Kanály

Asociácia s Dantovým Peklom z úst povstalca, motajúceho sa varšavskou kanalizačnou sústavou nie je náhodná. Blúdenie temnotou s pocitom ohrozenia, vlhkom v topánkach a smradom spôsobujúcim výpadky myslenia sugestívne pripomenuli kruhy pekla. Obrazy beznádeje zatienili patetickosť v rečiach. Pôvodné úmysly sa vytratili, z hlasov zúčastnených mizla vôľa niečo riešiť, očakávané východy na svetlo priniesli len skazu. Prípadne nutnosť návratu do šachiet so strnulou brečkou. Vystihnutie tragédie Varšavského povstania na výbornú. Metafora nečakane zamrežovaného priechodu k rieke Visle odkázala na skutočnosť, že povstalci vedení Armiou Krajowou čakali spoza Visly vojenskú pomoc sovietskych vojsk pobývajúcich na druhom brehu, tie však celé týždne stáli a pozorovali vyvražďovanie varšavských obyvateľov. Na príkaz Stalina totiž Červená armáda dočasne zastavila ďalší postup, hoci predtým vyzývala letákmi na zahájenie ozbrojeného odporu. (09.09.2009)

Kanály sú rovnomerne rozdelené na dve odlišné časti. Na časť tam vonku a na časť tam dole. Tá prvá je pravý vojnový film, tá druhá klaustrofobická "road movie" varšavskými kanálmi. A tiež aj zaujímavejšia a napínavejšia. Dôležitým postrehom je fakt, že Nemci tu sú nielen akési typické anonymné zlo, ale my ich počujeme iba prostredníctvom výstrelov a vôbec nevidíme. I keď aj tu si treba počkať na tú správnu chvíľu. Kanály sa preslávili aj úvodným komentárom, prezrádzajúcim záver filmu. Či je to dobré dramaturgické rozhodnutie, alebo vám to prekazí záverečné prekvapenie, je na každom individuálne. Jednotlivé vyústenia však v sebe skrývajú dostatok napätia a prekvapenia tak či tak. (25.07.2016)

Zbývá už jen jedna cesta a tou je dobrovolný sestup do pekla. Na každé další totiž čeká smrt...pouze ve smrdutém temném kanále je možné jí chvilku unikat. Obraz nepopsatelné marnosti a zoufalosti, vedoucí až k šílenství, ale také hrdého boje, jehož naděje ovšem končí ve sračkách - režisérovo nekompromisní vyznění celého povstání. Přesto všechno jsem od Wajdy čekal ještě o stupínek silnější atmosféru, které např. hudba moc nepomáhá. (31.05.2016)

Celou dobu jsem musel mylest na Bressona - co by s takovou látkou udělal autor filmu K smrti odsouzený uprchl ? Měl jsem totiž pocit, že za vše, co film přinese, může scénář či předloha a že opravdu "přímosných" režijních postupů je tam poskrovnu. K tomu je film zbytečně přecpán hudbou, která jistě měla podtrhovat dramatickou atmosféru, ale spíše atmosféru kazí - myslím, že klaustrofobické pocity prosté ticho navodí lépe než symfonický orchestr. Přesto je to ale velký zážitek. Především scéna u mříže a vůbec celý závěr jsou velmi silné. Dávám plný počet, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že film mohl být ještě mnohem mnohem lepší. (21.09.2006)

Andrzej Wajda se dotýká ve filmu Kanály osobního tématu poláků a to boje za svou svobodu v druhé světové válce, která pro Polsko celkově byla velmi zničující. Krom mladičkého Romana Polanskiho jsou pro mě ve filmu poměrně neznámí herci, ale to nic neubírá na jejich kvalitě, která se prohlubuje s plynoucím filmem. Je těžko uvěřitelné, ale podle mě je 95 minut pro film trochu moc. Tento příběh je jednoduchý a v druhé půlce velmi stereotypní a trochu nepřehledný. Hudba ve filmu moc není a cestování skupinky vojáků, která se postupně rozdělí na tři a vy je střídavě sledujete, se stává sledování stále dokola podobných míst. Příjemným překvapením pro mě byla postava, kterou hraje Teresa Berezowska. Blonďatá krasavice, která po celý film září a nejen díky barvě svých vlasů. Od začátku je řečeno, jak postavy skončí a trochu to ubírá na překvapení, které se vytrácí po prvních vteřinách a jen sledujeme a čekáme jak se všechny smrti stanou. Docela škoda, ale i tak jsou Kanály velmi silný snímek o lidech, kteří zažili období lidstva, které se s ničím nedá srovnávat. (29.07.2007)