Sesang eodiedo eobneun chakhan namja

Za určitá chování hlavních postav by se měly udělovat fyzické tresty. Fakt. Ohnout přes koleno. Už dlouho jsem v některých momentech netrpěl na scénáristickou impotenci, jako při tomto seriálu. Taková škoda! Chtělo to vyházet několik stupidních chování hlavních hrdinů a maličko upravit charakter jedné postavy. Vyškrtat dialogy jako: "Hej ty! Chci ti něco říci! Chceš to slyšet?" "Nechci slyšet! Trpím/jsi drzý(á)/jak můžeš takhle mluvit/nemáš právo! (obviňovací monolog na pět minut) ".................." (mlčení s x změnami výrazu xichtu a dramatickou hudbou, která signalizuje, že se dotyčný nedozvěděl zásadní informaci) - kvůli takovýmto věcem bych zkopával do kuličky. JENŽE na druhou stranu tento seriál většinu času jede a obsahuje super momenty (moc se mi líbilo, když ji spící hodil do rybníčka a následně pronesl kratší řeč, po které, nejen, že ho nezmlátila, ale celá šokovaná s ním šla pracovat) a vztahy. Když jsem na začátku viděl několk scén ve stylu "hysterická kráva", měl jsem chuť s melodramatem praštit, jenže jsem chtěl vidět Moon Chae-won. Když se objevila, byl jsem z její podstavy nadšen a nemohl se dočkat, jak to bude vypadat, až na sebe ti dva narazí. Když na sebe narazili, líbilo se mi moc. Moon Chae-won měla neuvěřitelně barvitě vytvořenou postavu - krása koukat. V druhé polovině jsem začal vnímat i Park Si-yeon. Zajímavé. Finálně: Něco na 5, něco na 1-2*. Dobrého bylo víc. (29.08.2016)

Možná budete patřit do stejné skupiny jako já a po shlédnutí několika dílů říkat, jaká je to neskutečná schizárna a jestli to bude takto pokračovat dál, tak zešílíte. Ta stará křivda, za kterou bych se v pozici diváka už dávno pomstila, mě neskutečně dráždila stejně jako chování postav... a co potom ty přímočaré situace nebo SPOILER: další totální ztráta paměti u téže osoby, to už - pozor - můžete pěnit. Přesto všechno nastala chvíle, kdy jsem zhltla několik dílů za sebou a sedly, jak se říká, jako hrnec na p-del. Najednou jsem si zalíbila všechny postavy. Snad jsem konečně pochopila ty vztahy mezi nimi.., snad jsem pochopila Ma-Roo-shio, jehož pasivita (ano, pro mě pasivita, já bych Jae-Hee ze začátku prostě přetrhla) mě totálně ubíjela - ty ztracený léta, medicína,.. Ale i tak jsem to s ním prožívala.. Jae-Hee - s ní jsem neměla takový problém, vždyť ona si šla za svým, skvěle se nesnášela a ještě teď ji nesnáším. Eun-Gi - moje nejoblíbenější - musela jsem si k ní najít cestu, ale rozuměla jsem jí nejvíce... Ale i z tohoto očarování jsem se probudila a závěrečné díly mě utvrdily v tom, že 3 hvězdy jsou akorát a ani dokonalé herecké umění to prostě nezvrátí. I když jsem přežila to jednání postav, tak všeho jiného bylo prostě moc. Ta zápletka se dala pojmout jednodušeji. Hudba, hudba je ale nádherná, nemám slov. (10.03.2013)

U 10. dílu končím a radši věnuju čas jinému seriálu. Nemůžu si pomoct, ale po herecké stránce, až na pár výjimek, Innocent Man absolutně selhává. Hlavně si potvrzuji, že Gwang-Soo neumí vůbec hrát. Dále Park Si-Yeon má intonaci jako kdyby hrála v divadelní hře, což k absenci pořádného hereckého projevu jen přidává. Poté jsem ještě nepochopil situaci, při níž má Seo Eun-Gi informaci, díky které má pádný důvod proč překazila jeden prodej, ale za celých 10 dílů, jenž jsem viděl, ji nepoužila. Ještě se musím pozastavit nad jednou zajímavostí, objevující se ve více korejských seriálech a tou je ošetřování povrchových zranění. Je docela úsměvné jak jemně přejíždí ony rány tyčinkou do uší s cílem ošetřit vzniklé poranění xD. (04.06.2016)

Asi budu zase jednou z těch "nechápavých", těch, kterých se tento seriál vůbec nedotkl (jako u Time between dog and wolf :-D). Ale prostě nesedlo mi to, přišlo mi to stupidní, děsně uměle vykonstruovaný a plné zbytečný a prázdných scén. Přiznávám, že bylo pár chvil, kde se mi to líbilo, kdy jsem se usmála, případně cítila jakési dojetí, ale tohle všechno převážilo a zastínilo mé neustálé kroutění hlavou, jak je jen možné, že scénáristi vymysleli něco takhle nelogického, proč je tu jen tolik "made-up" scén, které tu jsou prostě jen nastrčené, aby se děj někam posunul, pročež to vůbec nevyzní přirozeně?Hudba mohla bejt sebekrásnější, Joong-ki Song sebeuplakanější, sebezničenější, příběh mohl vypadat sebelíp, ale smůla. Opravdu jsem se na seriál těšila, šla k němu s čistou hlavou a bez předsudků, ale nakonec odešla zklamaná z nějakého umělého patvaru, který si hraje na drama. Upřímně miluju amnestie, ale tady jsem se jí vysmála. Mám ráda klišé, ale tady byly tak divně pospojovaná, že se jsem si je neužívala. Ve zkratce: bylo to tak nelogické, až mi to znechutilo celý seriál. A navíc jsem se tak 65 % času nudila. Přeloženo. (27.03.2013)

U takýchto seriálov ma najviac mrzí, že sa výroba nedotiahla do detailu. Scenár je krkolomne prekombinovaný a zbytočne rozťahaný do dvadsiatich dielov, aby v posledných minútach záverečnej epizódy priniesol divákovi nelogické rozuzlenia. Keby sa retrospektívne neopakovala jedna situácia z rôznych uhlov a namiesto nekonečných vnútorných monológov by sa vysvetlenie nechalo na percepcii a inteligencii diváka, bol by to úplne iný zážitok. Každý by si namiesto vnucovania pohľadu a postojov scenára a réžie zobral zo seriálu to, na čo dosiahne jeho vnímanie. To, čo u mňa rozsvietilo štyri hviezdy, sú herecké výkony, ktoré sú v rámci scenára brilantné a hlavná soundtracková téma, ktorá môže vyzerať banálne, ale v tomto seriáli plnom intríg zafungovala. (29.03.2020)