Láska je láska

Jak jsem se k tomuto filmu dostal zcela náhodou - aniž bych o něm za ty roky od premiéry byť jedinkrát slyšel - o to příjemnější překvapení mi připravil. Rok vzniku nezmiňuji náhodou - k filmu jsem se skutečně dostal jako slepý k houslím, a během řekněme první půlhodinky jsem vůbec neměl tušení, v jakém roce to bylo natočeno, a měl jsem pocit, že je to film ze současnosti; pak mi ale byly podezřelé všechny ty zmínky o Spice Girls a Backstreet Boys, a tak mi to nedalo, a nakoukl jsem na ČSFD, abych užasl, že se ten film je už 16 let starý! Jako by na mě najednou dýchly staré dobré devadesátky, a hned mi ten ten film byl ještě bližší. Protože zatímco o teenegerech a jejich složitém dospívání platí, že je všechno stále při starém, nelze totéž říct o kontextu okolo, který se proměnil brutálně. A uvědomit si to lze právě v konfrontaci s podobným filmem, který je relativně mladý, ale v jistých ohledech působí téměř předpotopním dojmem - hlavní hrdinka poslouchá klasická cédéčka, při psaní deníčku do počítače kouká do obřího CRT monitoru, internet v podstatě neexistuje, a mobilní telefony si teprve nesměle razí cestu. Bože, bezprostředně po dokoukání tohoto filmu člověk nestačí žasnout, jak se náš svět za tak krátkou dobu změnil (teď ponechme stranou, zda k lepšímu, či horšímu). Ale zpět k mému dojmu z filmu - vtáhnul mě do děje od první chvíle, a sympatické hrdinky si mě zcela podmanily - člověk těm roztomilým pusinkám pochopitelně nemůže než fandit, aby z dospívání v zapadlé díře a z objevování vlastní sexuality vyvázly se zdravou kůží a celé to ustály, protože to vážně nemají jednoduché. Film je plný výborných civilních dialogů - jako úžasnou jsem vyhodnotil kupříkladu scénu, v níž otec sděluje své dceři, ať se povznese nad současnost, protože za 25 let na třídním srazu uvidí, že vše bude zcela jinak, na což mu ona kontruje, že ji nezajímá, co bude za 25 let, protože chce být šťastná už teď. Při sledování jsem si vzpomněl na celou řadu filmů podobného ražení, které jsem v posledních letech viděl - namátkou SMRT PANEN; PUSINKY; KLIP; VŠICHNI UMŘOU, JEN JÁ NE; ALBÍN JMÉNEM NOI, ad. - abych překvapeně seznal, že tento se mi z nich líbil skoro nejvíc. Ať už je to skandinávským původem filmu - marná sláva, na severu prostě točit umí - skvostným obsazením či atraktivním námětem, za sebe nemám problém napsat, že se mi tento film strašně líbil, a že si myslím, že by mohl pomoci mnoha dívkám, které prožívají něco podobného. Za mě zasloužené 4 hvězdy - i díky přihlédnutí k tomu, že jsem od režiséra viděl i jeho novější film MAMUT, který se mi rovněž velmi líbil - ten chlapík s nezapamatovatelným jménem bude velmi schopný filmař, zdá se. (20.09.2014)

Jednoduchá, přímočará, nenásilně vtipná a sympaticky upřímná skica světa teenagerských problémů a "problémů", samozřejmě s důrazem na pokusy o vyřešení vlastní sexuality. Dospíval jsem ve stejné době a teď už jsem ve fotrovském věku, takže jsem si za a) hezky připomněl několik důvěrně známých situací a za b) dospěl k závěru, že být můj vlastní rodič, asi bych se fackoval každý druhý den. (22.12.2012)

No, čo k tomu napísať? :) Najviac ma dostala scéna v aute, skutočne krásny bozk a spontánna reakcia na citové napätie. V takýchto chvíľach sa človek cíti skutočne šťastný a na žive. Nezáleží na pohlaví a orientácii, ak vás drží za ruku milovaný človek a díva sa vám do očí, stratí sa na chvíľu celý svet. Zostane len nádherná eufória a možno aj malá závrať...Krásne pohladenie po duši. (25.12.2013)

Suverénní rebelka Elin, outsiderská introvertka Agnes. Společně v tomhle ospalém městečku, do kterého se jedna přistěhovala a druhá se v něm permanentně nudí, našly svou první zakázanou lásku. Začalo to pusou z hecu, skončilo přešlapováním na toaletě, před kterou se shlukuje půlka školy, která se raduje, že se v tomhle Fucking Åmålu zase konečně něco děje. Dospívání je otravná fuška i podle pánů ze Švédska, kteří toho času poměrně nesměle upozorňovali na problémy homosexuálů a jejich opovržení ze strany společnosti. Divák nebude zase tolik donucený se nad tématem zamyslet, určitě si ovšem užije poměrně sympatickou atmosféru, otázky křehkého dospívání bez přikrášlování a hlavně herecké výkony v čele od Alexandry Dahlstöm a Rebecky Liljeberg. Upřímné, severské, jiné.. (05.07.2016)

Americká kinematografie se leckdy snaží o naprostou upřímnost, ale nakonec z toho vychází dosti falešně. Narozdíl od ní ta evropská se netváří nijak, přesto vypadá naprosto skutečně. A to je právě příklad tohohle skvělého filmu. Téma dospívání, teenagerovského věku se dá spláchnout pubertální komedií, dá se vložit do komorního dramatu, ale snad prvně jsem ho viděl z tak otevřeného, dalo by se říct až skoro dokumentárního pohledu. Švédský styl, ta severská chladnost je příběhu vlastní. Nic není zabalováno do třpytivého pozlátka tak, aby divák bral vše s rezervou. Život taky nikdo do ničeho nebalí, takže tady máte upřímný pohled do duší dospívajících dětí, pohled na cestu po které kráčí a občas si na rozcestích nevědí rady. Herecké výkony jsou naprosto reálné, jak u hlavních hrdinů, tak i u rodičů, učitelů i u toho malého chlapce, jenž mamince jedné z hlavních hrdinek položí takovou zvláštní otázku. Další devizou je skvělá hudba, taková co k filmu naprosto pasuje. Myslím, že symfonická skladba by v nastínění světa mladých asi zabrala stejně, jako krasobruslařka v brance hokejového týmu. Punkové a rockové melodie pro tuhle generaci sedí mnohem víc. A hlavně, pocity, skutečná hra pocitů, nevyumělkované lidské stavy, které má divák tu možnost na obrazovce sledovat. Těch 5ti hvězdiček nelituju. I když film má pár slabších míst, absolutně je válcují ta ostatní. (30.08.2004)