Nezapomenutelné prázdniny

Živé postavy v poměrně živém vyprávění, které má v rukávu hned několik es. V první řadě jsou to herci – proti svému typu obsazený a mrazivě odporný Steve Carell, i nadále spolehlivá a tentokrát solidně zlomená Toni Collette, ulítlá a syna za oko peskující Allison Janney a především Sam Rockwell, který si své scény sprostě krade jen a jen pro sebe. Občas z americké provenience prostě vzejde film, který je nenápadně malý a nápadně milý (Malá Miss Sunshine, Bokovka). Scénáristé Faxon a Rash, kteří si přišli pro Oscara za scénář k hořké komedii Děti moje, tentokrát své popsané stránky z ruky nepustili a natočili poctivý příběh, kterému je těžké něco vytýkat. Když už, tak absenci originality. Příběhů o zakřiknutých puberťácích tu byly mraky. Tomuhle introvertnímu hošanovi je čtrnáct a cestou na prázdniny vyfasoval od máminy nového přítele trojku na stupnici do desíti. Mizerný start léta. Zatímco otčím dál poukazuje na hochovi nedostatky, on si začíná vydupávat svoje místo na zemi. Však to znáte. Za oceánem si na to potrpí. Nevadí. Protože tahle indie komedie je i s těmi „zásadními životními moudry a pravdami“ nesmírně přitažlivá, stejně jako pohodová nálada přerostlého dítěte Rockwella, který tu řídí vodní zábavní park a díky řetězcům neodolatelných hlášek i divákovu bránici!! 80% (25.12.2013)

V pěti stupních nad nulou je vyloženě nutnost vydat se za teplem k moři - i když to má znamenat sednout si k prázdninovému letnímu filmu.. V první řadě musím říct, že asociální hlavní postava mi k srdci zrovna nepřirostla - klepajíc kosu jsem nedokázala pochopit, že dal před oceánem přednost vodnímu parku a tak mě vyhlídka na devadesátiminutové koukání na tobogány (místo krásných mořských scénérií a racků kolem) celkem zklamala. I tak to ale byla pohodička, která mi navodila příjemně nostalgické pocity. Herci fajn, průměr, neměli příliš šancí se předvést - ale potěšila mě přítomnost Rockwella, který celý film vyzdvihuje minimálně o jednu příčku výš. A díky němu a taky proto, že mi zima už klepe na dveře, ale já se alespon na chvilku mohla octnout v prosluněném Hamptonu - dám slabé čtyři hvězdičky. A mimochodem, jako komedie mi to tedy vůbec nepřipadalo. Spíše rodinné drama. (22.11.2013)

A je to tu zas. Další vykalkulovaná indie břečka, která mi polila hlavu lubrikantem a pokusila se jí nacpat do nejbližšího žirafího rekta. Inu, co vám budu povídat, bylo to tam velmi stísněné, nemohl jsem dýchat a na jazyku jsem měl pachuť ranní stolice. Ale hezky popořadě. Jede se podle té samé rádoby nezávislé šablony, s kterou si již stovky zavšivených mudrlantů utřelo pomočené prkýnko a má žluč začíná velmi pomalu bublat jako prd ve vířivce. Kunda párek, to od dob největší slávy Toma Dicilla nemůže někdo namíchat nezávislou polévku tak, aby nad jejímu výpary nemusel divák vyzvrátit vnitřnosti? Všechny ty indie sračky jsou pořád stejné sračky! A hlavně, jak všichni ví, slouží akorát k tomu, aby si na nich Hollywoodem rozprcané řiťky velkých hereckých es nahonily škleb nekomerčních čubek, kterými bezesporu jsou, a mohly nás nechat nadále žít v domnění, že ta jejich profese není mrzká až do morku kostí. Ale zkraťme to. Je to indie shit jako všechny ostatní - téměř hřejivý, vcelku zábavný, odporně vykonstruovaný a snadno zapomenutelný. (28.10.2013)

Tak jestli někomu přijde to co se tu odehrávalo jako nezapomenutelné prázdniny, tak ho dost lituji, že nezažil něco lepšího, protože se tu nestalo nic světoborného, co by mě dokázalo nějakým způsobem odrovnat. Příjemný byl zejména konec, který je takový uklidňující. Kdyby existovalo více lidí jako byl správce parku, bylo by na světě líp, jenže takových lidí, co dokážou podpořit náctiletého outsidera je velmi málo. Můj 1000. komentář! (26.01.2014)

Představte si, že je vám 14 let. Rodina je na cucky, protože mamka se s taťkou rozešla a ten už má někoho jiného s kým si buduje nový život. Táta je fajn a představa prázdnin s ním zní mnohem slibnějí než prázdniny u moře s máminým přítelem, kterej se sice snaží bejt milej, ale spíš vás sere a prudí... proč taky poslouchat rady a příkazy někoho jiného že jo? Jenže právě mámy přítel se rozhodne rodinu vzít k moři. Prý to všechny stmelí. Jenže u vás navíc hormonální erupce puberty sama o sobě způsobuje, že ve vašich očích jsou všichni dospělí idioti i jejich svět a jejich zábavy a tak je lepší volit izolaci, než se těch jejich akciček a tudíž vrcholů trapnosti účastnit... Ta izolace na vás začne být vidět nakonec natolik, že si o vás spoluvrstevnice budou myslet, že jste magor, budete jim pro smích a budou se vám vyhýbat... Jste tak sami, že už to snad ani víc nejde a nic na tom nemění krásné poklidné místo u moře v Massachusetts a slunečné léto. Až jednoho dne potkáte zajímavého chlapíka. Sám se tak trochu chová dětsky a snad díky tomu se umí naladit na vaši vnitřní mentální frekvenci. Dokonce vycítí, že je to frekvence nouzová s voláním o pomoc a on se rozhodne že pomůže.... --- Námět filmu se mi moc líbil. Scénář je zajímavý, bohužel jej tvůrci zbabrali takovým tím americkým pozitivizmem a řadou klišé (naštěstí až ke konci). Typické je to například u scény s tancem, kdy poté co Duncan zatrsá před diváky na kartonu, celý aquapark (chápej komparz týnejdžrů) tleská a raduje se... U takových scén mi chybí již jen američtí hasiči s vlajkou co zasahovali 11.9. u WTC, případně sám tleskající prezident USA. Těch míst tam bylo víc a dost mne to prudilo, protože to tvrdě rezonovalo s jinak celkem vážným námětem. Film je spíše drama než komedie, tu komediální část tam reprezentuje jen Allison Janney v roli trochu trhlé sousedky. Jak bych tedy ohodnotil tento film na stupnici od jedné do pěti? S přihlédnutím k té krásné letní atmosféře dávám celkem za 3. Tři kraby. * * * (14.01.2015)