Blbec k večeři

Výlupek francouzského humoru. Míněno v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Zatímco Terminátor II zhmotňuje noční můru nezničitelného nepřítele, který člověka honí do úmoru a znovu a znovu vstává z popela, ústředním tématem Blbce k večeři je trauma, které se dostavuje za bdělého stavu a které se neustále vrací po celý život: co když si o mně někdo myslí že jsem blbec? Blahoslavení budiž opravdoví blbci, kteří si toto nejsou schopni uvědomit (a mezi něž, ó jaká hořkost tohoto filmu, nepatří pan Pignon). (20.02.2008)

"Když ti během hodiny dovede ženu k cizoložství a k tobě přivede daňovýho kontrolora, to je vážně král blbců." Je smutné, že se nikdy nebudu bavit tím, že si jen tak pro zábavu pozvu domů idiota na večeři. Já bych to rád udělal, ale dávno vím, že na světě neexistuje blbec a ani ministerský úředník, který by mi nesnědl IQ a neudělal by ze mě okresního trotla. Já to prostě vím a nabubřelé ego nakladatele Pierra se to právě taky dozvědělo, takže mi je ho líto, když vidím, jak ho blbec válcuje, ale ve škodolibé zábavě mi to rozhodně nezabrání. (24.10.2016)

Frantíci absurdito jednoducho vedia! Nie vždy to jednoducho vyjde. Milujem kvalitné komédie „made in France“, ale z deväťdesiatych rokov poznám aj humornejšie poňaté snímky ako je tento. Nie, že by som sa nezabavil a neoddýchol si. Naopak ma to ani na chvíľku nenudilo. Jednoducho som sa tešil trochu viac, ako som dostal výsledok. Inak to bolo skvelé, nápaditosť nemala hraníc. Blbec nemohol dostať lepšieho protagonistu, navyše to bolo rýchle a debilne geniálne. 85%. (30.01.2007)

"To je ale blbec!" Je zajímavé, že nejlepší film Francise Vebera, je částečně vedle od mistrova stylu. Veber totiž ve většině svých předchozích komedií (ne všech!) vždy do děje přimíchal nějaké špióny nebo kriminálníky (však také napsal Strach nad městem a Nelítostný souboj s Lino Venturou). Blbec spíše připomíná Neila Simona, nejen tím, že se jedná o adaptaci divadelní hry. Na druhou stranu ty omyly a trapasy, do kterých se Francois Pignon zamotává jsou typicky veberovské. Hlavní hrdinové u Vebera se většinou jmenují Francois Pignon nebo Francois Perrin a vypadá to, že ztělesňují stejný prototyp smolaře. Jenže ačkoli se to nezdá, je mezi nimi přeci jen rozdíl. Perrin je vždy buď svobodný nebo šťastně ženatý a jeho patálie spíš vždy vznikají spíš z roztržitosti. Oproti tomu Pignon je vždycky po ztrátě partnerky a vlastně nemá rád sám sebe. Ale teď k Blbcovi. Říkat, že je podle i u nás úspěšné Veberovy čtvrté divadelní hry, je nošením dříví do lesa. Nicméně se o ní trochu zmíním. Na jejím úspěchu a inscenování mají podíl dva muži, o kterých se to moc neví. Prvním je kupodivu Jean-Paul Belmondo. Hra se mu natolik zalíbila, že jí s inscenací Feydauova Dámského krejčího vyklidil pole z vlastního divadla. Druhým je Pierre Mondy, i u nás známý herec (seržant Choudard v Sedmé rotě), který je ovšem také vyhlášený a kvalitní divadelní režisér. S Veberovou látkou se nesetkal poprvé, jeho hru Jak unést dámu dokonce zfilmoval. Právě Belmondo s Mondym dostali geniální nápad obsadit Jacquese Villereta jako Francoise Pignona. Pro Villereta byl stavitel maket ze sirek životní rolí. Roli Brochanta hrál na jevišti nejdřív Claude Brasseur, pak Michel Roux. Po famózním úspěchu byla filmová adaptace nasnadě. Pignonem měl být samozřejmě Villeret, ale Brochantem Gérard Depardieu. Nakonec je to Thierry Lhermitte a je to moc dobře. Stejně tak se povedo i obsazení vedlejších rolí: Daniel Prévost je jako Cheval ve větší formě jak za mlada a Catherine Frot v roli Marléne Malé je také dobrá. Američané plánovali remake ve Veberově režii a Robertem Benignim jako Pignonem. No to uvízlo na mrtvém bodě, každopádně už existuje indický remake. Pochvala za český dabing! "A pak ať zapěje vůl volů, ach, kdeže lonšt blbci jsou..." (19.05.2007)

Obávala jsem se, že to bude Funesovsky potrhlé a celou dobu budu nadávat na žabožroutsky nekoukatelnou grotesku. Z Pignona jsem měla sice osypky, protože tohle mít doma, tak mám do týdne žaludeční vřed, ale léčebný endorfinový pocit zábavy a smíchu se nečekaně dostavil v míře víc než uspokojivé. Zajímavé je, že už v prvních pěti minutách filmu mě napadlo, koho bych na večeři pozvala já. Garantuju vám, že by trumfl i Pignona. Pro případné zájemce přepošlu kontakt. (23.05.2014)