prostě tu jen sledujete jak Hilly, majitel klubu, pomalu krachuje, nakonec samozřejmě ke krachu nedojde), což je sice škoda, ale i tak film zabaví a to díky svojí hudbě. Hudba je tu prostě perfektní a navíc se tu dozvíte spoustu informací o punku. Film se sice snaží zpestřit zajímavým komiksovým pojetím, ale né že by to zrovna fungovalo. Navíc herci taky parádní, hlavně Rickman. /60% a klidně bych do toho šel znova, kvůli hudbě/ (16.03.2015)

Nenáročná podívaná, která není vůbec punkově špinavá, má nepatřičnou komiksovou stylizaci a výkon Alana Rickmana v hlavní roli je fakt hodně minimalistickej. Ocenil bych, kdyby tam bylo víc scén o řízení klubu. Takhle furt jen naříkaj, že nemaj prachy, ale stejně to furt nějak běží. Stejně mě to ale vlastně bavilo a má to správnej happy end. (28.01.2017)

S hodnotením strašne váham. Pre nezasvätených je to čo sa týka filmových kvalit možno slabší priemer a vlastne asi ani nepochopia o čo ide. Len za toto som strhla hviezdičku, lebo inak som úplne nadšená. Téma ktorá je mojmu srdcu asi najbližšia zo všetkých(okrem mojej lásky k New yorskemu punku a tomuto klubu ako takému, plánujem mať aj ja v budúcnosti klub... a bude minimálne rovnako legendárny:) ), Alan Rickman a Taylor Hawkins ako Iggy Pop? Síce som sa nedozvedela absolútne nič nové, ale ako tribute je to dokonalé! Takže zatím za 4* :) (03.12.2013)

Je mi vlastně jedno, kolik nesrovnalostí se ve filmu objevilo. Vidět (Ramones, Blondie, Dead Boys, Iggy, Patti Smith,...) nebo aspoň slyšet (New York Dolls) svoje oblíbence v jednom filmu je prostě super. Nezbývá než dodat, že Ramones, Stiv Bators, Johnny Thunders i Hilly světu chybí... mně teda jo. (06.10.2014)

"Koho zajímá, co mám rád? Imně je to vlastně u prdele." Debbie Harry, Patti Smith, Lou Reed, Sting i Iggy Pop byli falešní a já to vychytrale poznal podle toho, že je hrál někdo s úplně jinými jmény. Dost však úvah o mý genialitě a klesněme k jádru pudla, tedy na absolutní dno společnosti, odkud vzešel punk. Ten jsem vždy obdivoval pro jeho přímočarost a přiznám se, že v zašvábeným, pokáleným a úchvatně smradlavým klubu CBGB bych si nějakej ten punkovej večer v roce 1977 rozhodně někdy dopřál. Ale frontu na vykouření Iggyho péra bych asi nestál, protože se nerad mačkám. (11.12.2014)