Nezapomenutelné prázdniny

Strašně roztříštěná indie záležitost. Na jedné straně zde máme kupu nesympatických charakterů, které byste nejraději vzali lopatou po hlavě (i když to byl asi i trochu účel), nepříliš fungující rodinnou linii a nezajímavého hlavního hrdinu, jenž se tváří jak opičí zadnice. Pak je zde naštěstí ale také absolutně boží Sam Rockwell produkující jednu hlášku za druhou, super cute AnnaSophia Robb a Steve Carell snad poprvé za úplnýho hajzla. Linka na koupališti navíc do puntíku splňuje ty odpočinkové a pohodové parametry, které od indií komedií očekávám. Jen škoda, že ten zbytek zkrátka tolik nefunguje. (20.10.2013)

Každý nesmělý kluk se jednou zmátoří a stane se z něj chlap. U někoho, třeba u mě, za to může konkrétní životní období, u někoho jedno místo, u někoho holka. A u Duncana za to mohli lidi, kteří v něm viděli víc než vlastní rodina. A když je jedním z těch lidí Sam Rockwell, opět dokazující, že jednou za pár let je schopen svojí přítomností rozbít jakýkoli film, je hotovo a z Way Way Back je najednou silná pocitovka. Ne snad dokonalá, protože dospělácké trable působí v teenagerovských očích nepatřičně a snad až krutě. Ale u příběhu z Water Wizz nejde o to, co se děje, ale jak se to děje. A tím si mě Naxon s Rashem získali na celé čáře. Napsat totiž scénář a poté, co plánovaní režiséři nemohou zaskočit, si ho i sami takhle jistě natočit jako režijní debut, je totiž frajeřina. Nezdá se mi to tak dávno, co jsem se na filmy o sotva rozpoznatelném vnitřním dospívání díval kvůli tomu, abych v nich našel odpovědi. Dnes na ně koukám a mám chuť hlavním hrdinům poradit, jak na to a říct jim, že jednou bude líp. Naštěstí to nejde a každý na to (snad) přijde sám. (17.07.2015)

Ničím zaujímavý, priemerný rodinný snímok o introvertnom chalanovi s rodinnými problémami a jeho veľkom kamarátovi (Sam Rockwell), ktorý sa mu pokúsi ukázať cestu. Miestami zábavné, miestami nudné s prostoduchými dialógmi, celkový dojem šedivý a ľahko zabudnuteľný. Suma sumárum slabý priemer. 55/100 (22.11.2014)

Být ve 14 letech na Duncanově místě, asi bych zvolil raději nějakou velmi krutou smrt. Nechal bych se upálit za živa, přejet parním válcem, nebo bych skočil po hlavě z mostu dolů. Tohle všechno by bylo milejší, než společná dovolená s matkou a jejím novým, nenáviděným přítelem. Úplně se do jeho kůže dokážu vcítit a jeho rebelii chápu velmi dobře. Nesmělý, uzavřený chlapec v prostředí, které mu nesedí, to musí být úplná hrůza, což také ze začátku dává okatě najevo. Jenže, nic není horké, jak se zdá a tak náš hlavní hrdina nakonec zjistí, že přes všechny tyhle okolnosti nemusí být tahle dovolená zase až tak špatná. Najde si přátelé, možná i přítelkyni a nakonec bude na tuhle dovolenou vzpomínat určitě jen v tom nejlepším, i když se toho převratného zase až tak moc nestane. Ale o tomhle tenhle film vůbec není, to rozhodně ne. Je to spíše taková milá, hořko-sladká ukázka toho, jak prožít prázdniny, na které se tak netěšil, co možná nejlépe. A to se mu povedlo, víc, než dost. (15.11.2014)

Přesně kvůli takovým filmům se vyplatí občas sáhnout po nezávislé a nízkorozpočtové americké produkci, která často ukrývá větší filmy než se může na první pohled zdát. Na film láká v první řadě parádní herecké obsazení, ze kterého překvapivě vyčnívá Sam Rockwell a scénář zaštítěný jmény Faxona a Rashe. Ačkoliv jejich oskarové Děti moje mě až tolik nenadchly, tohle byl jiný příběh. Příběh ze života, kterým se tak často ohánějí i čeští tvůrci, s dávkou dobře cíleného humoru a závěrem, který hýbe emocemi. "I wish I could stay here forever." (30.12.2013)